Uplynuly dva týdny od události, kterou si hudebník a českobudějovický rodák Štěpán Hebík bude pamatovat asi až do konce života. Pod uměleckým jménem 7krát3 získal hudební cenu Anděl, když zvítězil v kategorii sólo interpret za rok 2020.
Už jste nějak vstřebal to, co se ten večer vlastně stalo?
Vlastně ani nevím, asi jen částečně. Dřív bych to možná řešil víc nebo po tom i víc toužil, ale přiznám se, že tentokrát jsem po ničem takovém ani vlastně neprahl.
Štěpán Hebík(31 let) Narodil se v roce 1989 v Českých Budějovicích. Vystudoval fyzioterapii na FTVS UK. V minulosti byl členem reggae kapely Pub Animals, kde jedenáct let hrál na trombon a zpíval. Před několika lety se ale skupina rozpadla a Hebík se vydal na sólovou dráhu. Od té doby si začal říkat 7krát3 a loni vydal první album s názvem I. S tím teď uspěl v hudební anketě Anděl, když vyhrál kategorii sólo interpret za rok 2020. Na nové desce je šest skladeb a vydal ji pod labelem studia BiggBoss. |
Takže jste o tom, že byste při udělování cen Anděl mohl uspět, neuvažoval?
Ne, nechal jsem to na vesmíru, aby to za mě rozhodl, ale samozřejmě mi to udělalo v ten moment strašnou radost.
Při vyhlášení jste vypadal hodně zaskočeně, opravdu vás ocenění tak překvapilo?
Ano, překvapilo mě to dost. Nečekal jsem to a důvodů to má hned několik. Zaprvé jsem na scéně pořád ještě nový, a tak jsem spíš očekával, že se třeba objevím v kategorii objev roku, nikoli Interpret roku. Zadruhé, deska má jen šest skladeb. Vnímám to jako přelom toho, jak lidé v dnešní době vnímají hudební produkci. Ukazuje se, že i krátké album může být komplexní věc.
Ale uspěl jste v opravdu silné konkurenci.
No to je třetí důvod, proč jsem to nečekal. Byl jsem v kategorii s Danem Bártou nebo s Jaromírem Nohavicou, což jsou jména, která u nás zná skoro každý. Je tam zkrátka plno důvodů, proč bych neřekl, že tu cenu získám. Do konečných nominací se dostane také jen pár interpretů, ale těch desek v loňském roce vznikla strašná spousta a já už jsem byl spokojený s tím, že jsem se vůbec dostal do tak úzké nominace.
Tak co je tedy podle vás tím důvodem, proč porota rozhodla, že cenu si odnesete právě vy?
Zřejmě to, že muzika, jak ji dělám já, je pro lidi čerstvá. Osobně tak budu moc rád, když ponesu i malou zásluhu na tom, že i mezi mainstreamovou produkci se dostane hudba, která vypadá jako ta moje.
Ten večer jste pak vystoupil se singlem Bleju vibe, kde hostuje raper Rytmus. Jak byste zhodnotil tuhle spolupráci?
Byla to vážně dobrá zkušenost, když jsem mohl vystoupit přímo ten večer. Rytmuse jsem vždycky cenil. Je to pro mě raper, který má z muzikantského hlediska co nabídnout, a je to velký talent. Zároveň je to kontroverzní člověk a to mě na něm baví. Má svůj směr a moc se s ničím nemaže. A k té naší spolupráci mám dokonce takový příběh. Chodím v Horní Plané běhat k takové kapličce, ve které je sešit, kam lidi píšou různé vzkazy. Já jsem si do něj napsal: Rok 2021 7krát3 feat Rytmus. Byla to vlastně taková modlitbička a vyšlo to.
V minulosti jste spolupracoval například i s Jiřím Kornem. Dají se tihle dva nějak porovnat třeba v tom, jak se s nimi pracovalo?
Samozřejmě jsou to úplně jiní lidé, ale jedno mají společné. Oba jsou velcí profesionálové v tom, co dělají. Jiří Korn má Rytmuse rád a obecně ho rap baví. Dá se říct, že on byl vlastně jeden z prvních u nás, který s rapem začal koketovat. Je to slyšet hlavně v některých jeho starších písničkách. V tomhle byl Jiří Korn revoluční.
Baví mě pomáhat lidem, vést je ke zdravému životnímu stylu, což je třeba v této době víc než aktuální.
Vyhrál jste se svým novým albem I. Jak dlouho vznikalo?
Asi dva roky. Vím, že těch písniček je na něm málo, ale já každé z nich věnuji opravdu velké množství času. Jako sólo interpret jsem já ten článek, který se rozhoduje a věci pak visí na mně. Texty mi taky trvají dlouho. Tvorba je pro mě hodně organická věc a moje věci zkrátka vznikají dlouho. Takže i když to vypadá, že je jich málo, skrývá se za nimi velká dřina a hodně práce.
Existuje vůbec nějaký sjednocující prvek těch různorodých skladeb na vašem albu? Přece jen jsou od sebe tematicky dost odlišné...
Ne, vůbec. Každá skladba je prostě jiná, má jinou náladu i zvuk. Kdybych dělal například konceptuální album, musel bych se nad nějakým společným prvkem asi zamyslet, ale takhle to nepotřebuji.
Takové album neplánujete?
Zatím ne, možná až v budoucnu, někdy za pár let, kdo ví. Taková věc vzniká totiž úplně jinak, než jak se to teď snažím dělat.
Videoklipy jsou také hodně propracované. Je podle vás důležité mít k hudbě i dobrou vizuální stránku?
Samozřejmě, vnímám to jako komplexní dílo. Hudba i její vizuální obraz by měly mluvit jednou řečí a měly by se navzájem doplňovat a posouvat se do vyšších úrovní. Hudba by zkrátka měla pomoct obrazu a naopak.
Cena Anděl pro vás není ničím novým, jednoho jste získal už před lety s kapelou Pub Animals, jak na to vzpomínáte?
Vidíte, je to vlastně asi přesně deset let! To mě ani nenapadlo, že to vyšlo takhle stylově. Vzpomínám na tu dobu moc rád, naučilo mě to spoustu věcí, které se mi teď hodí.
A přinesl jste si některé z nich i do sólové kariéry?
Skladby jsme si taky dost produkovali sami, hlavně naši druhou desku. To mi dalo hrozně moc zkušeností, které se mi teď hodí. Také jsem se tam naučil vystupovat na pódiu, těch koncertů jsme s kapelou objeli vážně hodně. A vlastně jsem se tam naučil i vnímat vztahy mezi členy skupiny, to mi zase dalo víc trpělivosti, shovívavosti a spoustu dalších dobrých věcí, které se týkají mezilidských vztahů. Ale mně teď vyhovuje především ta volnost, kterou jako sólo interpret mám, a mnohem větší samostatnost v rozhodování.
Štěpán Hebík děkuje za Anděla. Na pódiu je s ním Ewa Farna, která večerem provázela.
Málokdo také ví, že jste vystudovaný fyzioterapeut, dá se to s dráhou profesionálního hudebníka vůbec nějak skloubit?
Jasně, zrovna budu otevírat novou ordinaci. Bude větší než ta moje dosavadní a bude tam i krb. Ordinace s krbem, to je přece úžasné, ne? A sháním teď i někoho šikovného k sobě. Chci se fyzioterapii určitě věnovat dál, je to krásný obor.
Co vás na něm tolik baví?
To, že mohu pomáhat lidem, kteří to potřebují, a můžu to udělat okamžitě. Samozřejmě i hudba lidem pomáhá, zlepšuje třeba náladu. Ale u fyzioterapie je ta pomoc zkrátka prokazatelnější, máte hned zpětnou vazbu. Baví mě pomáhat lidem, vést je ke zdravému životnímu stylu, což je třeba v této době víc než aktuální.
Jaký pro vás byl poslední rok, který byl obecně pro kulturu, mírně řečeno, dost špatný?
Samozřejmě mě mrzelo, že jsem nemohl vystupovat. Vydal jsem nové album, dřel jsem na tom tak, abych mohl sklízet plody v podobě koncertů, které se pak neodehrály. Některé měly být opravdu velké, v plánu byl i koncert v O2 areně s Jiřím Kornem. Ale na druhou stranu jsem trávil víc času s rodinou. Narodil se mi druhý syn a mohl jsem se mu tak maximálně věnovat, což je nejvíc. Beru to tak, že to tak mělo být.
A co vás čeká teď?
Určitě chci udělat videoklip s Rytmusem ke skladbě Bleju vibe. Pak plánuji vyjet na nějaké koncerty, brzo vypustím první termíny. Připravené mám ještě nějaké další věci, ale to si zatím nechám pro sebe.
Máte už vymyšlené místo, kam si doma dáte sošku Anděla?
To nevím, o tom takhle neuvažuju. Na sociální sítě jsem napsal, že vyvolávací cena je pět milionů, takže kdyby si někdo chtěl Anděla koupit, tak mi určitě může napsat a pak si za to pořídím třeba dům.
