Zajímá ho i to, jak se v nich před poválečným odsunem a při následném neúspěšném doosídlování žilo. „Někdy bychom se až divili, jaké to v Novohradských horách bylo. Dnes máme zkreslený pohled,“ říká třiašedesátiletý Michal Bureš, který tu už s nadsázkou zná každý kámen.
Pocházíte z Prahy. Jak jste se dostal k bádání na Novohradsku a ve zdejším pohraničí?
V osmdesátých letech jsme přímo sem do této chalupy s kamarády jezdili na víkendy. Bavit se. A jak jsem se tudy ráno procházel, začal jsem se o zdejší krajinu více zajímat.
V Benešově byl cvrkot, vysoká pec určitě čadila, všude bouchaly hamry a podobně.
