V krajském kole ankety MF DNES a iDNES.cz skončil na druhém místě Boubínský prales a na třetím Schwarzenberský plavební kanál. Oba cíle jsou na turisty oblíbené Šumavě.
Výsledky hlasování zde |
Celostátní finále začíná ve čtvrtek v poledne a skončí o půlnoci 19. června. (hlasovat můžete zde) Hlasování je tajné, výsledky se objeví až po skončení. Přidělit můžete jeden hlas.
A z jakých unikátů čtenáři vybírali v krajském kole ankety?
1. Zastávka Kaproun
Romantická železniční zastávka Kaproun, zapadlá v lesích České Kanady, kde staví jindřichohradecká úzkokolejka, je poutním místem příznivců Járy Cimrmana. Turisté přinášejí malé kameny, ze kterých už vyrostla vysoká mohyla. Pod ní je betonový odlitek Cimrmanova těla.
Historie stanice sahá do roku 1930, v roce 2000 na ní vystoupili členové Divadla Járy Cimrmana a odhalili pamětní desku. A jak se sem vlastně český velikán vůbec dostal?
Zde byl Jára Cimrman vyloučen z přepravy, protože neměl platnou jízdenku.
Zastávka Kaproun leží na trati úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice.
"V roce 1900 cestoval z Vídně do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš a co čert nechtěl, vlivem různých událostí uvízl nejprve v dolnorakouském Gmündu a později cestoval prvním ranním vlakem odjíždějícím tehdy kolem půl třetí ráno do Jindřichova Hradce. Protože už neměl peníze, tak jel bez jízdenky, předstíral spánek. A když vlakové četě došla při kontrole jízdenek s cestujícím bez jízdenky trpělivost, tak vlak na kilometru 22,3 uprostřed hlubokých lesů zastavil a Cimrman byl z přepravy vyloučen. Za odjíždějícím vlakem hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: To je vrchol! Proto je zastávka Kaproun vrcholem českých zastávek a přes léto je na ní Vrcholová kniha umístěna."
2. Holašovické Stonehenge
Malebnou náves v Holašovicích si prohlédnou každý rok desítky tisíc lidí z celého světa. Poblíž obce, zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO, stojí další zajímavé místo, které ovšem ve světových průvodcích nenajdete - kruh z kamenů, pro který se vžil název Holašovické Stonehenge.
Jeho autorem je Václav Jílek, kterému louka u obce patří. Původně měl v úmyslu ukázat krásné kameny v krajině. Vzpomíná, jak vyrůstal v době kolektivizace, kdy se rušily meze a velké kameny scelování polí vadily. Buldozery je většinou odhrnuly na kraj, kde zarostly. Jílek však jako kluk v těch místech pásl krávy a kameny měl rád, takže si je zapamatoval.
Všechny kameny pocházejí z okolí do 15 kilometrů od Holašovic.
Holašovické Stonehenge najdete na louce nad známou obcí na Budějovicku.
Úplně první ale vybagroval na holašovické návsi, protože vadil při sečení. Rozhodl se označit jím hranici svého pozemku. Pak se mu zalíbily další, postupně je několik let shromažďoval, pomáhali i známí a rodina.
"Všechny kameny pocházejí z okolí do patnácti kilometrů od Holašovic, takže k tomuto místu přísluší," shrnul Jílek.
Postupně přibylo ve zhruba tříhektarovém areálu řada dalších míst k relaxaci a posezení. Stále častěji zamilované páry volí kamenný kruh jako místo svatebního obřadu.
3. Závišův kříž
Sedmdesát centimetrů vysoký Závišův kříž byl jedním z taháků loňské Zemské výstavy, která měla expozice na jihu Čech a v rakouském příhraničí. Výstava skončila loni v listopadu, ale unikátní kříž si můžete stále prohlédnout v klášteře ve Vyšším Brodě.
Stojí v pancéřované klenotnici v Rožmberské oratoři. Výšlap do klimatizované místnosti v kostele Nanebevzetí Panny Marie vede po úzkém točitém schodišti.
Závišův kříž si můžete prohlédnout v klášteře ve Vyšším Brodě na Krumlovsku.
Závišův kříž daroval klášteru na konci 13. století Záviš z Falkenštejna, aby se vykoupil ze svých hříchů.
"S největší pravděpodobností vznikl ve 20. nebo 30. letech 13. století v Ostřihomi v Uherském království jako korunovační kříž krále Bély IV. Ten nechal do středu vsadit relikvii kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Podle průzkumů je tento kus cedrového dřeva starý dva tisíce let a měří na výšku dvacet centimetrů. Dále je v Závišově kříži více než 25 svátostí a ostatků," popsal Jiří Franc, kurátor vyšebrodské části Zemské výstavy.
Čelní stranu zlatého skvostu zdobí 51 drahokamů. Podle France je možná ještě vzácnější zadní strana: "Je na ní devět byzantských portrétů z 10. století," vysvětlil.
4. Boubínský prales
Boubín patří k nejznámějším vrcholům jihočeské části Šumavy. Turisté k němu míří kvůli dřevěné rozhledně a pralesu, který se rozprostírá na jeho úbočí.
Boubínský prales, ve kterém rostou stromy staré až 400 let, patří k nejstarším lesním rezervacím v Evropě. O jeho založení se postaral lesmistr vimperských lesů schwarzenberského panství Josef John, který žádal knížete Jana Adolfa Schwarzenberga, aby část lesních porostů o rozloze 150 hektarů byla vyjmuta z normálního lesního hospodaření. Kníže mu v roce 1858 vyhověl.
Stromy z oploceného Boubínského pralesa leží přes stezku. Pohodlně pod nimi projdete.
Dřevěná rozhledna stojí na vrcholu Boubína. Je z ní krásný výhled na Šumavu.
Nyní je rozloha pralesa menší a je do něj zákaz vstupu. Kolem oplocení vede naučná stezka pro pěší s deseti zastaveními, která začíná i končí u Boubínského jezírka, což je umělá vodní nádrž na Kaplickém potoce z roku 1833 a sloužila pro plavení dřeva na Idinu pilu a do lenorské sklárny.
K Boubínskému pralesu se nejrychleji dostanete od informačního centra Idina pila. Pokud se chcete vydat na celodenní výlet, vyjděte z Kubovy Huti, vystoupejte na vrchol, prohlédněte si Šumavu z rozhledny a pak sestupte k pralesu. Zpět na Kubovu Huť se můžete vrátit třeba vlakem ze zastávky Zátoň.
5. Chýnovská jeskyně
Na jihu Čech je jediná jeskyně, do které se mohou lidé podívat. I když prohlídková trasa nepatří k nejdelším, může se pyšnit jinými nej. V roce 1868 se stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na českém území a je největším známým přirozeným zimovištěm netopýra řasnatého v Evropě. Zimu v ní tráví i další druhy netopýrů.
Prohlídková trasa v Chýnovské jeskyni měří 220 metrů. I v létě je v podzemí teplota od pěti do devíti stupňů.
Jeskyni najdete na Táborsku v jižním úbočí Pacovy hory, dva kilometry severovýchodně od Chýnova. Objevena byla v roce 1863 při práci v lomu. Krápníky v ní neuvidíte, ale je unikátní modelací jeskynních prostor a pestrým zbarvením stěn a stropů.
Délka dosud objevených částí je 1 400 metrů s výškovým rozdílem 74 metrů, ale téměř čtvrtina známých chodeb je zatopena vodou. Návštěvní okruh měří 220 metrů s převýšením 42 metrů, průměrná doba prohlídky je 40 minut. Než vyrazíte do podzemí, pořádně se oblečte. I v létě se teplota vzduchu pohybuje od pěti do devíti stupňů.
6. Schwarzenberský plavební kanál
Přes tisíc mužů stavělo na přelomu 18. a 19. století v tvrdých šumavských podmínkách plavební kanál, který navrhl inženýr Josef Rosenauer a v roce 1774 svůj plán předložil svému zaměstnavateli, knížeti ze Schwarzenbergu.
Otevření opravené části Schwarzenberského kanálu a ukázka plavení dřeva.
Historický snímek z plavení dřeva v šumavském Schwarzenberském kanálu.
Kanálem mělo putovat dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl a dále po Dunaji až do Vídně, která tehdy trpěla nedostatkem palivového dřeva.
Rosenauerův návrh byl nejdřív odmítnut, stavět se začalo až v roce 1789. Celý kanál, který je dlouhý 52 kilometrů, byl dokončen v letech 1821 až 1823. Jeho součástí je i tunel na Jeleních Vrších. Právě zde se od jara do podzimu pořádají ukázky plavení dříví. Dalším místem je potok Ježová na česko-rakouské hranici. Součástí akce bývají i folklorní vystoupení a čtení pohádky v češtině a němčině.
Podél Schwarzenberského kanálu vedou turistické stezky, po kterých se dá krásně jet na kole.
