Rekonstrukce starého stavení je naplněním snu a píle majitelky

Údolí Podolánek na okraji Beskyd patří k místům, které si nelze nezamilovat. A když se zde ještě designérka Daniela Hradilová potkala s bílým stavením z počátku 19. století, bylo rozhodnuto. Starý dům proměnila na malý hotel jen s několika pokoji.

Stavení s romantickým názvem Mezi plůtky patřilo původně řediteli místní hutě na železnou rudu. „Proto je velkorysejší než tradiční valašské roubenky v okolí, je zděný na půdorysu 23×12 metrů, s vysokou mansardovou střechou. I později sloužil dům k bydlení, jednu dobu v něm byl i malý obchod s potravinami,“ prozrazuje Daniela Hradilová historii místa.

Nápad vybudovat zde útočiště pro hosty, které osloví zdejší nádherná příroda, měl už patrně předchozí majitel, nakonec však rekonstrukci domu a jeho dokončení vzdal.

Původně dům patřil řediteli místní hutě na železnou rudu.

„Každopádně velmi zdařile zrekonstruoval dřevěný střešní krov a pokryl jej tradiční místní krytinou, smrkovým, ručně štípaným šindelem. Stavení bez dotčení původní dispozice vyčistil, vyměnil poškozená okna za nová špaletová z borovicového dřeva, provedl vnitřní hrubé omítky a vnější fasádu,“ chválí předchozího majitele designérka Hradilová.

Jenže další zásahy už tak citlivé nebyly. Daniele vadily zejména betonové podlahy, nekvalitní repliky a dodatečně snížený dřevěný strop, který se výrazně podílel na chybějícím světle. To domu hodně scházelo. I kvůli typickým malým oknům.

Daniela vzala vše pořádně „od podlahy“: ze dvorů se starým stavebním materiálem navozila snad z celých Čech dvě stě let staré opukové a pískovcové kameny s tloušťkou 15 cm a nechala je položit na betonové podlahy.

„Sundali jsme falešný strop, pustili se do renovace původního trámoví a získali tak téměř půl metru výšky. Stěny jsme potáhli čistými sádrovými omítkami. Podkroví domu jsme otevřeli do hřebene, zateplili jej a pokryli štítovkami, deskami ze štítů starých valašských stodol, upravenými jen křídou,“ popisuje Daniela Hradilová.

Světlo do interiéru vnesl i bílý nátěr, který použila na trámy po jejich vykartáčování. Také masivní smrkové fošny jsou pouze patinované a olejované šedobílým odstínem. „I když jsme toužili vnést do interiéru co nejvíce světla, nakonec jsme do střechy vložili pouze takzvaná volská oka na šířku krokví. Nad naší touhou zvítězil respekt k proporci a povaze domu,“ dodává autorka projektu.

Podle svých slov je pokorná ke starým domům, ráda se jich dotýká, ale nechce se jich “dotknout”. Někdy je však třeba jít cestou nikoliv replik, ale moderním přístupem. A tak třeba zmizela nepovedená replika původních vchodových dveří, které nahradily jednoduché skleněné výplně, aby se do domu dostalo světlo.

Interiér plný starých materiálů i skandinávského designu

„Oblíbeným mottem mé práce je ́pokračování́. Navrhla jsme řadu masivních dubových prvků, které se opakují na dveřích, stolech, lavicích, na velké kredenci v kuchyni, na komodě v síni, na postelích.. Doplnila jsem interiér o porcelánové vypínače, pár solitérů z Itálie, severské židle od Karla Anderssona, věšáky, zrcadla, křesílka a svítidla...“

Koupací jezírko je částečně čištěno rostlinami, částečně mechanickým filtrem ukrytým za stodolou.

Přírodní kámen, dřevo, teplé vlněné látky a dokonce autorská vlněná tapiserie Květ od Petra Nikla, utkaná ve Valašské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí, všechny tyto materiály se zde potkávají a vzájemně doplňují, bez ohledu na původ. Jak říká autorka: „Emoce a vášně jihu se tu potkávají s chladem a stylem severu.“

Koupací jezírko ze staré nádrže

„Na místě staré zarostlé nádrže a na okraji kamenné terasy jsme jako její prodloužení navrhli a vytvořili koupací jezírko. Částečně je čistí rostliny, částečně mechanický filtr ukrytý za stodolou,“ popisuje Daniela Hradilová.

Jezírko tvoří dominantu zahrady, ale přesto nechává prostor i terase plné místních tradičních rostlin a bylinek.

Výstavba kamenného nádvoří zabrala, spolu se stavbou kamenných zídek, téměř rok.

Parkoviště s valounovou dlažbou lemují po obvodu naroubované platany, které pokračují před domem, aby jej chránily od kolem vedoucí silnice. Z větších stromů jsou v zahradě vysázeny původní místní dřeviny, jedle a buky.

Druhou dominantu zahrady tvoří stará stodola hned vedle hlavního domu. Její základ z cihel doplňovala nepůvodní a poškozená tašková střecha a prohnilá dřevěná vrata. Místo tašek přišel na střechu stejně jako na domě dřevěný šindel, uvnitř přibyl velký otevřený krb na topení nebo grilování.

Díky prosklení části dřevěných výplní získala stodola opět světlo a velkorysost. Nabízí příjemný úkryt před neočekávaným deštěm nebo na konci léta, kdy teploty začínají klesat.

„Stará stodola je vybavena venkovním nábytkem dánské značky Hay, který se objevuje i na kamenné terase před ní. Stírá se tak hranice mezi interiérem a exteriérem uvnitř a venku. Výstavba kamenného nádvoří nám zabrala včetně stavby kamenných zídek téměř rok. Venkovní terasy jsou uloženy do štěrku, vnitřní dlažby z opuky a pískovce jsou lepeny kamenickým lepidlem na vrstvu betonu s podlahovým topením,“ vypočítává Daniela práce na stodole a okolí.

Nová stodola byla postavena uprostřed zahrady.

Nová stodola v zahradě o rozměrech 6×12 m s podezdívkou z opakujícího se pohledového betonu je ukázkou kvalitní tesařské a truhlářské práce. „Nikde nevidíte hřebíky či šrouby, obkladové modřínové desky jsou spojeny na pero a drážku a dále povrchově neupraveny, aby mohly přirozeně stárnout a šednout,“ vysvětluje designérka.

Plot je postavený z místního polního kamene jako dvouplášťová zeď uvnitř vyplněná polosuchým betonem. Tyto věty znějí lehce, ale je za nimi spousta tvrdé práce.

Po více než roce může být Daniela Hradilová spokojená. Její sen o malém hotelu uprostřed nádherné beskydské přírody u Čeladné se splnil. Čtyři hostinské pokoje s plochou 36 až 70 m² jsou každý jiný a přitom mají mnoho společného. Historie se tu propojila s dneškem.

Hosté mohou pobývat kdekoli v domě, mohou snídat nebo večeřet uvnitř nebo v zahradě, podle počasí či podle nálady.

Autorka projektu

Daniela Hradilová vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Po letech strávených na cestách po zahraničí, které jsou největším zdrojem její inspirace, získala zakázku na obnově kulturní památky Zámek Zábřeh v Ostravě. Konverze barokního zámku na historický hotel s pivovarem byla oceněna památkáři i hosty.

Další prací byl redesign mexické restaurace v prostorách prvorepublikového paláce Savoy v centru Ostravy. V roce2015 realizovala rekonstrukci hotelu a restaurace v ostravské čtvrti Přívoz, která byla pro originální industriální propojení s atmosférou města velmi kladně přijata i odbornými médii.

Následujícího roku otevřela scansen.cz neboli „sen o skandinávsko-beskydském místě a kuchyni“.

Mimo veřejné interiéry pracuje na projektech rekonstrukcí obytných domů na originální a stylové byty a na projektech novostaveb rodinných domů v Beskydech, kde žije.