Do testu plastových oken, který se zatím u nás v takové podobě a rozsahu nikdy neuskutečnil (a patrně ani nikde v Evropě), se pustil Tomáš Sysel z Institutu zdravého bydlení (IZB), který také hradil veškeré náklady testování jak v Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha (TZÚS Praha), tak také na ČVUT a VŠCHT. Testování osmi běžně dostupných vzorků na trhu probíhalo rok a jeho výsledky překvapily i samotné specialisty.
Problém je totiž v tom, že v České republice neprošel v loňském roce zákon o stavebních materiálech, na rozdíl od ostatních států Evropské unie. Na okna se pohlíží jako na sériový výrobek, což není pravda, okna se většinou vyrábějí přesně na míru, na trhu navíc existuje kolem 200 různých prodejců, z toho je přibližně stovka zároveň i výrobcem.
Tomáš Sysel, Institut zdravého bydlení
A ještě jedna drobnost, v Česku se řeší jen bílá plastová okna, jako kdyby antracitová (kterých v posledních letech hodně přibývá) nebo s dřevěným dekorem pro exteriér neexistovala. Přitom mají jiné teplotní pnutí.
Výsledky testování IZB prezentoval anonymně, právě proto, že se testovala okna s dvojsklem se stejným rozměrem (š. 1 200 × v. 1 400 mm), přitom i pouhý centimetr může změnit výsledek. A jeden z důležitých, i když trochu smutných výsledků? O ceně kvalita rozhodně není. Všechna okna byla zakoupena na internetu a jejich cena se pohybovala od 3 600 do 8 051 korun, což však neznamená, že nejdražší vydrží dvakrát tolik.
V testech se kontrolovala i kvalita skla, kde prošla pouze dvě okna (někteří dodavatelé nevyhověli tloušťkou skla, jinde došlo k přerušení tmelu, objevily se bublinky ve skle). Hodnotila se také připravenost k montáži, u čtyř vůbec žádná nebyla...
Rady nikoli knížecí
Co test také odhalil? Například rezavé vnitřní výztuhy, kombinaci různých plastů tříd A, B, C, přítomnost zakázaného kadmia a olova, a dokonce i kompletně neseřízené okno, kterým po čtyřech minutách testování protekl první silný déšť.
 |
Jak tedy nakupovat? Hlavně ne po internetu, v obchodě je nutné se ptát na několik základních parametrů: na to, zda jde o výrobek z takzvaného prvoplastu, na typ profilu, provedení těsnění, hmotnost a tvar výztuhy, chtít garanci celého díla včetně montáže, a hlavně mít vše zapsané v jedné smlouvě, samozřejmě ideálně od ověřeného dodavatele. Tedy nikoli jedna smlouva s dodavatelem a druhá s montážní firmou.
„Pod drobnohledem odborníků z ČVUT, VŠCHT a zkušebny TZÚS a IKATES jsme v podstatě doslova rozpitvali každé okno a jeho součásti tak, abychom je mohli porovnat jak s prohlášením výrobců, tak vlastnostmi uvedenými na CE štítku. Bohužel u mnohých jsme zjistili vážné nedostatky, dokonce až rozpory v označení oken,“ popisuje výsledky testování Tomáš Sysel z IZB.
A pokračuje: „Zásadní chybou se ukazuje přístup normotvůrců v tom, že se k oknům staví jako k sériovému výrobku, kdy jsou parametry nastaveny na jednom jediném okně o jednom rozměru a provedení. Každé okno je však v podstatě jiné a třeba jen pouhé centimetry v délce hrají významnou roli v pevnosti profilu okenních křídel.“
Důraz na kvalitu oken je na místě. „Okno je nejslabším článkem celé obálky domu. Pokud je špatně seřízené či usazené, vznikají u něj tepelné mosty, kde pak dochází ke kondenzaci vlhkosti a následně vzniku plísní. To pak výrazně snižuje kvalitu zdravého bydlení. Okna také tlumí ruchy zvenčí, zajišťují bezpečnost domu a minimalizují energetické ztráty, tak nám šetří peníze,“ vysvětluje Tomáš Sysel.
Šidítko zvané CE štítek
Důkazem, že výrobce posoudil daný výrobek, který tak splňuje bezpečnostní, zdravotní a environmentální požadavky Evropské unie, je označení CE štítkem.
Jenže ze všech požadovaných vlastností stačí výrobci nebo dovozci splnit pouze jedno jediné kritérium či vlastnost, aby byl štítek přidělený. U zbývajících lze pouze konstatovat „netestováno“. A štítek se přidělí.
Pro nákup oken byl záměrně zvolený rozměr o výšce 1 400 mm a šířce 1 200 mm, protože jde o hraniční rozměr pro délku a správné umístění výztuh PVC profilu.
Zakoupené vzorky oken byly detailně rozebrány. „Vzorek jsme vždy nejdříve vizuálně zkontrolovali a následně přistoupili k postupné demontáži, oddělení křídla od rámu a zkoumání kvality kování. Některé výsledky nás doslova šokovaly. Výrobky totiž nemohou v dodaném provedení dlouhodobě plnit svoji funkci,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB.
Profil rámu a křídla
Profil křídla z recyklovaného plastu
Okenní rám a křídlo se podle síly stěny profilu řadí do kategorií tříd A, B nebo C, přičemž třída A zahrnuje profily o vyšší tloušťce stěny, požadavky s dalšími kategoriemi klesají. Profily tříd B a C navíc odpovídají recyklátu, u kterého hrozí obsah zdraví nebezpečných těžkých kovů, protože se recyklují okna z dob, kdy ještě bylo jejich použití povoleno. U oken vyrobených od roku 2015 je přidávání těžkých kovů zakázáno. A jak to, že na trhu stále výrobky s kadmiem a olovem najdete? Klasika, přece lze udělit výjimku...
Jenže při testování byly u celé řady oken zjištěny horší třídy, než jaké výrobce dokládal. „Za největší průšvih považuji okno, u kterého výrobce udával profil rámu B, ale při testování jsme zjistili čisté C. A pak také okno se všemi třemi třídami profilů. Pro kvalitní okna je přitom důležitý jednotný materiál,“ vysvětluje Tomáš Sysel.
Výztuhy
Aby okna měla pevný rám a vydržela prudké poryvy větru, ale třeba i odolala vloupání zloděje, jsou jejich profily vybaveny kovovými výztuhami. „Bohužel, ani tento důležitý pevnostní prvek nelimitují žádné normy. Přitom výztuhy zajišťují celkovou odolnost okna proti délkové a materiálové roztažnosti. Ovšem jsou očím skryté,“ popisuje Tomáš Sysel.
Výztuhy (shora): zkorodovaná, lakovaná, prolisovaná, bez povrchové úpravy
„Mezi testovanými okny jsme objevili různé ‚zajímavosti‘, například velmi tenké prolisované výztuhy o síle potravinové folie či lakované výztuhy nebo dokonce zkorodované varianty, což je opravdu průšvih. Navíc koroze výztuh jasně dokazuje, že do rámu okna zatéká, okno tak vlastně přestává plnit svoji funkci. Nepříjemnou perličkou bylo okno, které nemělo do výztuh ukotveny zamykací body kování, takže se okno dalo otevřít klidně i kávovou lžičkou,“ zní hodnocení výrobků.
O kvalitě už hovořila hmotnost výztuhy, která se pohybovala od 4,5 do 9 kg.
Obsah těžkých kovů
Olovo a kadmium by se jako těžké kovy v „prvoplastových“ oknech vůbec neměly vyskytovat. Nicméně složení recyklovaného plastu lze jen těžko uhlídat, protože se hojně recyklují okna ze začátku 90. let, kdy ještě bylo použití těžkých kovů povolené.
Těžké kovy se do plastových materiálů přidávaly především z důvodu omezení jejich degradace a snadné údržby: Bez těžkých kovů byla pouze tři okna z osmi vzorků, všechna z prvoplastu.
Nevhodné těsnění, v rohu svařované
Plastová okna jsou oblíbená hlavně kvůli své bezúdržbovosti, to však s recyklátem už tak moc neplatí. „Přítomností recyklovaného plastu se materiál stává porézním, a z bezúdržbovosti se tak stává pouhý mýtus, materiál totiž snáze podléhá znečištění a povětrnostním vlivům, a to je další důvod, proč se musíme kromě ceny zajímat i o kvalitu materiálu,“ objasňuje Tomáš Sysel z IZB. Testy bohužel ukázaly, že CE štítek vůbec neinformoval o obsahu olova a kadmia, přitom však byly v okenním rámu naměřeny.
Provedení spojení těsnění
Těsnění je velmi důležitým prvkem správného fungování oken i ochrany před hlukem. „Kvalitní těsnění by mělo být u plastových oken vcelku, v rozích ohýbané. Nekvalitní okna mají těsnění v rozích svařované společně s profilem, což zpravidla znamená netěsnost, a tedy riziko zatékání a úniku tepla. Bohužel i toto špatné řešení těsnění jsme na našich oknech našli, a k tomu i jednu raritu – jedno z oken sice mělo ohýbané těsnění, v rozích však bylo profrézováno do vnitřní komory, takže tím byl celý výrobek zničený,“ nastiňuje výsledky Tomáš Sysel z IZB.
Testy ze zkušebny
Správné ohýbané těsnění v rohu
Všechny testy se uskutečnily ve zkušební a certifikační organizaci v České republice – Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha (TZÚS Praha). „Dvě okna jsme vůbec nemohli do testů zahrnout, protože prostě a jednoduše nebyla seřízena tak, aby mohla být instalována. A to i přes jeho CE certifikaci,“ uvádí Tomáš Sysel. Testy obsahovaly tři zkoušky: stanovení průvzdušnosti, vodotěstnosti a odolnosti zatížení větrem.
Stanovení průvzdušnosti
Při tomto testu byla okna vystavena běžnému zatížení větrem a takzvanému „komínovému efektu“, což je situace, kdy v domě otevřeme dveře nebo okno a vznikne průvan.
Pro představu: na okna foukal čerstvý vítr, který prakticky nepociťujeme, poté mírný vichr, který už pohybuje celými stromy, silný vichr a nakonec pustošící vichřice. A jak to s okny dopadlo? „Samotná zkouška průvzdušnosti moc překvapení nepřinesla. Zde jsme neočekávali, že by okna neuspěla,“ přibližuje Tomáš Sysel.
Stanovení vodotěsnosti
Testování oken v TZÚS
Asi nikdo z nás nechce mít po dešti mokré parapety, natož dešťovou vodu v bytě. „Nejhůře v tomto testu dopadlo okno, kterým pronikla voda při tlaku 150 Pa, který odpovídá mírnému vichru pohybujícímu se stromy, a to už po čtyřech minutách,“ popisuje výsledky zkoušky Tomáš Sysel z IZB.
Stanovení odolnosti zatížení větrem
Poslední zkouškou pak bylo testování odolnosti oken vůči zatížení větrem. „Narazili jsme na okno, které přestalo těsnit už při poměrně nízkém tlaku, nicméně bylo tam i takové, které vydrželo až extrémní zatížení,“ nastiňuje výsledky Tomáš Sysel z IZB.
A závěr? „Přestože některé výsledky byly opravdu tristní, byla okna stále v rámci současných předpisů v normě. Je tedy zřejmé, že nastal čas je zpřesnit, a hlavně zpřísnit,“ říká Tomáš Sysel, který i na základě výsledků těchto testů bude jednat s příslušnými úřady na změně norem.
Institut zdravého bydleníInstitut zdravého bydlení je nezávislá platforma, která si dala za cíl zvýšit povědomí o problematice zdraví, staveb a škodlivin v našem prostředí. Rozvíjí povědomí o zdravém bydlení a možném vlivu stavebních materiálů na naše zdraví. Zkoumá a zpracovává nejen nejnovější poznatky a studie o vlivu škodlivin na naše zdraví, ale zabývá se i tématy udržitelnosti, ekologie či rezidenční psychologie. |
