Jedenadvacetiletý Adam Šimonek z Českých Budějovic je sportovní multitalent. Je v širším kádru basketbalové reprezentace vozíčkářů. | foto: archiv Adama Šimonka

Teď zkusím lyže, říká handicapovaný florbalista, volejbalista a plavec

  • 0
Jednadvacetiletý vozíčkář Adam Šimonek z Českých Budějovic získává klubové trofeje doma i v zahraničí. S florbalisty budějovických Štírů zvítězil na začátku února ve Švédsku na prestižních mezinárodních parahrách Malmö Open a dostal se do All Star týmu. Kromě florbalu hraje i basketbal vozíčkářů, volejbal sedících a plave.

Mezinárodní turnaj ve florbale jste už vyhrál, byl jste i mezi nejlepšími hráči. Nastupujete i za reprezentaci. Máte v tomto sportu ještě možnost překonávat další mety?
Každý rok se se Štíry snažíme vyhrát domácí extraligu, v létě kvalitně obsazený turnaj Prague Wheel Open a právě hry v Malmö. To je nejvíce, co můžeme získat. V prvních dvou se mi s týmem v minulosti již zvítězit podařilo, proto jsem rád, že jsme nyní ovládli i turnaj ve Švédsku a já mohl doplnit svou sbírku. A s reprezentací je stále kam se posouvat. Byl jsem s ní na dvou zahraničních turnajích a v obou případech jsme skončili druzí.

Vaše nominace do All Star týmu značí, že patříte k nejlepším.
Vím, že to takhle komentují všichni, ale mě to opravdu překvapilo. Nedařilo se mi tolik v koncovce a při pohledu na kanadské bodování tam byli lepší hráči. Ale po fyzické stránce jsem se cítil velmi dobře a dařilo se mi ve hře směrem dozadu, přestože jsem útočník. Hlavně mě těší, že jsme v semifinále dokázali otočit zápas ze stavu 0:2 a pak ve finále porazit našeho tradičního švédského rivala Nacka HI.

Je florbal sportem, kterému se momentálně nejvíce věnujete?
Těžko říct, ale asi ano. V tomto sportu se mi teď daří nejvíce, takže dostává největší prostor.

Zbytek času vám ale zaplňují další sporty.
Můj sportovní život je vlastně od začátku spojen s kamarádem Ivanem Nestávalem, který byl mimochodem také v All Star týmu. Jako kluci jsme se potkali u plavání, které děláme doteď. Nově nám učaroval basketbal vozíčkářů, tak jsme loni založili klub v Českých Budějovicích. Snad už v něm na podzim bude dost lidí, abychom se mohli účastnit domácí ligy. Zatím jezdíme hrát soutěž za Brno. A ještě se věnuji volejbalu sedících. S reprezentací za dva týdny odehrajeme kvalifikaci o mistrovství Evropy.

Předpokládám, že i v těchto sportech jste úspěšný.
Co se týče plavání, tam mám už poněkud zaprášený titul mistra republiky. Větším úspěchem je pro mě to, že jsem se loni v létě dostal na evropský šampionát. V basketbale jsem teprve na začátku cesty, ale že jsem členem širšího kádru reprezentace, se dá považovat za dílčí úspěch. Volejbal je pro mě taky čerstvou věcí, takže uvidíme, co předvedeme v kvalifikaci.

Těch sportů opravdu není málo.
Já ve sportovním prostředí vyrůstal, táta je volejbalový trenér. Chtěl jsem taky sportovat, a tak jsme se s rodiči domluvili, že se dám na plavání, i vzhledem k mému handicapu. Pak mě Ivan zlákal, abych si zkusil florbal, a jakmile mi to začalo jít, trénoval jsem pravidelně. A jelikož mám díky tátovi blízko i k volejbalu a volejbal sedících je jediná varianta pro handicapované, sám jsem kontaktoval trenérku v Praze a začal jezdit na tréninky a zápasy.

Do toho ještě studujete a pracujete. Dá se to časově zvládat?
Na vysokou školu dojíždím do Jindřichova Hradce na Fakultu managementu, která spadá pod pražskou VŠE. A pracuji ve volejbalovém Jihostroji, kde tvořím statistiky. Zvládat se to dá. U sportu je výhoda, že fyzickou kondici nabranou při plavání pak využiji třeba ve florbale.

Může vám sport pro handicapované v budoucnu vydělávat?
Florbalem to prozatím nejde, u plavců to záleží na osobních sponzorech. Na to však dosáhnou jen ti hodně dobří a nevím, jestli na to někdy budu mít. Basketbal vozíčkářů je celosvětově rozšířený, existují profesionální soutěže, ve kterých si hráči vydělávají.

Láká vás to?
A koho by to nelákalo? Basketbal mě hodně baví, a kdybych z něj měl peníze, bylo by to super. Ale určitě to nebylo tak, že jsem si jednoho dne řekl: Aha, on se hraje profi basket vozíčkářů, tak já ho budu hrát taky, aby mě živil. Ta možnost pro mě není primární účel.

Škola v Hradci, volejbal v Praze, basketbal v Brně. Jezdíte autem?
Ano, získání řidičáku nebylo ani přes můj handicap problematické. Mám stejný jako ostatní. Akorát jsem si musel upravit protézu nohy, aby se s ní dala ovládat spojka. A musel jsem taky levou nohu naposilovat, protože podobný pohyb předtím nedělala. Mám vrozenou vývojovou vadu všech končetin. Jediná zdravá je pravá ruka, na levé mi chybí dva prsty. Pravá noha je deformovaná od kotníku dolů, což podle slov ostatních není ani tolik poznat. Nejviditelnější je handicap na levé noze, kde mi prakticky chybí stehenní kost a končí tak někde u kolene pravé, zdravější končetiny.

Ve sportu vás handicap omezuje. A co mimo hřiště?
Není to nijak zásadní. Vrozené vady jsou o něco jednodušší, než když je někdo handicapovaný po úrazu. Až teď začínám pořádně doceňovat přístup mých rodičů, kteří se od mého dětství snažili, abych dělal vše co moji vrstevníci. A tak jsem například se spolužáky normálně chodil na tělocvik. Neběhal jsem sice osmistovky, ale hrál jsem s ostatními fotbal, vybíjenou a další hry. To mi do budoucna velmi pomohlo.

Můžete sportovat i se zdravými spoluhráči nebo soupeři?
Rekreačně to určitě jde. S kamarády chodím na squash, stolní tenis je taky v pohodě. Na kole mohu jezdit normálně. Prvním rokem využívám bionický kolenní kloub, který mi umožní i bruslit nebo lyžovat. Těším se, až to zkusím.