Kněžna Jekatěrina Michajlovna Dolgorukova (1847 až 1922) prožila bouřlivý román s ruským carem Alexadrem II., o 29 let starším imperátorem, který se do ní bláznivě zamiloval. Bylo jí pouhých 16 let, jeho milenkou se stala o dva roky později. Jejich láska se stala i námětem filmu „Káťa“ s mladou Romy Schneiderovou v hlavní roli, krátce po jejím velkém úspěchu v roli Sissi.
Vybavení ložnice pamatuje hned několik majitelů.
Po zavraždění cara v roce 1881, pouhý rok po jejich svatbě, musela kněžna i s dětmi, které se jí narodily ještě před svatbou, odejít do Francie. Pobývala také v Itálii, kde jí na počátku 20. století měla ve Florencii patřit jedna z nádherných historických vil na Via San Leonardo, známá jako Villa Selva e Guasto nebo také Villa Dolgoroukoff.
Vila stojí v jedné z nejprestižnějších částí Florencie, jen pár kroků od Piazzale Michelangelo a pouhých deset minut od centra města. Bohužel v minulém století byla rozdělena na několik apartmánů. Novému majiteli se však podařilo koupit celou nemovitost s vnitřní plochou 2 000 m2 i s pozemkem 20 000 m2. Tři nemovitosti, z nichž se celý komplex skládá, tak nyní opět tvoří jeden celek, kterému chce nový majitel vrátit jeho lesk.
Vila, kde si užívala italská smetánka, okouzlila i Alberta Moraviu |
Kudy kráčela historie
Přestože majestátní fasáda má typické architektonické rysy vil ze 17. století s bohatou barokní výzdobou, její původ sahá ještě dál: na počátku 15. století ji vlastnila rodina Galilei (snad předkové Galilea Galileiho), která ji v roce 1480 prodala Bernardovi di Simone Canigiani, známému florentskému rodákovi, který v té době zastával vládní funkce a byl blízkým přítelem filozofa a humanisty Marsilia Ficina.
Odděleně od hlavní budovy stojí historicky cenná kaple ve stylu konce 17. století s fasádou a vchodem na ulici Via San Leonardo.
V roce 1562 jej dcera jiného Bernarda Canigianiho přinesla jako věno šlechtické rodině Rucellai. V průběhu staletí pak následovaly četné změny ve jménech majitelů až do počátku 20. století, kdy se dostal do rukou ruské kněžny Dolgoroukoffové a poté v roce 1919 dědictvím do rukou Costy de Suarez.
Velkolepému průčelí vily, obrácenému do ulice San Leonardo, dominuje kamenné schodiště s dvojitou rampou, po níž se lze dostat do hlavního patra, zatímco v přízemí vede brána do centrálního dvora, kolem něhož je budova postavena.
Uprostřed fasády je k nepřehlédnutí kamenný štít z 19. století s erbem rodiny Castrucci (které vila v určitou dobu také patřila) s heslem „Maiora resurgunt“. Vilu obklopuje park se zahradami v italském stylu vpředu a po jedné straně komplexu. Součástí pozemku, ale odděleně od hlavní budovy, stojí historicky cenná kaple ve stylu konce 17. století s fasádou a vchodem na Via San Leonardo.
Interiér vily je zaplněný spoustou historického nábytku z různých období.
Káťa a AlexandrPo mnoha letech mileneckého vztahu a po čtyřech dětech (syn Boris zemřel krátce po narození) se car s Káťou v roce 1880, jen necelý měsíc po smrti své první ženy, oženil (Marie zemřela na tuberkulozu) a učinil z ní morganatickou manželku. Což znamená, že děti kvůli matčině nižšímu postavení z takového manželství nedědí otcův titul, případně jsou vyloučeny z případného nástupnictví na trůn. Ani ne o rok později byl Alexandr II. zabit při atentátu a Jekatěrina musela opustit Rusko a přestěhovat se s dětmi do Francie. Pravda, dostala slušnou rentu, 3,4 milionu rublů, ovšem s tím, že se vzdá celé řady nároků včetně titulů či nároků svých dětí na trůn. Adeptů na něj bylo stejně dost, Alexandr II. měl se svou ženou Marií Alexandrovnou (hesenská princezna, rozená Maxmiliána Vilemína Augusta Sofie Marie von Hessen-Darmstadt), osm dětí, šest synů a dvě dcery, kromě nich zplodil dalších sedm nemanželských potomků. Rodina cara, ale i společnost Káťu nesnášela, vyčítala jí nejen milostný poměr, ale také to, že má na něho špatný, volnomyšlenkářský vliv. Přitom car zrušil svým výnosem nevolnictví už v roce 1861, pouhých šest let po svém nástupu na trůn. Znamenalo to svobodu pro více než dvacet milionů ruských rolníků.  Vilu obklopuje park se zahradami v italském stylu. |
