Dlažbu neponičí ani zablácené holínky, není nutné okřikovat děti, které s oblibou přebíhají bez přezutí zvenčí do kuchyně a zase ven. Pro vytvoření patřičné atmosféry venkovského stavení se však neobejdete bez vhodné volby dekoru, barvy i velikosti dlaždic i obkladů.
Na rozdíl od minimalistického vzhledu městských interiérů, kde v poslední době převládá velkoformátová dlažba s dekorem betonu a šedého přírodního kamene, patří do chalup spíše středně velké a menší formáty dlaždic v teplých odstínech, pojaté ve „venkovském“ duchu.
Ten v kuchyni, koupelně, ale i na chodbách podtrhne nejlépe dlažba s přírodním a „hand-made“ vzhledem. Přednost tak dostávají zejména dlaždice v odstínech hnědé, terakoty, smetanové, ale i vanilkové či dokonce bílé.
Velkým trendem se staly také výrobky s lehce opotřebovaným vzhledem a romantickými dekory, které se uplatní hlavně u keramických obkladů v koupelnách nebo v kuchyních.
Nemusíte se však nutit do „načančané“ romantiky. Vyznavači jednoduchosti mohou zvolit třeba obkládačky s lehce taženým, jemně stěrkovaným reliéfem v bílé, světle šedé či světle béžové, případně obkládačky napodobující mozaiku. Na trhu jsou i obklady s majolikovými motivy, připomínajícími ty na starých hrnečcích z antik prodejen.
Podlaha do chalupy
Naši předkové mívali velký cit pro materiály, barvy i tvary. Pokud vám zůstaly alespoň zbytky dlažby, většinou se vyplatí použít obdobnou, samozřejmě už v nové kvalitě.
Například nová „prošlapaná“ dlažba působí velmi autenticky. Spojuje v sobě romantiku starých opotřebených podlah s barevností pálených cihel typických pro venkovská sídla, kláštery či historické budovy.
Většina lidí si pod pojmem pálená dlažba představí „cotto“, dlaždice z Toskánska. Jejich historie začala v roce1660, kdy přijel Angiolo Ricceri do Impruneta, do malé vesničky Marsiliana, a objevil zde hlínu s unikátními vlastnostmi, dodnes známou pod jménem cotto. Tato hlína vznikla už asi před 80 miliony let z usazených hornin mořského původu a její načervenalá barva je důsledkem vysokého obsahu oxidů železa.
Cotto je stále pojmem, jen dnešní zhýčkaný zákazník dává přednost dlažbě, kterou už není potřeba upravovat napouštěním různými oleji, které chrání neglazovanou keramiku před vnějšími vlivy.
Pro ty, kteří cotto nechtějí a preferují klasickou dřevěnou podlahu, ale bojí se ji použít kvůli nižší odolnosti v porovnání se slinutou dlažbou, se vyplatí sáhnout po moderních výrobcích s dekorem dřeva. Slinuté glazované dlaždice mohou napodobovat jak prkna, tak dřevěnou skladbu parket, jejichž povrch má „léty prošlapanou“ patinu.
Dlažba s rustikálním charakterem a stylovým vzhledem je předurčena klasickým interiérům a exteriérům.
Nemáte rádi takovou klasiku? Pak lze sáhnout i po dlažbě imitující ručně natřené oprýskané dřevo v modré a bílé barvě.
Do chodeb, zápraží či koupelen starých domů se výborně hodí také černobílá dlažba. Další možností jsou různé patchworkové dekory, které mnohdy vycházejí z dekorů používaných ve 20. a 30. letech minulého století.
