„...pan Hirzo neb Hyrš, rytíř, purkrabě na Zvíkově, za Přemysla, krále toho jména druhého, rozkázáním krále pána svého v Budějovicích, nebyvši ještě město, nežli městečko neohražené, klášter vyměřoval,“ píše v roce 1616 o této dějinné události ve svém rukopise Václav Březan. Do nově vytyčovaného města pak 11. března přijel i sám panovník Přemysl Otakar II.
Ten se snažil od svého nástupu na trůn vybudovat na jihu Čech nové opory královské moci. Chtěl se postavit rozpínavosti mocného šlechtického rodu Vítkovců a zároveň si upevnit panovnickou autoritu v těchto končinách. Tak začaly více než už sedm století dlouhé dějiny královského a dnes krajského města České Budějovice.
Do větších a zajímavých detailů umí zajít vedoucí oddělení českobudějovické pobočky okresního archivu Daniel Kovář. „Zájem o konkrétní místo při zakládání musel být velký, jinak by Budějovice postavili na pohodlnějším místě,“ říká Kovář.
Dal by se opravdu dnešním pohledem Hirzo označit za jakéhosi developera?
To slovo sice není moc pěkné, ale možná se svým dnešním významem trochu blíží představě, co bylo úkolem Hirza jako lokátora. S tím rozdílem, že lokátor Hirzo to nedělal jen pro vlastní kapsu, nýbrž ve službách krále. Byl organizátor, kterého král pověřil provedením velkého kolonizačního díla. V našem případě měl dohlédnout na vyměření budoucího města, vše zajistit i po právní stránce, přidělit parcely, ale také přivést první osídlence a naslibovat jim hory doly. Jistě to stálo hodně úsilí, Hirzo musel mít organizační talent a také zkušenosti. A nepochybně mohl počítat s odměnou nebo nějakými výhodami i pro sebe.
Opravdu se město postavilo tak zvaně na zelené louce, jak se často říká?
Asi úplně ne. Archeologickými výzkumy je tu doložené osídlení v několika obdobích pravěku, ale některé nálezy svědčí o přítomnosti člověka i před založením královského města. Například v místech dnešního kostela svatého Mikuláše nebo v prostoru bývalého hřbitova na Piaristickém náměstí. Závěry o tom, jak případné osídlení vypadalo, by ale byly předčasné. Velká část prostoru, na němž dnes stojí jádro města, ale asi opravdu volná byla. Mohla to být louka, mokřina, houština, kdo ví.
Jak se vlastně takové město ve středověku zakládalo?
Rozdělme si tu otázku na dvě části, řekněme právní a fyzickou. Založení města totiž musela provázet a předcházet řada kroků směřujících k tomu, aby král mohl s majetkem volně disponovat. To nebyla samozřejmost, v okolí soutoku se nacházely državy šlechtických rodů – pánů ze Železnice, pánů z Krumlova a několika rytířů. Těm všem musel král dát náhradu, často dokonce něco lepšího.
A po té druhé, stavební stránce?
Založení města byla asi tvrdá dřina spojená s různými lidskými dovednostmi a důvtipem. Není vyloučeno, že plocha se musela nejdřív odvodnit a vysušit. Z Budějovic takové doklady nemáme, ale v jiných městech se našly zbytky drenáží. Pak přišli ke slovu měřiči s provazy, s jejichž pomocí vytyčili, jak bude město vypadat. Možná tu nechali zatlučené tyče v nárožích budoucích parcel, a pokud to terén dovoloval, mohli si pak půdorys vyorat pluhem. Vždycky jednu brázdu v čáře plánované domovní fronty.
S čím se nejprve začalo při budování města? Se stavbou dominikánského kláštera?
To kdybychom věděli. Město muselo mít od začátku daný půdorys. Kudy povedou ulice či kde bude náměstí. Nikdo si nemohl začít stavět, kde a jak se mu zlíbí. Rozvržení budoucího města muselo být dobře naplánované, aby vše fungovalo. Tehdy s tím v Čechách ještě moc zkušeností nebylo, a přesto si museli být vědomi, že zakládají něco, co má přetrvat staletí. Otázka, co bylo nejdřív, vlastně nedává smysl. Všechno do sebe muselo zapadat, nové sídliště se neobešlo bez řemesel, zemědělského zázemí, duchovního zaopatření, správy a tak dále. Takže celá struktura vznikala podle možností zároveň.
„Založení města byla asi tvrdá dřina spojená s různými lidskými dovednostmi a důvtipem.“
Daniel Kovář
Jaký byl hlavní důvod založit Budějovice zrovna zde, v podmáčené krajině u soutoku Malše a Vltavy?
Vybudování města na soutoku nebylo jednoduché z hlediska právního ani technického. Takže ten zájem o konkrétní místo musel být velký, jinak by Budějovice postavili na pohodlnějším místě. Obecně se královská města zakládala u velkých toků – na Vltavě, na Labi, Plzeň dokonce u soutoku čtyř. Řeka poskytovala ochranu, zdroj vody, sílu pro pohon mlýnů, možnost vodní dopravy, ale sloužila třeba také jako zdroj kvalitního stavebního písku.
Byla výhoda, že vybraná lokalita je blízko dnešního Rakouska?
Oblastí procházely významné cesty, které umožnily napojit město na dálkový obchod. České Budějovice také doplňovaly pomyslný řetězec královských lokalit navázaných na Vltavu směrem od Prahy na jih: Kamýk, Orlík, Zvíkov, stranou Písek a Bechyně, hrady Karlshaus a Hluboká. Není asi náhoda, že tento řetězec se dotvářel v době, kdy se Přemysl Otakar II. stal vladařem v rakouských zemích. Takže jižní Čechy pro něj přestaly být periferií a staly se naopak spojnicí. Budoucnost ukázala, že místo pro České Budějovice bylo ze strategického i ekonomického hlediska vybráno velice dobře.
Dají se i v dnešní době najít nějaké artefakty z doby zakládání města?
Archeologické výzkumy, zejména od devadesátých let 20. století, odhalují pozůstatky nejstarších domů ze dřeva a hlíny. Teprve po několika generacích byly nahrazovány bytelnějšími stavbami zděnými. Výjimkou byl dominikánský klášter, farní kostel a hradby. Ty se stavěly od začátku z kamene a cihel, což samo o sobě symbolizuje snahu zakladatelů vybudovat něco „věčného“. A když už jsme se zmínili o cihlách, stojí za pozornost, že západní cihlový štít kláštera už odolává klimatu bez většího poškození sedm století. Která dnešní cihla by to uměla?
To máte pravdu, asi málokterá. Ale vraťme se raději znovu do historie.
Pokud jde o hmotnou kulturu, nachází se při výzkumech samozřejmě hlavně keramika, železné předměty, ale i kožené, pokud ležely v trvale vlhkém prostředí. Z doby ještě před založením města pochází zcela unikátní románská čelenka, kterou tenkrát někdo ztratil nejspíš při přechodu přes Vltavu. Pokud navštívíte expozici Příběh města v Jihočeském muzeu, tak tam uvidíte vystavené artefakty z nejstarších dob.
Jméno dostaly po BudivojovicíchV místě přechodu dálkové obchodní trasy přes vltavský brod vzniká v první polovině 13. století osada Budivojovice s kostelem svatého Prokopa a sídlem vlastníka. Tedy tam, kde se dnes rozkládá Pražské sídliště. Ten vlastník byl příslušník panského rodu, nejvyšší dvorský sudí a jmenoval se Čéč z Budivojovic. Území Čéčovi patrně daroval král Přemysl Otakar I. O pár set metrů dál směrem na jih pak v roce 1265 nechává založit velké královské město jeho vnuk – český král Přemysl Otakar II. A „svému“ novému sídlu dává jméno právě po nedaleké osadě. A proč zrovna České? Některé prameny uvádějí, že tento přídomek se začal objevoval v období husitských válek, a to čistě jen kvůli územnímu a zeměpisnému určení. A to jak v češtině, tak i v němčině (Böhmisch Budweis). Od poloviny 18. století získával přídomek České stále více i národnostní význam. Úřady uznaly oficiální název města České Budějovice až v roce 1920 (německy to byly stále Böhmisch Budweis). Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině. |
Jaké jsou tedy ve městě ty nejstarší stavby?
Stará budějovická pověst vypráví, že nejstarší domy jsou tři. Dva na rohu ulic Česká a Piaristická, třetím má být hostinec U Tří sedláků. Je to samozřejmě nesmysl. A jak jsme si řekli, při budování města se stavělo spíš všechno najednou. Ale pokud se ptáme, co je nejstaršího dodnes dochovaného, pak jsme opět u dominikánského kláštera a kostela. Ten se začal stavět od západu, čili jeho část na straně u slepého ramene by měla pamatovat první desetiletí existence města.
Podobně je na tom presbytář farního kostela svatého Mikuláše, o tom máme zmínku z roku 1297, že se dokončoval. Hodně staré budou některé součásti hradeb, i když u nich nemáme jistotu, co a kdy se na nich dozdívalo, protože původní hradební zeď asi postavili narychlo, a ne úplně kvalitně.
Kdyby král nenechal Budějovice založit, byly by dál Doudleby správní sídlo celého kraje, nebo by to převzali Rožmberkové například v Českém Krumlově?
To je velmi pěkná otázka. Několik významných českých měst vzniklo právě v místech staršího hradiště a „zdědilo“ jeho správní funkce. Můžeme připomenout Litoměřice, Hradec Králové, Chrudim, Žatec či Kouřim. Většinou jde o starobylá města. Někdy se ale původní přemyslovské hradiště nehodilo svou polohou, třeba Starý Plzenec, kde novou Plzeň založili o pár kilometrů dál. A to je zřejmě i případ Doudleb, kde Malše vytváří příliš stísněný meandr, kam by se velké město dobře nevešlo. Asi proto nezaložil král Přemysl město Doudleby, ale vybral si větší pozemek u soutoku. Český Krumlov je jiný případ, to bylo sice významné místo, ale právě jen coby sídlo mocných Rožmberků.
