„Zadáním majitelů bylo propojit dům s okolní přírodou. Stavba ctí jihočeský architektonický ráz. Byly zde použité klasické materiály, jako jsou bobrovky, dřevo, cihla, světlá omítka. Vše je doplněné o okna, která umožňují z každého pokoje jiný průhled do krajiny. Příroda je s vámi uvnitř za každého počasí,“ popisuje architektka Ivana Svatošová ze studia Life4arch.
Svůj návrh přihlásila do soutěže Interiér roku 2024 v kategorii Soukromý interiér – novostavba. Do desátého ročníku soutěže mohli hlásit čeští a slovenští architekti a interiéroví designéři soukromé i veřejné interiéry, které byly dokončeny v průběhu roku 2024. Výsledky budou vyhlášeny v pražském Centru současného umění DOX 29. dubna 2025.
Také veřejnost se od 1. do 15. dubna 2025 může stát porotou a vybrat vítěze samostatné kategorie Interiéru roku nazvané Hlasování veřejnosti, cena Ton, a to na stránkách www.interierroku.cz.
Otevřený krov
Půdorys domu je řešený tak, aby se do jeho obdélníkového tvaru vešla obytná i technická část včetně kolárny a na pozemku se nemusely objevit navíc malé technické stavby.
Středobodem domu je multifunkční místnost s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Už při vstupu vás asi ohromí pohled do otevřeného krovu tyčícího se do výšky sedmi metrů.
„Celá hlavní místnost je z jedné strany otevřená do krajiny. Nechybí však ani průhled s průchodem na stranu druhou. Na prosklení navazuje terasa, která se stává skoro celoročně součástí domu,“ popisuje architektka Svatošová.
Podle ní je zásadním prvkem interiéru otevření prostor do krovu, neruší vás žádné obří trámy či nosníky. Vše zvládají díky promyšlenému statickému řešení dvě minimalistická táhla.
Vznikl prostor, který působí velmi uklidňujícím dojmem. Dokonce jej někteří přirovnávají ke starým dřevěným vesnickým kostelíkům. „Pocit z prostoru je velmi podobný,“ podotýká Ivana Svatošová.
Dům s minimem chodeb
V přízemí jsou tři ložnice, všechny jednoduše zařízené smrkovým nábytkem na míru, aby zůstal zachovaný pocit jednoduchosti. Dům má minimum chodeb, přesto se podařilo obytné místnosti oddělit od středového prostoru. U ložnic jsou koupelny, aby soukromí v ložnicích nerušil ruch v hlavním prostoru.
V horním patře se našlo místo pro galerii a dvě ložnice. „Galerie slouží jako druhý společenský prostor, který je částečně propojený s děním dole a využívá se i jako knihovna, dětská herna, zázemí pro cvičení nebo odpočinek. Na galerii navazuje podkrovní pokoj,“ říká architektka.
Horní patro je přístupné po mlynářských schodech, další pokoj (pracovna) dokonce jen po žebříku. „Dům byl postavený na půdorysu stodoly, navíc mu tak říkají i místní,“ objasňuje Ivana Svatošová nezvyklé řešení.
Pod mlynářskými schody jsou umístěny skryté skříně. Celkově je v domě jen minimum jednoduchého nábytku z přírodních materiálů, který byl navíc předem plánovaný, aby se třeba mohl skrýt i v nikách.
Inspiraci našli u venkovských staveb. Dnes je mrzí jen schody do patra |
Světlo rozhoduje
„Podstatným prvkem v domě je práce se světlem a teplem. Centrální prostor má mnoho různých zdrojů světla od závěsných světel až po skryté LED pásky na stěnách, které jsou schované pod dřevěným obložením. Umělé osvětlení v podstatných chvílích doplňuje několik přirozených zdrojů světla,“ vypočítává architektka.
Hlavním zdrojem světla se stalo samozřejmě devítimetrové prosklení, plně prosklené vchodové dveře, vše doplněné o střešní okna a protilehlé prosklení dveří. Tento systém různých otevíratelných ploch pomáhá také ke skvělému větrání domu v horkých dnech.
Koncept vytápění byl důležitou součástí navrhování domu. Přehřívání řeší zastínění střešních oken a terasa, která končí přesně tak, aby v teplých dnech slunce nevstupovalo do domu okny vůbec. Byly využité také zatemňující závěsy.
Na druhou stranu je dům i v této výšce otevření jednoduše vytopitelný podlahovým vytápěním a krbem. Mimo léto vstupuje mnohými prosklenými plochami dovnitř sluníčko a vyhřívá dům, když je potřeba.
„Pro mnoho lidí je velmi překvapivé, že i přes vysokou výšku krovu a velké prosklení se teplotně cítí v domě velmi komfortně,“ upozorňuje architektka Svatošová.
Ve středové části domu je sedací nábytek zděděný po prarodičích majitelů, ušák, sto let staré dřevěné thonetky nebo houpací křeslo a křesílka se stejnou značkou. Vše je repasované tak, aby ctilo původní estetiku a zároveň zapadlo do konceptu domu.
„Konferenční stolky z masivního dřeva vyráběl sám majitel, stolky pod umyvadla jsou vyrobené ze stavebních dřevěných zbytků. Celkově je v domě i jeho okolí použito mnoho zbytkového materiálu, třeba vykopané úlomky skály posloužily jako základ pro dřevníky a skalky přes potrubí, poklop na čistírnu odpadních vod vznikl výhradně z odpadového materiálu,“ zdůrazňuje autorka.
Také u vzhledu koupelen se držela stejných principů: kámen, přírodní barvy a jednoduchost. Každou místnost doplňují jen dekorace z místních květných luk, sušené květiny a trávy ve vázách, obrazy ze sušených květin. Nechybějí ani čerstvě natrhané květiny, záleží jen na ročním období.
Dům se zastavěnou plochou 165,12 m2 a užitnou 188,86 m2 majitelé využívají pro rekreaci, pro pár termínů v roce jej pronajímají.
