Cestovatel na koloběžce projel Austrálii z jihu na sever a zhubl 19 kilo

  9:50aktualizováno  9:50
Cestování bylo jeho vášní už od mládí. Oldřich Kostka v zahraničí najezdil za 15 let na koloběžce asi 40 tisíc kilometrů. Sám říká, že za jeho oblibou v netradičním dopravním prostředku stála spíše náhoda.

Oldřich Kostka. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Dálkové výlety na vlastní pěst, kdy se cestovatel musí spolehnout jenom sám na sebe a své schopnosti, jsou několik posledních let k vidění na sociálních sítích téměř v přímém přenosu. Jenže dobrodruha Oldřicha Kostky se moderní trend ani zdaleka netýkal, podobné cesty podnikal do vzdálených koutů světa už od konce minulého století. 

Jeho hlavním dopravním prostředkem se stala koloběžka. Dohromady na ní urazil okolo 40 tisíc kilometrů.

„S kolobrndou jsem si užil za ty roky své. Za patnáct let, co jsem na ní jezdil, jsem se podíval do desítek zemí, z nichž jsem si odvezl spoustu vzpomínek,“ říká 54letý Kostka, který bydlí v Kosově u Kamenného Újezdu na Českobudějovicku.

Při své poslední cestě po Americe před třemi roky se mu koloběžka zlomila, a tak ji nechal ležet pod nejbližším stromem. Další stroj si vousatý cestovatel už nepořizoval.

„Nejbezpečněji jsem se cítil v cikánských osadách“

Ale zpátky na začátek. První výpravě do zahraničí přímo předcházela cesta na kajaku po Labi a Vltavě z Českých Budějovic do Hamburku. „Bylo to o Velikonocích v roce 2001, jenže mě zastihly povodně, tak jsem u německé říční policie nechal svůj kajak, dostopoval jsem do Drážďan a odtud jsem na půjčené ukrajině v sandálech a hustém sněžení dojel až domů,“ vzpomíná Kostka s tím, že ještě ten rok si koupil svou první a jedinou koloběžku. 

„Řekl jsem si, že na ní tu trasu prostě zdolám. Nakonec mi ještě zbylo tolik času, že jsem si pak zajel do Amsterdamu,“ dodává.

Po této zkušenosti Kostka zjistil, že cestování na ní není až tak náročné, jak se mu na první pohled zdálo. Ani na jednu ze svých výprav se nijak zvlášť fyzicky nepřipravoval. 

„Spíš jsem si potom dělal legraci, že po prvních pěti stech kilometrech jsem měl natrénováno. Snad jen při prvních několika výletech mě právě na této metě vždy začalo hrozně bolet za krkem, ale za dalších pět set kilometrů to odeznělo,“ přiznává dobrodruh.

Nejraději vzpomíná na téměř dvouměsíční přejezd australského kontinentu z jihu na sever, který absolvoval před dvanácti lety. Na dva a půl tisíce kilometrů dlouhou túru vyrážel s minimem vybavení, za sebou vlekl jen malý přívěs s nejnutnější výbavou a příslušenstvím ke svému stroji.

„Skoro celou cestu z Adelaide do Darwinu bylo těsně nad 40 stupni Celsia, takže jsem denně vypil 12 litrů vody. Ve vnitrozemí je jen poušť, jednou za 150 kilometrů benzinka a sem tam minimarket, ale naštěstí mi zastavovali řidiči, takže o vodu nouze nebyla. Navíc se mi ani nestalo, abych byl byť jeden den bez piva,“ pochvaluje si Kostka vstřícnost Australanů a dodává, že na túře u protinožců zhubl 19 kilogramů.

S vyslovenou srdečností se potkával hlavně na východ od České republiky. Při své cestě z Turecka se nebál přenocovat ani v nejchudších rumunských regionech. 

„Zastavil jsem se na noc v jedné cikánské osadě, okamžitě se z okolí začali scházet malí i velcí obyvatelé. Měl jsem z nich trochu strach. Ráno mi ale přinesli igelitky s domácími paprikami nebo rajčaty, takoví to byli lidé! Od té doby jsem na nocleh v Rumunsku vyhledával jenom cikánské osady, protože v jejich středu jsem se cítil maximálně bezpečně,“ vypráví Kostka.

Podobně se k němu zachovali i policisté s celníky v Rusku a Bělorusku. „Zajímala je hlavně moje kolobrnda. Na hranicích do Běloruska mě nakonec pustili dál, aniž by se vůbec podívali na doklady. Jenže mi chybělo potvrzení o přejezdu hranic a jako naschvál mě o kus dál zastavila policie. Hrozil mi velký průšvih, ale nějak jsem to ukecal. Nakonec mi ještě pomohli vybrat místo k noclehu s tím, abych jim v případě nějakých potíží zavolal,“ směje se cestovatel.

Na Aljašce zkusil rýžovat zlato

Sám se na cestách naučil nebýt skromný a jakýkoliv dar bez okolků přijmout. Hned ale potvrzuje řadu stereotypů, které se o evropských národech mezi Čechy drží. 

„Skandinávci toho opravdu moc nenamluví, i když jsou ochotní. Na druhou stranu mi moc nesedla nátura Italů, kteří byli neskutečně ukecaní, ale nic nemysleli upřímně. Obrovským překvapením pro mě byli Poláci, ti totiž mají úžasnou povahu a udělalo mi radost, že mají Čechy rádi,“ líčí Kostka, ale zároveň upozorňuje, že nejde národy hodnotit jen podle krátkých setkání.

S dobrodružnými výpravami začal Kostka ještě o nějakou dobu dříve, než se na svou koloběžku poprvé postavil. Před více než dvaceti roky vyrážel hlavně na dálkové plavby po řekách. V roce 2000 si dokonce troufl i na sjezd části divokého Yukonu, o který se dělí Kanada s americkou Aljaškou.

Oldřich Kostka (54 let)

Narodil se v roce 1965 v Táboře a maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Českých Budějovicích. Podniká s firmou zabývající se montáží střešních oken a centrálních vysavačů. Je 30 let ženatý s manželkou Martinou. Má sedmnáctiletého syna Alberta a o dvanáct let staršího syna Jana. Mezi jeho záliby patří mimo jiné rybaření a curling, kterému se věnuje na závodní úrovni. Dříve také závodil jako musher se psím spřežením.

„Sjížděli jsme asi sedmisetkilometrový úsek z Whitehorse do Dawsonu, kde bylo na konci 19. století epicentrum zlaté horečky. Proud je zde neskutečně silný, takže jsme denně bez problému zvládali 90 kilometrů. Člověk si tam musí hodně rychle rozmýšlet, kde chce zastavit, kvůli proudu to nejde tak jednoduše,“ vysvětluje s tím, že s okolím města Dawson má i jiné zkušenosti.

„Lákalo mě si tam najít nějaký kousek zlata. V oblasti Henderson Creek nedaleko Dawsonu jsem si za necelé dvě hodiny nějaké to zlato našel. Nechal jsem si z něho vyrobit náušnici. Musel jsem ho ale doplnit o zlato z Kestřan u Písku, to jsem rýžoval pro změnu tři roky a přitom tvoří jen třetinu celé náušnice,“ říká. Malý zlatý kroužek mu dodnes zdobí levé ucho.

Na jednu ze svých dalekých výprav však Kostka nevzpomíná úplně v nejlepším. Při pokusu zdolat legendární motoristickou trať Paříž– Dakar musel ve druhé polovině své putování vzdát. Začal se tam setkávat s nepříjemným chováním lidí, jež po cestě potkával.

„V Senegalu to bylo ještě v pohodě, ale když jsem projížděl arabskými nebo muslimskými zeměmi, nebylo mi tam moc příjemně. Často se mi stávalo, že na mě lidé pokřikovali a neustále mi vnucovali něco, o co jsem nestál. Nakonec jsem musel jet přes tisíc kilometrů kamionem a rozhodně nemám v plánu se tam vracet a cestu dokončit,“ popisuje Kostka druhou tvář svých výprav. 

Za dlouholetou lásku k cestování může do jisté míry podle jeho slov záliba v literatuře Jacka Londona a dvacetileté zkušenosti se závody se psím spřežením. 

„Jsem ta generace, kdy jsme byli cestováním nenažraní a museli jsme za každou cenu někam jet, byť třeba jen na čundr. To dnes asi chybí, protože možnosti cestování jsou někde jinde. Dnes už jsem se přes to přenesl, stačí mi jen jet na Labe na sumce,“ líčí bez nadsázky.

Kromě rybaření má však ještě jednu zajímavou zálibu. „Patřím mezi nejlepší jihočeské curlery. Dohromady jsme tu vlastně jenom tři, takže to až taková bomba není. Jsem spoluzakladatel aktuálně nejlepšího a nutno podotknout, že jediného jihočeského curlingového klubu, který sídlí v Kamenném Újezdu. Je nás ale málo, tak jsme přibrali do týmu i několik kluků z Prahy a hrajeme momentálně divizi. Ale v seniorské kategorii jsem letos dokonce získal bronzovou medaili na mistrovství republiky, tam už jsem jim dobrý,“ vypráví se svým specifickým humorem Kostka.

  • Nejčtenější

Hádka, tratoliště krve a útěk na kole. Afghánec poté ubodal farmáře kvůli autu

Do uprchlického centra v rakouském Wullowitzu přišel v pondělí v půl třetí odpoledne třiatřicetiletý Afghánec Jamal Ali...

V šumavském jezeře objevili nálevníka lahvenku, je to první nález v Česku

Potápěči původně v Prášilském jezeře hledali vzácnou rostlinu šídlatku. Místo toho našli spoustu jiných živočichů a...

Deviant znásilnil unesenou školačku, trest 7,5 roku žalobkyni nestačí

Sedm a půl roku vězení uložil českobudějovický krajský soud dvacetiletému muži za znásilnění školačky. Mladík si loni v...

Umím si představit, že bych opět létal v armádě s gripenem, říká Šonka

Pilotu Martinu Šonkovi skončila před pár týdny sezona v podniku Red Bull Air Race, který v loňském roce vyhrál. Příští...

Cyklistka nepřežila střet s tatrou, v Budějovicích se tvořily kolony

Tragická nehoda se stala na kruhovém objezdu v Českých Budějovicích. Na výpadovce na Český Krumlov srazil nákladní...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Motorkář narazil do odbočujícího auta, při převozu do nemocnice zemřel

Tragická nehoda se stala v úterý na Strakonicku. Motorkář narazil do vozu odbočujícího vlevo a při převozu do nemocnice...

Dívka se sklony ke lhaní obvinila mladíka ze znásilnění, soud jí neuvěřil

Po více než ročním vyšetřování zprostil českobudějovický krajský soud dvacetiletého Milana D. obžaloby ze znásilnění...

Expertiza potvrdila, že při výbuchu zemřel muž, na něhož si lidé stěžovali

Genetická expertiza potvrdila totožnost muže, který zemřel při výbuchu v domě v Lenoře na Prachaticku. Mrtvému je 53...

Místní by chtěli z pole park, developer tam plánuje stavbu rodinných domů

Rozlehlé pole v Českých Budějovicích možná změní své využití, aby se na něm mohlo stavět. V okolí jde o jednu z...

Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky
Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky

Nemocnice v Pardubicích čelí dalšímu obvinění. Při porodu novorozence tamní personál včas neodhalil problém, který bylo možné vyřešit medikací. Dítě bude mít doživotní následky.

Najdete na iDNES.cz