Robertsová bydlela s rodiči a myslela si, že s nimi bude muset žít navždy. Nedokázala našetřit hotovost, která je nutná při žádosti o hypotéku. Stoprocentní úvěr totiž získat nelze. Ale usmálo se na ni štěstí v podobě vlastního řadového domu. Nemovitost stojí nedaleko jejího původního bydliště.
Peníze na opravy poskytlo město. Radnice vyčlenila na program obnovy nemovitostí ve čtyřech ulicích tři miliony liber, v přepočtu 96 milionů korun.
Rachel si vzala půjčku, 30 tisíc liber (skoro milion podle tehdejšího kurzu) na deset let s nízkou úrokovou sazbou.
Díky této finanční injekci si mohla rekonstrukci dovolit, ale i tak dělala velké množství prací svépomocí. Dnes ji veškeré měsíční náklady na bydlení stojí 431 liber (14 tisíc korun). Z toho je splátka úvěru 298 liber, 23 liber stojí voda a 110 liber plyn, elektřina, telefon a internet.
Čtyřiatřicetiletá Rachel proměnila nevábnou nemovitost s vytrhanými trubkami, bez koupelny a omítek na normální bydlení, které má dnes hodnotu 50 tisíc liber, v přepočtu 1,6 milionu korun. Malý domek získal po kompletní modernizaci vše, co majitelka potřebuje - kuchyni, obývací pokoj, ložnici i koupelnu s vanou a toaletu.
Rachel musí dle smlouvy bydlet v domě minimálně pět let, a když dům prodá do deseti let, musí část zisku odevzdat městu.
