Čas utíká hodně rychle a už jsou to dva měsíce, co jsme všichni přijeli do Hluboké nad Vltavou. Teď už jsem tady ale pár dní bez syna. Musel se do Koločavy dočasně vrátit, protože si tam musí vyřídit důležité věci kvůli škole.
Odvezl ho tam jeden pán, který na Ukrajinu jezdí. Syn měl docela strach, ale nešlo to jinak. Voláme si teď snad každé tři hodiny a snažím se ho uklidňovat, že se bude moci vrátit. Je tam navíc se svým tátou, takže to určitě zvládne.
Olesja BulikOlesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. Do Hluboké nad Vltavou na jihu Čech přijela čtyřicetiletá žena společně s dalšími 52 uprchlíky už na konci února. Do Česka dorazila společně se svými dětmi. Synovi bude 15 let a dceři je 11 let. 1. díl: Po všech stránkách se o nás dobře starají, vážíme si toho 2. díl: Mám radost, že už pracuji. Dětem se hodně stýská 3. díl: Děti se těší, že poznají české Velikonoce a zdejší zvyky 4. díl: Děti se rychle učí česky, mají radost i z angličtiny |
Chtěl být profesionálním hasičem, ale nakonec si to rozmyslel a bude studovat na hajného, nevím, jak to správně napsat, možná by šlo také říct lesník. Až se vrátí, tak by tu měl mít možnost studovat i online. On by rád něco podobného studoval i tady, ale na to zatím neumí tak dobře česky.
Na Ukrajině se ale v těchto dnech necítí moc dobře a těší se zpátky. Byl tam svědkem toho, jak si pro jednoho člověka přišli s tím, že musí do války. Vykopli dveře, sebrali ho a hned odvedli.
Do práce na čtyři nebo sedm hodin
U mě se toho příliš nemění. Jsem ráda, když můžu jít do práce a dělat. To jsou chvíle, kdy pak nemusím myslet na to, co se na Ukrajině děje. Chodím uklízet pokoje do hotelu, jak už jsem psala dříve. Někdy je to na čtyři hodiny, jindy na sedm, jak je potřeba.
Stále jsou tu na nás všichni hodní. Potřebovala jsem například sehnat osušku, tak mi s tím jedna paní ihned pomohla, to mi udělalo radost. A ještě mi k tomu připadala prací prášek.
Já i ostatní ženy jsme tak na jedné straně spokojené, že tu můžeme být v bezpečí a máme už i práci, na druhé straně jsme ale neustále znepokojené, máme obavy a strach, co se bude dít dál.
Všechny očekáváme, jestli se něco nestane 9. května, jestli Putin něco nechystá, protože to jsou oslavy vítězství Rusů a konce druhé světové války. Tak se také hodně snažíme sledovat média, abychom věděly, co se děje. Mám z toho opravdu strach.