"Příběhů o komínech" se u nás bohužel každoročně odehrají stovky, jen zřídkakdy mají však šťastný konec. Ty smutné končí škodami na majetku, ty nejsmutnější vážnými zdravotními následky či dokonce smrtí.
Navzdory všeobecně rozšířenému omylu, že občané jsou pod hrozbou pokuty povinni pozvat si jednou za rok kominíka, dohlíží stát na tuto oblast poměrně benevolentně. Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv občanům žádné povinnosti neukládá (a ze své povahy ani nemůže). Poskytuje jim pouze návod, jak mají postupovat při provozu a údržbě spalinových cest a připojených spotřebičů paliv.
Následky vyhoření sazí v komíně
"Pokud se budu jako provozovatel spalinové cesty a spotřebiče paliv tímto návodem řídit, mám téměř stoprocentní jistotu, že svým chováním nezaviním požár nebo otravu spalinami. Navíc pokud si kontrolu objednám a kominík neshledá žádné závady, bude v případě požáru či otravy před soudem stát on," vysvětluje Jaroslav Schön, kominík a viceprezident Společenstva kominíků ČR .
Pokud provozovatel naopak usoudí, že kontrola je zbytečná a kominíka nepozve, ponese veškeré následky svého jednání na vlastních bedrech. V případě požáru mu hrozí i v médiích tolik diskutovaná pokuta 25 000 Kč. "Ale v kontextu toho, že jsem svým chováním zavinil požár či smrt někoho blízkého, je pokuta to poslední," říká Jaroslav Schön.
Co je bezpečný provoz
Provoz spalinové cesty a spotřebiče se považuje z pohledu současné legislativy za bezpečný, pokud jsou v požadovaných lhůtách provedeny příslušné kontroly a nejsou-li při nich shledány závady.
Četnost jednotlivých úkonů se odvíjí od výkonu spotřebiče paliv a druhu používaného paliva. Ve většině případů stačí jedna kontrola ročně.
Nařízení vlády zmiňuje ještě revizi spalinové cesty, vypalování komína a doporučení, jak často provádět čištění spotřebičů paliv. Toť vše. Uživateli tedy většinou bohatě stačí udělat si několik málo vykřičníků v kalendáři.
Kvůli návštěvě kominíka si navíc rozhodně nemusíte zrovna brát úvěr: služba obyčejně vyjde na sumu v řádu stovek korun. Dost nízká částka v porovnání s náklady v případě nehody. "Osobně účtuji 250 korun bez DPH v činžovních domech a 300 korun na vesnicích, a to pouze v případě jednoho komína. Pokud je jich více, cena se za každý další snižuje," prozrazuje Schön.
Po požáru střešní konstrukce
Ceny jsou však ze zákona smluvní a mohou odrážet například obtížnější pracovní podmínky, například horší přístup na střechu ve vícepodlažních činžovních domech. Ve větších městech tak mohou dosáhnout i 500 Kč a více.
Zrádné spaliny ze spotřebičů na plyn
Ať už vlastníte spotřebič na jakékoliv palivo, je na místě obezřetnost. Špatné zacházení s kamny na pevná paliva například často vede k požáru. Nánosy sazí a nespáleného uhlíku na vnitřních stěnách spalinové cesty jsou silně hořlavé. Při komínovém požáru stoupne teplota uvnitř komína až na 1000 stupňů Celsia. Žádný div, když se zároveň vznítí strop či střecha.
Pokud jde o bezpečnost, zvláštní pozornost zaslouží spotřebiče na plynná paliva, obyčejně na zemní plyn či propan-butan. U nich sice není tak vysoké riziko požáru jako u ostatních druhů paliv, o to jsou však zrádnější, pokud jde o hrozbu otravy. Laik totiž většinou ani nezaregistruje, že se s nimi děje něco nekalého.
"Pokud spalinová cesta nefunguje u spotřebiče na pevné palivo, spaliny se obvykle viditelně vracejí do prostoru se spotřebičem, páchnou a uživatel okamžitě volá kominíka. U spotřebičů na plyn mají ovšem spaliny charakter páry. Oxid uhelnatý je bezbarvý a nedráždivý plyn bez zápachu. Uživatel tedy obvykle vůbec nezjistí, že spaliny pronikají zpět do jeho obydlí," vysvětluje František Jiřík.
Následek vymetání komínu svépomocí
Koroze komínové vložky na plyn
Pravidelná kontrola a čištění spalinových cest riziko otravy výrazně snižuje. Plně funkční spalinová cesta totiž dokáže odvést spaliny s jakýmkoliv množstvím oxidu uhelnatého mimo obytné prostory. Ani špatně fungující spotřebič vás tedy v takovém případě nevystaví bezprostřednímu ohrožení. To samozřejmě neznamená, že kontrola samotných spotřebičů není důležitá. Pokud však jde o ochranné prvky, na prvním místě je dobrý stav spalinové cesty.
Kdy přichází v úvahu "udělej si sám"
Aby nevznikl dojem, že veškerá manipulace s komíny, kouřovody a spotřebiči paliv je výhradně v gesci kominíků, je na místě zmínit se o údržbě svépomocí. Nařízení vlády ji připouští v případě spotřebičů na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW. U těchto zařízení je možné vyčistit spalinovou cestu sloužící pro odtah spalin vlastními silami.
Ten, kdo tak učiní, musí zároveň zaznamenat svou činnost do požární knihy, eventuálně do jiné provozní dokumentace. Záznam poté předloží odborně způsobilé osobě při kontrole.
Neudržovaný odtah od Turbo kotle na plyn
Co dělají kominíci
Na všechny ostatní práce v souvislosti s komíny už máme kominíky. Jde především o kontroly a revize spalinových cest. Byť jde z hlediska češtiny o synonyma, kominíci tyto termíny striktně rozlišují.
Kontrola se skládá z několika úkonů. Kominík nejprve ověří, zda má spalinová cesta volný průřez. Pokud při tom pojme podezření, že něco není v pořádku, provede ještě dodatečná šetření, například měření mezikruží či tlakovou zkoušku. Ke slovu se může dostat i komínová kamera či endoskop. Následně zkontroluje provozní a požární bezpečnost spalinové cesty.
Revize se dělá pouze ve výjimečných případech, například při uvedení spotřebiče do provozu či při změně paliva. Nemůže ji přitom provádět jen tak ledajaký kominík. Musí to být buď revizní technik komínů či spalinových cest nebo specialista bezpečnosti práce (revizní technik komínových systémů). K revizi se využívají speciální otvory, které musí být součástí zařízení.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že kominík není úředník s razítkem, ale řemeslník, který má na starosti poměrně dost činností a který je zárukou vašeho bezpečí. Navíc možná nosí i to pověstné štěstí.
"Náš pražský cech se může pochlubit zajímavou statistikou. V loňském roce nedošlo k otravě oxidem uhelnatým v žádném objektu, ve kterém byl kominík a zkontroloval spalinovou cestu," říká Radek Zima, revizní technik komínů.
Odtah od krbu
Příliš krutá vyhláška z 80. let
Je zajímavé, že před rokem 2011 kontroly "lezly do peněz" více, a to z toho důvodu, že komínová legislativa byla daleko přísnější než dnes. Vyhláška č. 111/1981 Sb. o čištění komínů vyžadovala u spotřebičů na pevná paliva čištění a kontrolu podle druhu spotřebiče čtyřikrát či dokonce šestkrát do roka.
Absurdní byl zejména počet požadovaných kontrol u spotřebičů na plynná paliva: pro spotřebiče do 50 kW dvě kontroly a pro výkonnější spotřebiče čtyři. Občané si podle tohoto předpisu navíc ani nesměli některé "kominické práce" provádět svépomocí.
"Počet čištění komínů v této vyhlášce byl opravdu nadbytečný, řadu let jsem na to upozorňoval. Mnohem důležitější je alespoň jednou ročně provést celkovou prohlídku a vyčištění spalinové cesty od spotřebiče paliv, tedy kouřovodu, sopouchu a komínového průduchu," zdůrazňuje František Jiřík, soudní znalec s více než třicetiletou praxí.
