V polovině minulého století se lahve jako bezcenné produkty vyhazovaly do příkopů podél silnic a na skládky odpadů. Právě tam je také sbírala Tressa Prisbrey, která se v roce 1956 (to jí bylo 60 let) rozhodla se na třetině akru pozemku zakoupeného v Kalifornii vystavět řadu staveb včetně meditačního centra, kruhové budovy (ateliéru) a ložnice pro syna.
Oltář hlav panenek působí trochu děsivě.
Součástí „komplexu“ byly také svatyně, sochy a stavby z odhozených předmětů, které našla na místní skládce odpadů. Podle vlastních představ a designu pojmenovala své výtvory originálně: Oltář hlav panenek, Ložnice Kleopatry a podobně.
Jeden z nich, který vytvořila z modrých lahví od mléka, představuje oslavu nejrůznějších náboženství. Další výtvor ve tvaru srdce je zase vzpomínkou na zemřelou dceru.
Vesnice z lahví
Tressa byla sběratelkou odhozených a nepotřebných věcí, o kterých tvrdila: „Všechny předměty mají svůj účel, jsou zvláštní a jedinečné. To je to, co je povznáší.“
Každá stavba Bottle Village měla vlastní téma a význam. Například meditační budova byla místem, kde se dalo „dotýkat Boha“ prostřednictvím modlitby a meditaci. Dům panenek byl zase určený k úschově sbírky více jak 500 hraček.
Dominující kruhová budova (ateliér) je přízemní místnost o průměru více než deset metrů. Stavba dnes nesplňuje žádná kritéria pasivního domu podle současných norem „zeleného“ bydlení, ale ve své době svému účelu vyhovovala.
Betonová podlaha z odhozených předmětů použitých na mozaiku je v metrové hloubce a schází se k ní po schodech. Spolu se skoro dvoumetrovou zdí nad zemí dává v součtu úctyhodnou třímetrovou výšku stropu. Je tu vynikající akustika a návštěvník tu mohl kromě odpočinku a zamyšlení naslouchat i zpěvu a hře na piano majitelky. Vzpomínky na Las Vegas a hazardní hry ve tvaru pokerových karetních symbolů a stylu náhrobních kamenů připomínají vášeň majitelky pro hazardní hry.
Stavby jsou propojeny chodníky vytvořenými mozaikou z odhozených předmětů, které po jejich použití už nikoho nezajímaly. Od nůžek, starých autoznaček přes kuchyňské pánve až po kolty. Pětadvacet let vytvářela Tressa jednu stavbu za druhou, celkem jich bylo třiatřicet.
Přála si v nich umístit nejen svoji sbírku deseti tisíc psacích per a tužek, panenek a dalších osobních předmětů, ale i potvrdit své motto: „Od nikoho si nedám poroučet.“ Nezanedbatelným důvodem ke stavbě nejrůznějších konstrukcí z lahví byla i touha majitelky postavit zeď, která by dokázala zadržet zápach a prach z nedaleké farmy s krůtami.
Kruhový dům se zachoval téměř neporušený.
Možná tu je milion lahví
Tressa zvaná „Babička Prisbrey“ byla nezávislá žena, která se o sebe během dlouhého života dokázala postarat. Narodila se v Minnesotě, žila v Severní Dakotě a později v Oregonu nedaleko od pobřeží Pacifiku. Nebylo divu, že když se podruhé vdala, měla cestování až po krk, takže se v Simi Valley po zakoupení pozemku natrvalo usadila.
Odmontovala kola obytného přívěsu, ve kterém žila, a začala kolem něho stavět své obydlí. Od roku 1996 je „Bottle Village Grandma Prisbrey“ kalifornskou historickou památkou registrovanou v národním seznamu pod číslem 939. V roce 1994 ji zdemolovalo zemětřesení.
Kašna bez vody...
V počtu lahví použitých k původní výstavbě se statistiky rozcházejí. Údajně jich je nejméně sto tisíc, ale možná až jeden milion. Stavitelka je sama ukotvila ve vlastnoručně vyrobené omítce, protože betonové tvárnice k výstavbě smyšleného areálu pro ni byly příliš drahé.
Sklo lahví je nejenom ukázkou nádherných barevných vizuálních dojmů, ale i zajištěním toho, že ohnivý duch nezávislosti autorky mohl žít dál ve stavbách představujících její excentrický duch pohádkového místa. Stal se kombinací lidového umění a touhy staré paní uložit na věky osobní kolekci, vzpomínky na rodinu a přátele, včetně důležitých životních okamžiků.
Cílem bylo i pobavit návštěvníky, ukázat osobní vizi, inspirace podřízené ideám tvůrčí svobody a vlastním prožitkům. „Každý dokáže udělat něco s milionem dolarů,“ tvrdila autorka, „ale vytvořit něco z ničeho a bavit se tím, to je víc.“
Dům pro návštěvy je ze zelených lahví.
Nemovitost přezdívaná Bottle Village nenabízí jenom originální stavby, které by dnes ve Spojených státech kvůli stavebním restrikcím vůbec nebylo možno realizovat. Je svým způsobem i dokumentem umělecké a tvůrčí svobody bez omezení a bez cenzury.
Tressa Prisbrey zemřela jako dvaadevadesátiletá v roce 1988. Od té doby se dobrovolníci snaží o rekonstrukci její pohádkové vize. V současnosti je nemovitost nepřístupná a k prohlídce zájemcům otevřená jen jednou měsíčně po dohodě s provozovateli nadace.
