Jedinečná stavba ze skla a trámoví pochází z pera norské architektonické kanceláře Jensen a Skodvin Arkitektkontor, kteří se proslavili právě díky citlivému přístupu k přírodnímu bohatství a dokonale zpracovaným návrhům, jenž na prvním místě ctí bohatství skandinávských lesů a krajiny.
Zkušení architekti Jan Olav Jensen a Borre Skodvin už několik let postupují při návrzích staveb stejným způsobem. Poté, co přijmou zakázku, vydají se s klientem přímo do terénu na parcelu, kde má zamýšlený objekt stát. Rovnou na místě popouští uzdu fantazii. Nechají investora snít, aby představy toho, jak bude majitel v novém domě žít nebo ho používat, dostaly i pro ně jasnější kontury.
Chata v Norsku |
Postupně pak převádí jednotlivé útržky přání do reality a kompaktního celku. Stejně tak, jako duo architektů respektuje přání budoucích obyvatel, ctí i krajinu a přírodu terénu.
Každá zóna má v domě přesně vymezený prostor. První patro domu patří společnému setkávání v kuchyni a jídelně. Na obývací pokoj navazují dřevěné terasy, které obytnou část propojují se saunou, venkovním bazénem a úložnou kůlnou.
V patře je umístěno pět samostatných ložnic. Každá má vlastní terasu s vyhlídkou do tří stran, k zcela samostatné velké ložnici majitelů patří i vlastní koupelna, zbylé čtyři se pak dělí o dvě oddělené místnosti se sociálním zařízením.
Půdorysy jednotlivých bloků jsou přizpůsobené nejen kýženému výhledu a efektním momentům, které si mohou obyvatelé každý den při vstávání nebo večeři užívat, ale především skalnímu masivu fjordu a vzrostlým borovicím.
Dům byl dokončen na podzim roku 2013 a patří mladé rodině s batolícím se synkem a psem. Příbuzní jezdí také rádi, proto je stavba velkorysá a prostorná.
Interiéry pro majitele přichystalo taktéž studio Jensen a Skodvin. Volili nadčasové a osvědčené kousky ze dřeva a kovu, jako jsou například židle Wishbone od designéra Hanse J. Wegnera, který je navrhl pro firmu Carl Hansen & Son už v roce 1949. Na podzim a v zimě jim na větším komfortu dodávají ovčí kožešinky.
Dům dnes působí jako dokonalá oáza klidu a bezpečí uprostřed norského fjordu, ale průběh stavby příliš idylický nebyl. „Výstavbu a návrhy provázely konfrontace s místním stavebním úřadem, který nebyl stavbě nakloněn. Dnešní zákony a úřady nepřejí moderní architektuře,“ vysvětluje architektka Sigrid Moldestadová, která se na návrhu stavby podílela.
Přesto se povedlo dílo dovést do zdárného konce. Betonové stěny zpevňují ocelové trámy a nosníky, vnitřní stěny jsou přímo ze strmých žulových skal a celek doplňuje skleněná fasáda, ve které se střídají panely čirého a mléčně zabarveného skla. I díky použitým materiálům si lze užívat nápady norských architektů: fascinující práce se sklem, těsně doléhajícím a kopírujícím linii skály, je jejich nezaměnitelným rukopisem.