Brzy poté, co se manželé asi před deseti lety rozjeli do Brna a prohlédli si tehdy jeden z mála vzorových srubových domů u nás, bylo rozhodnuto. Realizaci od návrhu po nátěr srubu ovšem nezadali jediné firmě.
Rozhodli se jít komplikovanější, ale cenově příznivější cestou. Měli přesnou představu o dispozici, i jak by měl dům vypadat zvenčí. Oslovili architekta, aby jim srub navrhl, a pak si jej nechali vyrobit podle projektu finskou firmou ve Finsku a pak postavit českými řemeslníky.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Masivní dřevo
Hrubá stavba trvala tři měsíce, pak se prováděly dokončovací práce. Trámy jsou z finské borovice z finských lesů. Vnitřní mají čtvercový průřez 10 cm a ty, které tvoří vnější plášť domu, jsou dvakrát silnější.
„Jestli zvolit kulaté nebo hranaté, nebylo těžké rozhodování,“ vzpomíná majitelka a prozrazuje: „Už proto, že náš dům nestojí v lese, zvítězily hranaté. Chtěli jsme se přiblížit okolní zástavbě.“
Sesazené trámy ještě zpevňují kovové pruty. Dřevo na vnitřních stěnách je natřené lazurou s včelím voskem, venkovní trámy lazurou proti plísním, houbě a dřevokaznému hmyzu. Vnitřní vydrží léta, venkovní se obnovuje po sedmi letech.
Dispozice napořád
Hlavně přízemí si manželé představovali prostorné a otevřené, aby tu mohli žít pospolu jako rodina a zároveň si nepřekážet. Majitelce bylo jasné, že bude pro tři chlapy často vařit, a nechtěla být zavřená v kuchyni.
Dům je velkými prosklenými plochami propojený se zarostlou zahradou, a tak sem sousedi vlastně nevidí. I když srub září večer do tmy, mají v něm příjemné soukromí.
V patře je rodičovská ložnice, pokoje synů, koupelna, ale i místnůstka na rozvody internetu a velká hala, kterou manžel se syny využívají taky jako tělocvičnu, hlavně na posilování.
„Architekt nám řekl, že dům nás možná jednou generačně vystrnadí, ale to teprve uvidíme,“ uvažuje nahlas majitelka.
Různé tóny dřeva
Finskou borovici doplnili v interiéru jinými dřevinami, což je esteticky zajímavější, protože spolu různá barevnost a struktura dřeva hezky kontrastuje. Nábytek v ložnici je třeba ze zlatooranžového indického dubu. A uplatnili tu i patinované dřevo.
Na výrobu kuchyňské sestavy si majitelka našla mistra truhláře Oldřicha Střížku z pražského Karlína, který ji vyrobil z dubu a dvířka nabarvil tak, aby byla na povrchu částečně vidět jeho struktura.
Právě o kuchyni měla investorka jasnou představu. „Inspirovala mě jedna zahraniční kuchyň, chtěla jsem bar s prostorem na ukládání vína, rustikální digestoř a ostatní pak přirozeně vyplynulo,“ vysvětluje.
Příjemné teplo
Ve srubu topí plynovým kotlem. Po celém domě jsou instalované teplovodní průduchy v podlaze a v přízemí je navíc podlahové topení. „V domě máme trvale 21 °C, ale pocitově je to víc, dělá to teplo od nohou, které je nám v zimě velmi příjemné,“ pochvaluje si majitelka. Když mají chuť pořádně to tu roztopit, rozdělají oheň v kachlákách. A ta sálají až do druhého dne.
„S fortelem a tradičně postaru nám je postavil Jiří Rakušan. Pro nás to bylo ohromně zajímavé, protože jsme o stavbě kamen neměli žádnou představu,“ popisuje majitelka.
A doplňuje: „Interiér jsme ladili do modré a vínové. Když nám pan kamnář ukazoval barvy kachlů, jasně modrá nás uhranula, není nudná ani nekřičí. Snažili jsme se zajímavě kombinovat i dekory dřeva. Finskou borovici doplňuje bambusová podlaha v přízemí a nábytek z exotických a domácích dřevin.“
Majitelka si pochvaluje, jak se ve srubu příjemně bydlí. Navíc práce s jeho vnitřní údržbou je minimální. Co by dnes manželé udělali jinak? „Srub není podsklepený, to nám nevadí, ale vinný sklípek by se nám líbil,“ směje se majitelka na rozloučenou.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.