To je zase kritiky ohledně nehlídání dítěte. Malé děti jsou neskutečně nevyzpytatelné. Mám 3 a bohudík se jim nikdy nic vážného nestalo. Jsem černá kronika, takže, když byly malé, snažila jsem se je hlídat na každém kroku. A jednoho krásného dne jsem nahoru do patra dala svojí 2,5 letou dceru spát. Po chvíli jsem ji šla zkontrolovat- spala.. Tak jsem šla ven na terasu pověsit prádlo. Za cca 15 minut zvonek. Otevřu dveře a tam soused s mojí dcerou!! Valila jsem oči a absolutně nechápala.. chtěla zmrzlinu, tak si jí šla "koupit" do krámu (cca 300 m a musela překonat jednu-bohudík absolutně nerušnou silnici) a tam jí soused potkal, zmzlinu jí koupil a přivedl domů. Dodnes nechápu jak mi dokázala zmizet, na kliku sotva dosáhla.. Ale špatně mi z toho bylo ještě dlouho..

Ja jsem mamce zdrhla a to mi jeste ani nebyly 2 roky.

Když jsem byl malý, tak jsem byl u utonutí mého bratra a okolo rybníka bylo plno lidí. Od té doby mám z vody myslím mnohem větší respekt než ostatní, co tohle nezažili. Teď, když máme malé děti, tak kolikrát zbytečně kvůli bazénu blázním, ale raději budu několikrát za blázna, než jednou za nestastnika. Nicméně chápu, že se to může stát a této rodině přeji ať to zvládne...tady jsou všechna slova útěchy marná... :-(

Po bitvě je každý generál...

Ditete i rodicu mi je lito. Clanek.jsem cetl se slzami v ocich. Jako rodic vim, ze 100% pozornost a ochranu svemu diteti dat nemuzu :-(

Na druhou stranu - otec byl ze 7deti a puberty se dozili 3. Ja mam dva sourozence a nebyt pokrocile mediciny a obrovske porce stesti, uz bychom tu nebyl ani jeden.

Je treba si uvedomit, ze zivot neni samozrejmost!!!

Děti jsou takový permanentní sebevražedný oddíl.

mám doma trojročnú dcéru - živé striebro, keď prvýkrát dokázala prekonať detský zámok (samozrejme to nemala dokázať), tak sa ešte pochválila a povedala si sama sebe: " Dokázala, SAMA!", fakt sa nedá všetko ustrážiť. Preto mám bazén až za plotom v sade, nevyzerá to nič moc, na bránku som ešte vo výške dvoch metrov privaril ďalšiu zátyku - tak to snáď nejako zvládneme a nič sa nestane. Nechcem to zlahčovať - nejde však len o deti - strýcovi sa takto utopili krásny polročný psy (neviem 2-3) - skrátka skočili do bazéna a už sa neboli schopní sami zachrániť tak sa utopili... Predtým aj potom mal psov a nikdy sa to viac nestalo.

Děti se nedají hlídat nonstop každou vteřinu, to by si na to člověk musel najmout asi bodyguarda. Ale zabezpečit bazén se dá, i když je to opruz...a zde se evidentně stala ta chyba...

Přesně

Nemůžeme je ochránit před vším, ale tomuto se dá zabránit. Alarmu ani dětem nevěřím, bazén jsme oplotili. Není to žádná krása, ale těch pár let se to dá vydržet a já si můžu v klidu odskočit na záchod i když jsou děti na zahradě.

Ne nadarmo musi byt bazeny v Australii oplocene a vratka zajistena specifickym zamkem aby to dite nedokazalo otevrit. Na zahrade to vypada desne, ale zachrani to mnoho detskych zivotu.

To je jak v Šípkový Růžence. Co se má stát, stane se. Nevěřím, že by rodiče chlapce nehlídali. Třeba si poprvé sám otevřel dveře, kdo ví. Je mi jich moc líto. Budou si tu chvilku vyčítat celý život. Když to člověk má srovnat, tak naši méně přizpůsobiví spoluobčané své děti zdaleka nehlídají ostřížím zrakem a nevím, že by měli nějak více dětských nehod. Prostě osud

Méně prizpusobivy mají v drtive vetsine nafukovaci bazeny nebo koupalište zadarmo,ve vtahu k teto tragedii...