Norman Foster = ikona architektonické branže. Jaký je to člověk?
Naprosto fascinující. Je to už pán v letech (letos v červnu oslavil 89. narozeniny – pozn. red.), ale kdybyste ho viděla, tomu číslu byste těžko věřila. V kanceláři ho vidím jednou dvakrát do týdne. Pořád hodně pracuje. Neustále navrhuje, stará se o nejdůležitější klienty. Spoustu času věnuje taky svojí nadaci v Madridu. Je neskutečně inspirativní. I když se s ním budete bavit jen o malém detailu, nikdy od něj neuslyšíte nějakou izolovanou ideu, vždycky jde o velkou vizi. A vy na konci musíte uznat, že do sebe všechno krásně zapadá.
Kudy vedla vaše cesta k Fosterovi?
Při studiu na ČVUT jsem se dostal k Miloši Floriánovi, který nikdy neměl problém experimentovat, dávat prostor novým nápadům. Jako spoluvedoucí u něj působil doktorand, který už měl zkušenosti ze zahraničí. Právě on mě doporučil k Normanu Fosterovi na stáž. Hlavně díky jeho doporučení si mě vybrali. Po několika měsících na zkušené v Londýně jsem odjel do Ameriky pokračovat ve studiu zaměřeném na inovace v designu. Když jsem skončil, doneslo se mi, že u Fostera hledají někoho do téhle skupiny. Tak jsem se přihlásil a oni mě vybrali. Prostě fádní příběh.
Doprava je v Londýně skutečně strašná. Ale zrovna já bych si asi neměl stěžovat. Na tamní poměry mám do práce hodně blízko, jen čtyřicet minut.
