Sedíme v Radniční ulici nedaleko místa, odkud před časem zmizelo zábradlí u Biskupské zahrady. Jaké úpravy navrhujete tam?
Něco, co funguje všude jinde. Stačilo by sáhnout do nábřežní hrany. Snížili bychom ji k vodě a vybudovali stupňovitou tribunu. Vzniklo by místo s pohledem na jihozápad a v podstatě divadlem na vodě. Dopoledne si tam dáte svačinu, večer schůzku a odpočíváte. Současný trávník je vlastně zbytečný.
Takový zásah by asi nestál tolik peněz. Řeší dokument Město a voda i finanční stránku?
Ano, nejde o nic drahého. Je možné to udělat rychle a levně. Dokument je nicméně pouze urbanistickou a strategickou záležitostí, takže v něm částky nejsou. Je ale třeba si uvědomit, že si řada těch nápadů na sebe vydělá. Zhodnocují totiž území. Když upravíte nějaké místo, automaticky přiláká pozornost. Dnes nám trochu chřadne jihovýchodní část centra v okolí Slavie. Kdybychom tam něco udělali, můžeme prostor restartovat, což se odrazí i na finanční stránce.
Dostáváme se k Zátkově nábřeží, kde navrhujete náplavku. Jak náročný zásah by to byl?
Paradoxně to je technicky docela jednoduché. Teď je to jen zeď vysypaná hlínou. Inženýrské sítě vedou u domů. Do zdi u náplavky bychom mohli umístit vnitřní prostory, které se tam stejně historicky stavěly třeba kvůli vorařům. U nás to mohou být například kavárny. Budějovice by to posunulo v konkurenci nedalekých měst, jako jsou Tábor nebo Linec. Pomohlo by to turismu a bavilo obyvatele. Pokud využijeme potenciál místa, bude atraktivnější než Sokolský ostrov.
Náplavka na Zátkově nábřeží by podle Martina Krupauera byla hit pro místní i turisty.
Poslední dobou nás párkrát postrašila velká voda. Nenarazil by tento nápad na hrozbu povodní?
Možná se budete divit, ale nejsnadněji jsme se domluvili s Povodím Vltavy. Řekli nám, ať si děláme, co chceme, pokud v těch plánech nebudeme zmenšovat koryto. Když chcete vodu provést městem, tak jí stačí dát co největší prostor. To my děláme.
A nebyl by to pak problém pro případné provozovatele nově vzniklých prostor na náplavce?
Máme to navrženo na dvacetiletou vodu. Ty provozy by s tím musely počítat. Majitelům by to buď nevadilo, nebo by měli nějaká opatření, která prostor ochrání. V Praze na náplavce teď otevřeli zrekonstruované historické kobky, to je ten stejný princip. Nevymýšlíme nic nového. U všech návrhů jdeme do šířky, takže nezhoršujeme situaci.
Hned naproti náplavce, o které se bavíme, navrhujete parkoviště. Tam nehrozí technické problémy?
Dám vám příklad. Před dvaceti lety řešilo industriální francouzské město Lyon se dvěma miliony obyvatel problém, jak vrátit život do centra. Rozhodli se, že musí nejdříve uklidit auta. Proto podhrabali plochy u řeky, prostory za původními nábřežními zdmi a vytvořili v těch dutinách tisíce parkovacích míst. Pro nás je tohle jedno z nejvhodnějších míst.
Kousek odtud teče Mlýnská stoka. Tu navrhujete otevřít. Jak by to vypadalo?
Až při této práci jsme si uvědomili, že se mluví o Vltavě a Malši, ale asi 85 procent všech mostů a lávek v Budějovicích vede přes Mlýnskou stoku. Prošli jsme si ji a doporučuji to všem. Teče krajinou, pak mezi zahradami, poté vede čtvrtí činžovních domů. To jsou tři světy a až pak se dostáváte k Senovážnému náměstí. Tam byla vždy otevřená a měla by se otevřít znovu. Ideální by bylo hledat cestu přes architektonickou soutěž, která by řešila celý tento prostor.
Pokud říkáte, že je voda daleko od lidí, u Mlýnské stoky to platí obzvlášť. V parku Na Sadech ji od chodníku dělí tráva a vysoký břeh.
To je ono. Z letadla se koukáte pomalu na Benátky, ale při procházce po městě si vodu skoro neuvědomujete. Park Na Sadech je hezký a velký, ale většinou ho jen přeběhneme. Proto jsme navrhli například schody k vodě naproti Malému divadlu. S touto stavbou se to dá krásně propojit.
Na odřezání zábradlí se ale ukázalo, že podobné zásahy do veřejného prostoru vyvolají i negativní reakce. Proč tomu tak je?
Je to o komunikaci. Ta by měla začít ještě předtím, než se to stane nějakým politickým tématem. Je to práce i nás architektů. Občas mi někdo vypráví o dovolené v Chorvatsku a říká, že si dal třeba zmrzlinu ve městě na nábřeží. Dítě jim tam do vody ale nespadlo a zábradlí nikde nebylo. Je to samozřejmost a nikdo s tím nemá problém. Proto je to podle mě i pocitová záležitost. Je třeba se o tom bavit a úpravy nachystat tak, aby sloužily lidem.
U cyklostezky, která vede od Dlouhého mostu kolem řeky Vltavy, navrhli architekti odpočinkovou plochu.
Je nějaké místo, které byste vy osobně chtěl změnit nejvíc?
Z těch velkých věcí je důležitý prostor mezi výstavištěm a areálem Sportovního klubu policie (SKP). V hlavě mají lidé pořád pocit, že máme dvě města, jež rozděluje řeka. Druhým místem je Zátkovo nábřeží. Úpravou vydělá město na city marketingu víc, než kolik to bude stát. Tím jsem si jistý. Milovali by to obyvatelé Budějovic a další by se jezdili si tento prostor také užít. Máme tam letní kino, bude se opravovat Slavie, chystá se rekonstrukce parku Dukelská, naproti se dokončuje knihovna. Můžeme mít kulturní prostor, jako má třeba Linec.
Mluvíme o velkých projektech. Řeší materiál Město a voda i menší nápady, které je možné udělat okamžitě a levně?
Ano, jsou to věci, které se dají dělat ihned. Teď je třeba možné se dohodnout, že se bude sekat náplavka na pravém břehu řeky od Lannovy kavárny k SKP. To stejné je možné na protějším břehu, kde už lidé odpočívají u Voříškova dvoru. Stačí pravidelně sekat jako v případě Sokolského ostrova. Vybudujete kamenné schůdky k vodě a máte další plus. Umístíte tam mobilní toalety a je hotovo. To můžeme udělat ještě letos.
Tento dokument jste dělali v roce 2003. Proč bylo nutné ho teď předělat?
Tehdy to byla reakce na splavnění, což připravoval stát. Byl to hlavně pohled na rekreační plavbu po Vltavě. Teď jsme se zaměřili na význam vody pro město a jeho obyvatele.
Jak by s ním nyní mělo vedení města zacházet?
Jmenuje se to strategická studie. Zjistili jsme, že se to prolíná s jinými dokumenty, jako je například územní plán. Proto se nápady budou překlápět do dalších územně plánovacích dokumentů, aby se zachovaly. Většinu témat jsme rozdělili podle časové i finanční náročnosti. Když se někdo na radnici rozhodne řešit určité území, vezme si studii Město a voda a najde dvě třetiny podkladů například pro soutěž. Je to manuál a zásobník nápadů.
Kromě pozitivních reakcí se v diskusích na sociálních sítích objevovaly i komentáře typu: Snad se toho dočkají moje vnoučata. Chápete tyto obavy?
Jsem hrdý Budějčák, ale některá města v sobě mají určitou mentalitu. Někde jsou lidé konzervativní, jinde rozvojoví. Nás sice někdo jen tak nepoblázní, ale někdy je to na škodu. Už jsem se s tím smířil. Není to náhoda. Divadlo původně nebylo divadlem. Filharmonie je původně kostel. Městská galerie je původně činžák a tak dále. Není to kritika, ale konstatování. Navíc si naše společnost řadu věcí sama komplikuje.
