Už jste úspěch dostatečně oslavil?
S klukama jsme měli spousty času po finále, protože jsme čekali asi do půl sedmé na vyhlášení výsledků. Dali jsme si oběd a pak poseděli všichni v centru Ostravy. Kluci pak oslavovali ještě v autobuse cestou domů. Já jsem se s kolegou Milanem Dančišinem musel ještě přesunout na druhý turnaj do Znojma, takže jsme se domů vrátili v pondělí v noci.
Jak těžká byla cesta za titulem?
Byli jsme na to připravení od začátku sezony, už vlastně od května jsme měli velice těžké tréninky. Vše k tomu směřovalo. Velkou přípravu jsme zařadili až týden před play off, a kluci tak byli dobře nachystaní. Kádr byl dostatečně široký a po čtvrtfinále jsme si říkali, že už potřebujeme vyhrát jen čtyři zápasy, což už se nám v sezoně párkrát povedlo.
Kdy jste vy osobně začal věřit, že by se to mohlo povést?
Já jsem sílu kádru viděl už v létě, když jsme ho skládali. V přípravě jsme dokázali vyhrát dva turnaje ve Znojmě a v Budějovicích. Kluci vypadali moc dobře a hlavně je to bavilo, měli od začátku dobrý kolektiv.
Tým jste chválil už po finále v televizním rozhovoru. Byla to ta nejlepší parta hokejistů, kterou jste zatím trénoval?
Asi ano, vedla k tomu vlastně dvouletá cesta. Kluci se přesvědčili, že pracovitostí a touhou trénovat, což je nejtěžší a hodně to bolí, se dá něco dokázat. A v neděli si to jen potvrdili.
Kromě týmové práce a dobrého kolektivu, co ještě rozhodlo o tom, že mají Budějovice dorostenecký titul?
Z dobrého kolektivu vždycky vyplavou i dobré individuality a ty tam jsou. Tým je složený z hráčů, kteří mají předpoklady hrát dobré přesilovky, a naopak tým musím doplnit těmi, kteří nám pomohou v oslabeních. Máme úžasného kapitána (útočník Michal Silný), který třeba padal do střel. Kádr je dobrým mixem reprezentantů a bojovníků.
Co bude s týmem dál?
Nevypadá to s ním špatně. Tým se posune o věkovou kategorii výš, doplní se o jeden ročník navíc. Ale jako vždycky si kluci budou muset svoje místa obhajovat a vybojovat.
A vy, budete dál trénovat starší dorost?
Systém soutěží se pro další sezonu mění, zůstává jen dorost a juniorka. Co bude se mnou, se časem ještě uvidí.
Jak moc je rozdílné trénovat mladé kluky a dospělé hráče v A-týmu?
Rozdíly jsou samozřejmě v biologickém věku, ale i v myšlení. Můžeme mluvit i o přístupu k těm dětem. Když se vrátím ke staršímu dorostu, tak mají jednak obrovskou fyzickou a jednak i psychickou zátěž. Ti kluci do toho všeho musí ještě zvládat školu, takže od šesti ráno jsou na zimáku a domů nebo na internáty se vrací až v osm, devět večer. To je záhul, který profesionální hokejista nemá. Navíc mladíci mají motivaci, chtějí se zlepšovat a makat. To dospělí také, ale už tam nemusí být takový ten živelný elán. U dospělých zase do hokeje zasahují jiné vlivy, rodina, cestování a podobně. O to je to možná u mládeže trochu jednodušší.
Jste ten typ trenéra, který si hlídá u hráčů i školní docházku, prospěch a podobně?
U nás je škola vždycky na prvním místě. Důležité je také to, že si společně se školami hlídáme blížící se čtvrtletí a pololetí. Pan Liška a paní Beránková, kteří nám s tím pomáhají, obešli ze začátku školního roku všechny školy a domluvili se s třídními učiteli na hlídání známek.
Budete podávat informace novému trenérskému štábu A-týmu Motoru ohledně hráčů z vašeho kádru?
Co se týká Venci Prospala, tak on s týmem, který teď získal titul, hodně žije. Prakticky už dva roky se s klukama potkává, s námi je téměř pořád v kontaktu a hráče zná skoro tak dobře jako já. Venca moc dobře tedy ví, na koho by si mohl myslet při stavbě týmu u áčka.
Jak velký úspěch je titul starších dorostenců pro budějovický Motor?
Letos jsme neměli moc úspěšnou sezonu (A-tým vypadl v semifinále play off s Kladnem), tak je fajn celému klubu prospět tímto titulem. Po dlouhé době kluci pro Motor něco udělali a já doufám, že to byl velice příjemný pocit pro všechny okolo.
Mládežnický titul má i ProspalCelkem šestkrát se hokejové České Budějovice radovaly z různých mládežnických titulů. Soutěže na celostátní úrovni se rozběhly v sezoně 1958–1959 a předchůdce Motoru poprvé slavil už o pět let později. „V sezoně 1963–1964 se pod trenérem Františkem Vacovským zformovalo výborné mužstvo mladíků do 19 let, které vyhrálo svou skupinu a ve finálovém turnaji porazilo Poprad, Chomutov i Jihlavu. Velká část hráčů z tehdejšího týmu si pak zahrála i za áčko Motoru, nejdál to pak dotáhl Václav Mařík, který se dostal i do reprezentace. V sezoně 1970–1971 byl jako první budějovický hokejista vůbec dokonce nejproduktivnějším hráčem seniorské nejvyšší soutěže,“ přiblížil historii mluvčí Motoru Tomáš Kučera. V sezoně 1982–1983 vyhráli titul hráči do 16 let. Hodně úspěšný pak byl tým do 18 let, který vyhrál titul v roce 1993. Odtud pak do A-týmu zamířil současný hlavní kouč Motoru Václav Prospal nebo Václav Král, Petr Sailer, Aleš Krátoška či Martin Štrba. O mistrovský titul sedmnáctiletých se v sezoně 1998–1999 postarali například Václav Nedorost, Milan Michálek, Jiří Novotný, Štěpán Hřebejk nebo Michal Vondrka. Poslední titul přidali budějovičtí mladíci do 18 let teď v neděli. A tady je jejich soupiska: Svoboda, Dvořák, Baloun - Šafář, Kubíček, Vávra, Škola, Hubata, Doktor, Čížek, Stárek, Svach, Pánek, Pojar, Pavlát - Čížek, Novák, Silný, Řezáč, Krcho, Masopust, Egert, Beránek, Vaculík, Toman, Hrubec, Grossmann, Petřík, Schwartz, Holý, Melichar, Pouzar, Hanák, Ryba, Masopust, Michal, Anderle, Kašpar, Janoch, Tisoň. Vyroste z těchto hráčů další hvězda budějovického hokeje? |
