V sobotu ráno odcházel jako kluk z domova a pak ho rodiče dlouhé hodiny neviděli. Ale strach o něj neměli. Martin Dudi totiž celé víkendy trávil v písecké hale, kde trénoval, hrál, zapisoval a sledoval basketbalové zápasy.
Právě sport byl jednou z důležitých věcí, která ovlivnila jeho budoucí směřování. Tou nejdůležitější je ale podle něj rodina. Získané hodnoty se teď snaží předávat dál.
Od základní školy měl jasno v tom, že bude studovat. Na obchodní akademii v Písku se dostal bez problémů a pokračovat chtěl na vysoké škole. V současné době studuje 22letý Martin Dudi na Teologické fakultě Jihočeské univerzity obor filozofie a religionistika.
Hrát přestal i kvůli zranění
Cesta tam ale nebyla jednoduchá, na univerzitu se dostal i díky stipendiu od nadace Open Society Fund. Ta je součástí mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations, kterou založil americký investor a filantrop George Soros.
„Zaměřují se na podporu romských vysokoškolských studentů. Vytvořili představu toho, co by mohl student potřebovat. Pro mě osobně je nejdůležitější spolupráce s mentorem, který zajišťuje zkušenosti z praxe a podporuje mě a motivuje. Mým mentorem je Salim Murad z pedagogické fakulty,“ líčí Martin Dudi. Kromě toho dostává i finanční pomoc na cesty do Budějovic z Písku, kde žije.
V budoucnu by se rád stal učitelem angličtiny a společenských věd. Při studiu vysoké školy je podle něj nejdůležitější praxe, kterou si musí každý hledat.
Podstatnou část volného času mu zabírá basketbal. Hrál ho za písecké Sršně od první třídy do třetího ročníku na střední škole. Pak uznal, že na vrcholový basketbal nemá potřebné předpoklady. Navíc si poranil koleno.
„Vždycky jsem tomu obětoval všechno. V sobotu jsem šel do haly, sledoval všechny zápasy, psal zápisy, počítal body, znal hráče. Hlavní trenér mi pak řekl, že by chtěl, abych zůstal. Tak jsem si udělal druhou nejvyšší licenci trenéra,“ vzpomíná Dudi.
Z dětí se snaží vychovat férové lidi
Nyní trénuje děti od deseti do jedenácti let, s nimiž se probojoval do národního finále v Pardubicích. Kromě toho má na starosti přípravky a podílí se i na tréninkových plánech pro dorostence z extraligy.
Pomáhá také jako organizační pracovník. Podílí se na plánování turnajů v cizině a komunikuje se zahraničím. Se svými svěřenci se podíval do Bosny a Hercegoviny nebo Španělska.
„Baví mě, že mohu předávat to, co jsem se v minulosti naučil. Děti nevychováváme jen jako hráče, profesionálové z nich budou možná tak dva nebo tři. Jde hlavně o to, udělat z nich slušné a férové lidi,“ vysvětluje Martin Dudi.
Basketbalu se chce věnovat dál
Rodina a basketbal. To byly hlavní faktory, které mu vštípily hodnoty. I přestože volného času moc nemá a na střední škole přišel o spoustu zážitků, svých aktivit nelituje. Mohl se tak například přestěhovat do bytu v Písku a osamostatnit se. Jeho šestičlenná rodina totiž žije v bytě 1+1. Má dva bratry a mladší sestru.
„Bylo by hezké, kdyby ve mně sestra viděla vzor a šla nějakým způsobem v mých stopách. Pravdou je, že mě trochu mrzí, jak se mění představa o tom, kdo je v dnešní době vzor. Měli by to být slušní a pokorní lidé,“ svěřuje se Dudi.
V minulosti narazil i na předsudky, často ze strany některých učitelů.
„Ten handicap byl hlavně v lidech. To se prostě stává. Když pak lidé vidí, že se chováte slušně a tvrdě dřete, tak na vás pak samozřejmě koukají jinak. Nikdo mi v minulosti nevěřil, že bych mohl dělat to, co teď dělám. Je jedno, z jakého prostředí člověk pochází. Nejdůležitější je výchova a přístup každého člověka. Je třeba si uvědomit, že to děláme pro sebe,“ dodává s úsměvem student a trenér. U basketbalu by rád zůstal. Buď jako kouč, nebo pracovník klubu.
