Ještě loni choval několik tisíc norků amerických, dnes David Vojtíšek likviduje zbytky kožešinové farmy, která byla svého času největší v Česku. Ve Velkém Ratmírově na Jindřichohradecku fungovala necelých třicet let.
Ministerstvo zemědělství všem chovatelům zvířat na kožešinu, kteří museli své chovy ukončit, slibuje kompenzace. Do dnešního dne ale nikdo nedostal ani korunu.
Ministr zemědělství Miroslav Toman před dvěma týdny na jednání sněmovního zemědělského výboru prohlásil, že má jeho resort pro všechny bývalé provozovatele připraveno na kompenzace až 80 milionů korun. Problém je ale v možnosti peníze čerpat, pravidla jsou totiž nastavená tak, že na adekvátní náhradu škod nikdo z podnikatelů nemá šanci dosáhnout.
„Podle poslední prováděcí vyhlášky máme nárok na nějaké kompenzace, jenže kvůli tomu, že se jednalo o zemědělskou prvovýrobu, mohli bychom počítat jen s částkou v řádech statisíců korun,“ vysvětluje Vojtíšek, kterému podle vlastního odhadu vznikla kvůli rušení chovu škoda okolo sta milionů korun. Tolik také chce žádat od státu jako náhradu škod a ušlého zisku. Jenže je to více, než ministerstvo hodlá dát všem českým chovatelům.
Částečně mu dává za pravdu také mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý, podle něhož chovatelé nárok na náhradu skutečně mají, není ale nijak vysoká.
„Ministerstvo letos připravilo vyhlášku, podle které chtělo vyplácet náhrady za uzavření kožešinových farem. Chovatelé měli možnost získat 15 až 200 tisíc eur (5,1 milionu korun),“ uvedl letos v únoru Bílý s tím, že zákaz kožešinových farem je iniciativou poslanců, ne ministerstva.
Jenže ani o takovou částku Vojtíšek žádat nebude. Její výše je totiž limitována tím, že nesmí přesáhnout průměrný roční čistý zisk chovu za posledních pět let.
„Právě to je pro nás klíčové kritérium. Nějaké zisky jsme sice měli, ale ve srovnání s hodnotou firmy, kterou jsme museli kvůli zákonu zlikvidovat, se jedná o zanedbatelné částky,“ podotýká Vojtíšek.
Kvůli nastaveným podmínkám nedostanou skoro nic
Nezájem o nízké kompenzace potvrzuje i ředitel odboru environmentální a ekologického zemědělství ministerstva Petr Jílek, podle něhož je na vině způsob, jakým je ve skutečnosti napsaný zákon.
„Je schválený v takové dikci, že reálně neumožňuje vyplatit chovatelům kožešinových zvířat finanční prostředky,“ vysvětluje.
Zároveň dodává, že většina českých chovatelů by za takových podmínek na kompenzacích nedostala téměř nic. „Takový stav by měla změnit až připravovaná novela zákona na ochranu zvířat proti týrání. Poté bude možné kompenzace rozdělovat jinak,“ ujišťuje Jílek.
Kvůli současné situaci Vojtíšek plánuje podat na stát žalobu. „Sáhl bych po ní v případě, že bych nedostal adekvátní kompenzaci. V jiných zemích, kde se podobná věc řešila, buď chovatelům nabídli normální odškodné, nebo zajistili takzvanou přechodnou dobu, za kterou bychom se byli schopni na ukončení chovu připravit,“ stěžuje si na postup českých zákonodárců.
Musel zlikvidovat 15 tisíc zvířat
Rozhodnutím poslanců musel během poměrně krátké doby zlikvidovat přibližně patnáct tisíc zvířat, jejich přemístění kvůli vysoké citlivosti na změnu klimatu i potravy nepřicházelo podle Vojtíška v úvahu. Navíc nechápe ani pět let staré rozhodnutí, podle kterého museli chovatelé plnit přísnější podmínky, než jaké byly doposud přijatelné.
„Všichni se jim museli přizpůsobit, což byly další miliony navíc. V té samé době jsem navíc chov rozšířil, protože vše nasvědčovalo tomu, že žádný zákaz nehrozí. Najednou přišlo nařízení o ukončení a my jsme měli jen rok na to, abychom ho celý vybili,“ nechápe způsob rozhodování českých poslanců Vojtíšek.
Za důvody nařízení zákazů vidí především lobbování různých aktivistů, kteří usilují o ochranu zvířat.
„Jenže zákaz se vztahuje jen na chov zvířat pro kožešinu. Kdybych je chtěl chovat jako mazlíčky, tak problém nemám. Postrádám v takovém případě pointu, kdy ministerstvo argumentuje tím, že se zvířata v klíckách trápí a že jsou v nich vystresovaná,“ říká Vojtíšek s tím, že s chovem zvířat raději úplně skončil.
