„Žáci vyhráli diagnostický přístroj na kontrolu dobíjení autobaterií v hodnotě zhruba 25 tisíc, software pro diagnostiku včetně aktualizací za 63 tisíc korun a ještě cvičný motor ze škodovky a převodovku,“ vypočítal Zdeněk Benda, zástupce ředitele pro praktický výcvik z VOŠ, SPŠ automobilní a technické v Českých Budějovicích.
Soutěžní pětice se mohla před odjezdem do Boleslavi inspirovat řadou vystavených pohárů, které přivezli do školy jejich předchůdci. Ale až na vlastní kůži poznali, že finále mezi 68 nejlepšími automechaniky, autotroniky, karosáři a autolakýrníky z celé republiky je něco jiného než školní či krajské kolo. Zvlášť, když obě předchozí výhry a postup do finále si vybojovali na domácí půdě.
„Ze školy jsme byli na finále připraveni dobře, při práci s diagnostikou jsem byl jeden z nejlepších a test se mi taky povedl. Spíš můj výkon ovlivnila nervozita, nevěděl jsem, co mě čeká,“ popsal Jan Reisner, který je ve 4. ročníku maturitního oboru autotronik a v Boleslavi skončil ve svém oboru šestý.
Neměl rukavice, ztratil body
Na páté místo shodně dosáhli členové jihočeského týmu Filip Říha v kategorii automechanik a Tomáš Lebeda v kategorii karosář.
„V soutěži mi šla nejlíp ta praktická část, kde jsme měli třeba vyrobit chybějící kus dílu dveří. Naopak nejvíc jsem ztrácel body při dodržování bezpečnosti práce, že jsem si třeba nevzal rukavice. A také, že jsem něco nestihl v časovém limitu,“ podotkl Lebeda, který je učněm 3. ročníku oboru karosář.
Nejlépe se dokázal z budějovické pětice prosadit v profesionálním prostředí, kde budoucí autoopraváři předváděli svoji zručnost a um, učeň oboru automechanik Josef Nováček. Skončil druhý za vítězem Nicolasem Kočím ze SOU a SOŠ Znojmo.
„První místo mi uniklo za praktickou část na jednom stanovišti, nepovedla se mi diagnostika s počítačem. Řekl bych, že tam byla trošku jiná technologie, než používáme u nás,“ řekl Josef Nováček.
Třídenní celostátní finále soutěže Autoopravář junior bylo nabité, všichni účastníci sbírali body za teoretickou, poznávací a praktickou část. Například budoucí automechanici se museli v praktické části vypořádat se čtrnácti úkoly, na které měli po patnácti minutách, zatímco autolakýrníci měli jediný úkol s šestihodinovým limitem.
„Měli jsme opravit důlek na dveřích a dát je do původního stavu. Bylo to hektické, normálně bych to dělal déle,“ pravil učeň oboru autolakýrník Petr Dolejšek, který nakonec skončil na 12. místě. Spolu s ostatními spolužáky ze školy si liboval, že zkušenosti z takové soutěže se v oboru hodí.
