Výměna pražského bytu v panelovém domě za zdravé bydlení na úpatí Brdské vrchoviny představovala pro mladou rodinu s dvěma dětmi dlouhou cestu. Pozemek sice pořídili za dobrou cenu (důvodem bylo možná sousedství hřbitova, což však manželům nevadilo, vše vyvažoval nádherný výhled na okolní kopce na druhé straně), ale problém nastal u stavebního úřadu.
Díky posunutí domu na pozemku získali jeho obyvatelé i výhled na brdské kopce.
Investoři si přáli přízemní dům, aby si rodina opravdu užila společné bydlení, tak jej také architekti ze studia Lennox architekti, Markéta Smrčková a Tomáš Starý, navrhli. Jenže úředníkům ze stavebního úřadu se nelíbila plochá střecha, ačkoliv ji místní regulativy nezakazovaly.
Dva roky trvající čekání na dvojí odvolání ke krajskému stavebnímu úřadu přinesly nečekané rozuzlení: souhlas s plochou střechou sice přišel, ale až v době, kdy na vedlejší parcele už stál objemný dům zastiňující onen vytoužený výhled.
Co teď? Na východní straně hřbitov, k němuž nebylo možné dům posunout kvůli nutnému ochrannému pásmu osmi metrů, na jihozápadní straně výhled do zdi sousedního domu. A tak vznikl zcela nový projekt, dům s vnitřním atriem.
Přízemní bungalov, kam slunce vstupuje středem domu
Architekti ze studia Lennox našli pro nepříjemnou situaci řešení: stavbu posunuli na pozemku výrazně níž. Získali tak pěkný výhled, ovšem na severní stranu. Jak dostat slunce do domu a přitom zachovat soukromí rodiny? I díky ploché střeše se to podařilo.
Vznikl dům ve tvaru téměř dokonalého čtverce, s plochou vegetační střechou a především s proskleným vnitřním atriem. Slunce sem tak přichází téměř celý den z jižní strany, vniká do interiéru přes kuchyň a jídelnu, večer si slunce „užívá“ i pracovna.
Zvenčí působí dům postavený z betonových tvárnic a styroporu velmi nenápadně, po vstupu dovnitř je člověk díky velkým proskleným plochám v nečekaně prosvětleném prostoru.
V něm nenajdete žádné chodby, komunikační cesty vedou právě obytným prostorem. Kdo potřebuje soukromí, má je mít, tomu slouží posuvné stěny, prvek, který studio Lennox velmi rádo používá. Interiér díky nim získává na variabilitě i hravosti.
Interiér na míru
Architekti Tomáš Starý a Markéta Smrčková navrhli jak dům, tak také jeho interiér a vybavení. Vsadili (jako tradičně) na dřevo a stavební překližku, které dobře korespondují s vnějším pojetím domu.
A i když práce se stavební překližkou bývá náročnější, protože není tak „dokonalá“ jako nábytkářská, pro představu a potřeby rodiny se ukázala jako ideální řešení.
Ze stavební překližky je vyrobena jak kuchyňská linka, tak podhledy a další vybavení.
Šikovní truhláři z ní vyrobili kuchyňskou linku, podhledy, police i dveře či skříňky v pracovně.
Na posuvné příčky v dětských pokojích, které je dovolují spojit nebo nechat oddělené podle momentální potřeby, byly použité smrkové rámy a MDF desky. Mnohé z nápadů vznikly ve „společné dílně“ majitelky a architektky Markéty Smrčkové, která dokázala nápady investorky proměnit v realitu.
O projektRealizace: duben 2011 - červen 2012 Zastavěná plocha: 168 m2 Podlahová plocha: 140 m2 Atrium: 28 m22 Konstrukce: obvodové zdivo z betonových tvarovek Super IZO Plus, dřevěné sloupky kolem atria nesou dřevěný strop se zelenou extenzivní střechou Výplně otvorů: prosklené s dřevěnými rámy, pouze vstupní dveře do objektu jsou plné Prosklení atria: bezrámové s otvírkami ve dřevěných rámech doplněné dřevěnými sloupky Vytápění: tepelné čerpadlo Daikin, krbová kamna Jotul Ohřev vody: tepelné čerpadlo s elektrickým dohřevem Autoři projektu: Lennox architekti - Tomáš Starý, Markéta Smrčková Spolupráce: Petra Fialová, Terra Floridus (zahrada) Hlavní dodavatelé: Stavby Smutný, Maskop99, Brabec, Truhlářství Krále Jana, Gabriel |
Zahrada teprve čeká na další úpravy.
Lennox architektiIng. arch. Markéta Smrčková, Ing. arch. Tomáš Starý: „V roce 1998 jsme založili ateliér Lennox s cílem dělat architekturu bez předsudků. Časem jsme zjistili, že předsudky jsou to jediné, co máme, takže s tím odstraňováním jsme zase tak nespěchali, nic by nám nezbylo. V roce 2015 stále děláme architekturu, baví nás to a na předsudky chvílemi zapomínáme…“ |
