Loňský rok strávil plánováním, sháněním další výbavy, vyděláváním peněz na cestu. Na konci listopadu pak přeplul do marockého Tangeru a vydal se směrem na jih.
„Dokud budu mít oceán po pravé straně, jedu dobře,“ vzkázal na profilu Na kole přes Afriku, kam na Facebooku pravidelně vyvěšuje informace o dalším pokračování cesty. Afrika byla jeho dětským snem.
Chtěl poznat rozdílné lidi a tamní přírodu. Po prvním neúspěchu zvažoval, že by vyrazil s parťákem, nakonec se ale znovu odvážil sám. Po cestě se k němu přidalo i pár dalších dobrodruhů. Teď už jede bez nich a kolem sebe má jen písek.
„Mám se až moc dobře v té poušti. Ale zrovna dneska je to šílené. Vítr si dělá, co chce. Včera jsem ujel za dvě hodiny 60 kilometrů, dnes mám jen třetinu a děsně se nadřu. A pořád mám plnou pusu písku,“ informoval 20. prosince.
Ozval se i na Štědrý den, když přidal fotku svého kola, které bylo ověšené pomalovanými balonky. „V tom písku okolo si připadám jako trosečník. Naštěstí mám svého Wilsona. A ne jednoho! Společně čekáme na Ježíška. Mějte Vánoce takové, jaké je chcete mít a prožijte je s těmi, se kterými je chcete prožít. Šťastné a veselé!“ napsal.
Turban dostal od místních
Právě Saharu, po níž se v současné době pohybuje, označoval už před cestou jako svou největší výzvu. „Ten kanystr vezu zbytečně. Je tady zima a denně mi stačí jen tři litry vody. Mám trochu technické problémy, některé věci začínají odcházet, ale zatím to není nic, s čím bych si neporadil,“ popisuje.
Z Mauritánie, která leží před ním, by se rád vydal do Senegalu a potom na východ do Konga. Tam bych chtěl potkat českého ochránce slonů Arthura Sniegona a seznámit se s jeho projektem. Poznat chce hlavně místa nepříliš probádaná, kam se většinou turisté nevydávají. Jeho cílem je Kapské Město v Jihoafrické republice.
Aby zapadl mezi místní, chtěl si pořídit turban a přemýšlel, jaké barvy by měl být. Nakonec má černý, který stejně jako mnoho dalších věcí dostal od místních.
„Je to tady placka jako na jižní Moravě. Místo vinic tady ale mají písek. Místo na víno vás zvou na čaj. Zdejší nářečí mi dá o dost víc zabrat. A holky tady nosí trochu odlišné kroje,“ říká pětadvacetiletý dobrodruh.
