Vězni utéct z Alcatrazu nezvládali, Češka na pevninu přeplavala

Jenom ojediněle se v drahých metropolitních lokacích najdou prázdné místnosti, ve kterých nikdo nechce bydlet. K nim patří bývalá sanfranciská věznice na malém ostrově Alcatraz. Útěky z ní nekončily dobře, přesto odsud dokázala přeplavat do San Franciska Češka, herečka Edita Brychta.

Ostrov je od pobřeží San Francisca vzdálený přibližně dva kilometry. Na původně indiánském území se časem objevil maják a pevnost. V roce 1912 zde postavili největší železobetonovou budovu na světě. Nejdříve sloužila jako vojenská věznice, v letech 1934 až 1963 se stala neslavně proslavenou ubikací pro těžké zločince. Patřil k nim i legendární Al Capone.

Na Alcatrazu je nejdéle fungující maják na západním pobřeží USA.

Nebyl jedinou „celebritou podsvětí“, která si tady prožila část života. K dalším nejznámějším kriminálním obyvatelům patřili George „Machine Gun“ Kelly i politický terorista Rafael Cancel Miranda.

Žádná idyla u moře

Do věznice přijížděli „nájemníci“ v řetězech, aby přežívali v malé cele s betonovými stěnami a bez oken se šířkou přibližně dva a délkou tři metry (výška byla pouhé dva metry). Železná postel s tenkou matrací, umyvadlo jen se studenou vodou a záchodová mísa bez prkénka, tak vypadalo vybavení cel.

Mříže vrat cely mohli otevřít jenom hlídači. Žádné soukromí neexistovalo. Vězeňské kobky byly obklopeny zvuky a zápachem z těl spoluvězňů ve třech poschodích a pěti blocích.

Kapacita vězení nabízela 336 betonových cel. Většinou je obývalo 260 až 300 vězňů po dobu osmi až deseti let, dokud nebylo rozhodnuto, že už jsou napraveni a mohou se vrátit do společnosti.(žádné ženy obviněné z porušení zákonů tady nebyly nikdy vězněny).

Přesto se našla žena, která se vydala na náročnou cestu z ostrova na pevninu. A dokonce několikrát. Dokázala to v Československu narozená herečka Edita Brychta, která s rodiči jako dítě emigrovala po roce 1968 do Británie. Zahrála si ve snímku Akumulátor režiséra Jana Svěráka. S Jimem Careyem se poprala v ringu ve Formanově Muž na měsíci a v roli Princezny Diany excelovala pro celonárodní televizní stanici NBC. To ji proslavilo po celé Americe.

Edita Brychta u svých domovních dveří

Na otázku, co ji přimělo k odvážnému sportovnímu výkonu, s úsměvem vysvětluje: „Rozhodla jsem se utéct z Alcatrazu několikrát, protože plavání je moje náboženství. Dokázala jsem to v obyčejných plavkách, zatímco se chlapi třásli v neoprenových kombinézách pro surfaře. Je to neobvyklá zkušenost. Mrznete a rychle vás voda stahuje někam jinam, než si přejete doplavat. Podle síly spodních proudů je plavecká dráha dlouhá něco mezi dvěma až třemi kilometry. V polovině jsem se pokaždé viděla, že už musím vypustit duši, ale podívala jsem se kolem. Na jedné straně je most Golden Gate, na druhé most Bay a přede mnou nádherná silueta San Francisca. Pochopila jsem, že to musím zvládnout.“

Útěk takřka nemožný

A jak dopadli vězni, kteří se pokusili o útěk? Nesmírně studená voda a silný mořský protiproud se šestikilometrovou rychlostí odradily mnoho vězňů odsud utéct. Celkem bylo pokusů o návrat na svobodu jen čtrnáct, jak přiznávají tištěné materiály Golden Gate National Parks Conservacy.

Jenom jediný z roku 1962 mohl být úspěšný, i když dodnes nelze potvrdit, že Frank Lee Morris a bratři Clarence a John Anglinovi doplavali na svobodu. Je potvrzené, že jednomu z dozorců byla po nějaké době doručena prázdná pohlednice z Brazílie. Spekuluje se tak o tom, že odvážlivci útěk pravděpodobně přežili.

Dnes se o historický ostrov stará federální vláda a musí odolávat nárokům na pozemek nejenom od původních majitelů indiánů, ale i sportovců, kteří se každoročně pokoušejí dokázat, že z ostrova se přes zátoku dalo přeplavat.

Z vězení národní památka

Cela pro jednoho vězně

Podle Wikipedie má ostrov Alcatraz rozlohu devět hektarů. Dnes je zde zachovalá věznice, kopie původního majáku, prvního na západním pobřeží Spojených států i ruiny budov hlídačů, poštovních služeb a jiných společenských místností, včetně tanečního sálu a několika kuželkových drah k zábavě ostrahy.

K vězeňskému komplexu patři jídelna, márnice, prádelna, holičství, zdravotnické zařízeni, kino a knihovna, která měla sbírku deset až patnáct tisíc knih a objevila se ve filmu Clinta Eastwooda, Útěk z Alcatrazu z roku 1979.

K venkovním rekreačním prostorům ke sportu a tělocviku patřila zahrada k pěstování zeleniny. Součásti komplexu byla přes sto metrů dlouhá dvoupatrová budova, ve které byla továrna na oděvy, výrobna nábytku a kartáčů. Tady mohli vězni pracovat za peníze. Vyráběli předměty jako rukavice, podložky pod nábytek a vojenské uniformy.

Počínaje listopadem 1969 byl ostrov okupován skupinou domorodých indiánů. Šlo o vlny aktivistů organizujících veřejné protesty po celých USA až do sedmdesátých let. V roce 1972 byl Alcatraz prohlášený za součást Golden Gate National Recreation Area. Od roku 1986 je národní kulturní památkou.