Když jako dítě uslyšel doma hudbu, okamžitě začal tancovat. Od videí se slavnými tanečníky ho později museli doslova odhánět. Balet provázel Lukáše Slavického už od narození. Aby ne, když rodiče byli slavní sólisté v Národním divadle.
„Vyrůstal jsem v divadelním prostředí a tamní atmosféra mi přišla přirozená. Jako dítě jsem byl dost hyperaktivní. Jakmile zazněla v obývacím pokoji hudba, hned jsem začal spontánně tancovat. Logicky jsem začal chodit do baletní školičky, k tomu hrál na zobcovou flétnu, jezdil na kole a hrál tenis. Skutečná láska k baletu ale přišla až mnohem později,“ líčí 36letý Lukáš Slavický.
Lukáš Slavický (36 let)Narodil se 17. září 1980 v Praze. Jeho rodiče byli předními tanečníky Národního divadla. Vystudoval Taneční konzervatoř Praha. Už za studií získal několik cen. Od sezony 1999/2000 působil v Bayerische Staatsballett v Mnichově, kde se postupně vypracoval na prvního sólistu. V jeho repertoáru byly všechny klíčové role baletní klasiky i neoklasiky, ale také řada tanečních partů moderního repertoáru. V roce 2003 obdržel na slavnostním galakoncertu ve Velkém divadle v Moskvě prestižní baletní ocenění Prix Benois de la Danse pro nejlepšího tanečníka roku 2002. Od sezony 2016/2017 převzal vedení baletního souboru Jihočeského divadla. Žije v Českých Budějovicích, je svobodný. |
Protože talent byl v jeho případě neoddiskutovatelný, prošel v deseti letech přijímacími zkouškami na taneční konzervatoř, kam nastoupil.
„Rodiče mě podporovali, ale nikdy do ničeho nenutili. Začátky na konzervatoři ale byly těžké. Já mám hodně rád pohyb a dynamiku. Tam se člověk musí nejprve učit pozice, mít trpělivost. Chvíli jsem už myslel, že to nedám. Bylo to takové krátké období vzdoru. Pak se to nějak zlomilo. Začaly přicházet úspěchy na soutěžích. To mě nakoplo a dalo mi to motivaci,“ vypráví.
Najednou dokázal vedle tréninků sedět hodiny u videí a sledovat slavné tanečníky v akci. Nejvíce ho oslnil legendární ruský tanečník Michail Baryšnikov, který v roce 1974 emigroval do USA. Tam udělal obrovskou kariéru a proslavil se i jako herec. Hodně lidí ho zná třeba v roli umělce Aleksandra Petrovského, s nímž odjede Carrie do Paříže v šesté řadě seriálu Sex ve městě.
„Jeho taneční projev mě opravdu inspiroval. Nahrávky s jeho čísly dodnes nezestárly,“ popisuje Slavický. Začal vystupovat hned jako malý kluk. Jako žák baletní školičky Národního divadla tančil v představení baletu Don Quijote v tehdejším Smetanově divadle. Tam viděl i generaci tanečníků v čele s jeho otcem Jaroslavem Slavickým a Vlastimilem Harapesem.
Maturoval v červnu 1999 a v září nastoupil do Bayerische Staatsballett v německém Mnichově. Začínal ve sboru, brzy se stal demi-sólistou a záhy prvním sólistou 80členného souboru. „Měl jsem velké štěstí. Poslední tři roky na konzervatoři jsem jezdil každé léto na školu do Kolína nad Rýnem. Tam jsem se potkal s lidmi, kteří mi doporučili Mnichov a pomohli mi,“ vypráví.
V hlavním městě Bavorska nakonec strávil šestnáct let a byl skutečnou hvězdou. Zahrál si všechny přední klasické role, ale objevil se i v mnoha moderních kusech.
„Nejvíc vzpomínám na spolupráci s takovými osobnostmi, jako jsou choreografové William Forsythe nebo Jiří Kylián. Bylo obohacující vidět, jak přemýšlejí a pracují s tanečníky. Když bych to převedl do filmové roviny, tak je to podobné jako hrát třeba ve filmu Miloše Formana. Měl jsem skutečně intenzivní taneční život,“ popisuje Slavický.
Soubor čekají změny, odchází sedm tanečníků
Když dostal loni nabídku vést baletní soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, neváhal ani chvilku. „Odmala jsme jezdili na Šumavu, mám rád zdejší krajinu i památky,“ dodává.
Nástup však nebyl lehký. Zdejší baletní soubor vedl sedm let choreograf Attila Egerházi, kterému ale ředitel divadla Lukáš Průdek neprodloužil smlouvu. Důvodem bylo i to, že se na jihu Čech pod Egerháziho vedením vůbec neuváděl klasický balet. Na podporu odcházejícího šéfa baletu vznikla i petice, kterou podepsalo několik set lidí.
„Nechci rozdělovat publikum. Nejsem choreograf a přišel jsem v jiné pozici. Nemám tu žádné vazby. Jsem tu od toho, abych přivedl zajímavé lidi. Nechceme se nikomu podbízet, ale chceme uvádět pestrý a kvalitní baletní repertoár,“ upozorňuje Slavický.
V Budějovicích už s úspěchem uvedl baletní galavečer s názvem Shakespeare/Stravinskij. V něm diváci po letech viděli i tanec na špičkách. „Tanečnice to zvládly, ale bylo náročnější se znovu vrátit k této technice. Máme pozitivní ohlasy. Soubor ukázal, že umí různé věci,“ říká.
Ansámbl však čeká od příští sezony velká obměna. „Odchází sedm lidí, což je polovina souboru. Nejsme na stejné vlnové délce. Ale to je naprosto běžný jev v celém světě, že tanečníci pendlují. U baletu není jazyková bariéra, když má člověk kvalitu, může jít kamkoliv. Tuto neděli máme konkurz. Přihlásilo se hodně lidí, což mě těší.“
Zároveň uklidňuje fanynky sólisty Zdeňka Mládka. „Tahle naše hvězda samozřejmě zůstává,“ usmívá se.
Po letech v Německu má srovnání s českým divadelním prostředím. „Podpora kultury v Německu je velká. To je vidět i na prostředcích, které poskytují. Chození do divadla je tam společenskou záležitostí. V Česku se často mluví o rušení souborů a šetření, ale něco zrušit je vždy jednodušší, než něco vybudovat. V tomhle ohledu jsou Němci mnohem dál, mohli bychom se od nich poučit,“ přemýšlí.
Teď se souborem nacvičuje večer s názvem Dekkadencers na jihu. „V uskupení nazvaném Dekkadencers jsou mladí a progresivní choreografové. Mají zajímavé nápady a hodně energie. Premiéra je 31. března,“ zve. Na léto chystají uvedení baletu Valmont před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově.
Lukáše Slavického jen trochu mrzí, že se neudržuje v taneční kondici. „Naštěstí dávám tréninky, takže jsem s tanečníky na sále. Můžu se podělit o své zkušenosti. Do budoucna chci začít víc trénovat a k tomu si přidám kolo,“ plánuje. A nevylučuje, že ho jihočeští diváci třeba někdy uvidí i jako tanečníka na jevišti.
