Usedám do křesla a zvažuji, zda si dám číčaj nebo capučičíno. Procházím kontrolou, to si mne zvědavě prohlíží hlavní místní kápo Alf. Zřejmě je vše v pořádku, Alf se protáhne a lehne si přede mne na podlahu. Milostivě ho smím podrbat.
„Hodně lidí neví, k čemu kavárna je. Často sem přicházejí, že je to nějakým způsobem atrakce, zážitek, že ty kočky jsou tady pro lidi a oni si s nimi mohou dělat, co chtějí. Tak to samozřejmě není,“ sedá si ke mne a popisuje kočičí kavárnu Bystrokočko v Českých Budějovicích její provozovatelka Barbora Klímová.
Vzor si vzala v Praze, když tam ještě studovala. Když se pak vrátila domů, tak založila první kočičí kavárnu na jihu. Jako druhá vznikla rok poté v Písku. „Chceme, aby to tady bylo pomalé místo, žádný spěch. Žádná wi-fi, hudba. Aby lidé, kteří sem přijdou, se vnitřně uklidnili. Kočky to vycítí a pak samy přijdou,“ přiblížila hlavní myšlenku.
„Když přijdou rodiče s dětmi, chtějí jim kočičky ukázat, ale na to to primárně není určené. Ale děti sem chodí. Třeba odvedle z umělecké školy a jsou úplně vzorné. Pochvalujeme si, jak přistupují ke kočičkám. Ale někdy sem přijde velká rodina, která se sem nahrne jako velká voda a že si s kočkami můžou dělat, co chtějí. Jenže když jsou děti divoké, pronásledují kočky, ty se jich bojí a schovávají se. To je samozřejmě špatně a my to musíme návštěvníkům vysvětlovat. Že takhle ne. A někdy to nechtějí chápat,“ povzdechla si. Alf se zvedá a domáhá se Barbořiny pozornosti. Skočí na ni a schoulí se v klubíčku na jejím klíně.
Belmondo je nejvíce mazlivý
Celkem je zde devět koček, které se podařilo zachránit z ulice nebo z útulků. Svůj příběh má například Julie von Rammstein.
„Na koncertě v Praze se potulovalo jedno koťátko. A tak jsem sledovala, jak ho lidé krmí, a bála se, že ho jiní v té vřavě rozdupou. Ale nakonec se nám ho podařilo odchytit,“ zavzpomínala.
Belmondo má jméno díky tomu, že má rád pozornost. „Je to zachráněný kocour z jedné ošklivé kauzy, kdy je paní nechávala zavřené, hladové. Nemá ucho, zbyl mu jen pahýl. Hladovění ho hodně poznamenalo, bere hodně léků, má dietu. Ale je tu nejmazlivější kočka, chodí za ním asi nejvíc našich hostů, je to takový maskot,“ popisuje kavárnice. Právě Belmondo si pochrupuje v jedné papírové krabici na stole. Přistupuje k němu mladá návštěvnice a opatrně ho hladí. Belmondo se nijak nedá rušit.
Zajímá mne, jak je to tady s hygienou. Přípravna a bar jsou v prostoru, kam kočky nemají přístup. Kavárna je pak místo, kde je to na rozhodnutí návštěvníka, zda si dá občerstvení. Názvy jako limňounáda připomenou, kde se nacházíte. Samotné kočky jsou naučené, že do „lidského“ jídla nelezou ani o něj nežebrají.
Kočičí kavárna není ani útulek, kde lze odevzdat nalezené zvíře. „Občas se sem lidé chodí zeptat, jestli nechceme další kočičku. Tak jim vysvětlujeme, že ne. Občas pomáháme se sdílením, a když někdo přinese inzerát, tak ho dáme na naše stránky nebo na okno a tím, jak sem chodí opravdu hodně kočkomilů, tak si myslím, že to funguje,“ objasnila.
„Jednou se nám stalo, že nějaká paní nám tady vyhodila kočičku přímo před dveře. Viděli jsme to na kamerách. Ale to byla opravdu výjimka,“ připomněla. „Ptají se, jestli můžou přijít s vlastní kočičkou. Ale to samozřejmě nelze. Naše jsou pod veterinárním dohledem, očkované, ale mohly by si přesto vzájemně něco přenést. Navíc kočky jsou také hodně teritoriální, byly by z toho rozhozené,“ naznačila, že vzájemné setkání by nemuselo dopadnout dobře.
„Občas se sem lidé chodí zeptat, jestli nechceme další kočičku. Tak jim vysvětlujeme, že ne.“
„Nechceme ani jiná zvířata. Nemáme kapacitu ani prostředky. Vím například, že v Budapešti je podnik, kde mají více druhů zvířat. Ale přijde mi, že to hraničí s týráním. Protože zde je skutečně nosí lidem až na stůl. Ta zvířata jsou tak opravdu jen jako atrakce, není to jejich vůle přijít a nechat se pochovat a pohladit,“ odmítá, že by to podobně fungovalo v Bystrokočku.
Kavárna dlouho fungovala v Žižkově třídě. Musela se však přestěhovat na Palackého náměstí.
„Narychlo nám vypověděli smlouvu a my nevěděli, kam jít. Najít nájem komerčních prostor a ještě s kočkami, to není snadné. Tady se to uvolnilo a byla to shoda šťastných náhod. Stěhování bylo nákladné, ale naši štamgasti nás podrželi. Pomohli nám, přestěhovali se s námi sem. A zde máme už i nové stálé hosty. Třeba maminky, babičky, které vodí děti na kroužky a chodí na ně čekat sem. Zarelaxovat a dát si třeba kočkoládu.“
Do kavárny ovšem můžete zamířit i s cílem se něco dozvědět nebo naučit. „Pořádáme tvořivé dílny,“ nastínila Barbora Klímová. Nárazově se zde konají různé přednášky, nejžádanější je ta s kočičí psycholožkou Klárou Nevečeřalovou.
Pak už Barbora Klímová opatrně pokládá Alfa na zem a míří za bar. Má objednávku na tlappé.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
