V práci v diecézní Poradně Eva radí ženám a dívkám v nouzi, které se s těžkou životní situací nedokážou vyrovnat samy. Už za dva týdny však začne Iva Štarková pomáhat i lidem, které ničí jídlo jako droga, jíž nemohou odolat. V centru Českých Budějovic otevře první svépomocné skupiny Anonymních jedlíků.
„Mapuji situaci a mluvím s lidmi, co si o tom myslí a jak by jim tato skupina vyhovovala. Zájem je velký a byla bych ráda, kdyby se mi jedlíky podařilo rozšířit po celé republice,“ říká zakladatelka českých Anonymních jedlíků Iva Štarková.
Iva ŠtarkováPracuje v charitní Poradně Eva pro ženy a dívky v nouzi. Vystudovala obor sociální práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity (2005 - 2010). Dlouhodobě se vzdělává v kurzech zaměřených na pomoc lidem: Úvod do Gestalt psychoterapie (IVGT Praha, 2013), Rozhovor - nástroj pomoci (Hernés Praha, 2015), Psychoterapeutický výcvik (PCA institut Praha, 2015 – 2018), Průvodce krizovou intervencí (Diakonická akademie, 2016). Jako první v Česku otevře ve druhé polovině září v Českých Budějovicích svépomocné skupiny Anonymních jedlíků pro lidi, kterým se nedaří změnit špatné stravovací návyky. |
Pro koho jsou jedlíci určeni?
Schůzky Anonymních jedlíků jsou pro lidi, kteří se přejídají, jsou na jídle emocionálně závislí. A také pro ty, co vidí, že jejich stravovací návyky jim škodí, ale nedokážou to sami změnit. Pravidelná setkávání mohou pomoci lidem trpícím obezitou, ale i lidem, kteří s váhou problémy nemají, ale způsob jejich stravování může být do budoucna pro jejich zdraví rizikový.
Inspiroval vás nějaký vzor?
Inspirací byli američtí Overeaters Anonymous, což v překladu znamená Anonymní přejídači. V Americe mají tyto svépomocné skupiny více než padesátiletou tradici, v současné době mají 6 500 skupin v 75 zemích. Českou podobu této skupiny jsem nenašla, a proto jsem se rozhodla založit skupinu svoji.
Přebíráte i křesťanské zaměření, na kterém fungují američtí přejídači?
To bych si sem v dnešní společnosti netroufla přinést, přijde mi to neuskutečnitelné. České společenství Anonymních jedlíků funguje na principu vzájemné podpory, sdílení vlastních cílů, nadějí i obav.
A nestačí výživoví poradci a pohyb?
Myslím, že nejdůležitější je to, že projekt Anonymní jedlíci přichází s novým úhlem pohledu. Nespokojíme se jen s odpovědí, že stačí zdravě jíst a cvičit, my se ptáme po opravdové příčině přejídání. Navíc je těžké přiznat, že má člověk problémy s něčím tak všedním a normálním, jako je jídlo. Moci být ve společenství lidí, kteří vědí, jaké to je, a otevřeně o tom moci mluvit, skýtá pomoc a naději ke změně často letitého trápení.
Ale dnes je spíš trendy nechat si sestavit jídelníček na míru a vypravit se ve značkovém sportovním oblečení do fitka.
To je fajn pro lidi, kteří jenom nevědí jak jíst, ale nemají s jídlem skutečný problém. Ale pro lidi, kteří mají tu příčinu jinde, je to, jako kdyby šli hlavou proti zdi. A budou to zkoušet pořád dokola a budou ještě nešťastnější. Vím to i z vlastní zkušenosti. Jestliže se trápíte kvůli nadváze a pak si řeknete - a ještě zkusím výživového poradce, investujete do toho spoustu peněz a najednou to nevyjde, je to ta největší zoufalost. Člověk si říká: Já ani nedovedu zhubnout s výživovým poradcem, tak co se děje?
Ani se zařazením více pohybu?
Ne. Jestliže z nějakého důvodu potřebujete mít nadváhu, ani pohybem nezhubnete, nebo i ten pohyb bude něco ve vás odmítat a vůbec si to nemusíte uvědomovat. Všude doporučí, musíte si najít pohyb, který vás baví. Ale můžete zjistit, že vás nic nebaví, a nakonec zjistíte, že to psychogenní přejídání není přejídání, ale deprese, nebo úzkosti, či nějaká traumata z dětství. Já miluju pohyb od mládí, učila jsem orientální tance i náročný bollywoodský tanec, dělám tanec pěti rytmů a stejně jsem celý život s jídlem bojovala.
Kde byl ten spouštěcí moment?
Podle mě se to utvářelo dlouhodobě stejně jako u většiny lidí, aniž bychom si to uvědomovali. Začíná to tím, co můžete vidět na ulici, že dítě spadne a maminka ho pochová a ještě mu dá bonbon, aby ho to nebolelo. A takto si můžete pěstovat vzoreček, že když mě něco bolí, dám si bonbon. A pak jíte při rodinných oslavách a dalších příležitostech, kde se cítíte dobře. Když se cítíte špatně, dáte si logicky jídlo, protože vám připomene dobré chvíle.
Za jak dlouho získá člověk nad jídlem kontrolu u Anonymních jedlíků?
To je individuální. Může to být několik let, ale i chvilička. Člověk si tam může uvědomit, že je vlastně jen ve stresu, a začne dělat relaxační techniky, sportovat a je v klidu. Ale za tou myšlenkou, že je jenom ve stresu, musí do skupiny přijít. A někdo zase zjistí, že má nějaké trauma, na které už třeba zapomněl. Pak bude na něm, jestli to bude řešit jen s jedlíky, nebo jestli vyhledá třeba i nějakou další pomoc.
