Maroš byl odjakživa fanoušek moderní architektury. Jeho velkou láskou byl zejména pohledový beton a minimalistické stavby skvělého japonského architekta Tadao Andó. Na cestě do Japonska, kde na vlastní kůži zažil dokonalou betonovou architekturu, se utvrdil v tom, že si takový dům postaví.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
A svou představu o ideálním domě začal naplňovat hledáním ideálního pozemku: dva roky lezl po bratislavských kopcích. „V roce 2006 jsem se přišel podívat na parcelu se starým domem. Vylezl jsem na střechu, a když jsem uviděl ten výhled, bylo mi jasné, že jsem našel, co jsem hledal,“ vzpomíná.
Našel i mladého architekta, jehož návrh ho nadchnul, získal projekt a... A narazil na betonovou stěnu. Slovensko totiž není Japonsko a s realizací pohledového betonu v takové kvalitě, jakou si Maroš představoval, zde nikdo neměl zkušenosti.
Navíc se ukázalo, že ačkoli návrh domu výtvarně přesně splňoval jeho představy, v projektu byly věci, které se nedaly stavebně zrealizovat. Projektu se naštěstí ujal Ing. Marian Krajči, který je nejen zkušený odborník, ale i velký pedant. Postaral se o nový technicky promyšlený projekt, který byl při takové stavbě mimořádně důležitý, a řešil i všechny problémy během výstavby. „Bez něho bychom byli nahraní,“ přiznává majitel.
Z idealisty stavbyvedoucí
Dva roky hledal pozemek, další dva si vyžádal návrh domu a další dva trvalo přepracování projektu. Začátkem roku 2011 se konečně začalo stavět. Jenže pohledový beton je hotová alchymie a žádný z technologů, kteří se na domě vystřídali, neuměli zjistit, proč vznikají na betonových stěnách různé defekty.
Aby byly přiznané betonové stěny v domě takové, jaké si Maroš představoval, bylo tedy potřeba vyladit recepturu i celý proces betonáže. „Nejsem stavař, ale musel jsem se do toho rychle vložit,“ vzpomíná. Výsledek totiž závisel nejen na typu cementu a jeho mletí, z jakého lomu cement pochází, na kamenivu a poměru ingrediencí, ale například i na vlhkosti vzduchu.
Důležitá byla také čistá míchačka, nové bednění, olej, kterým se natírá bednění. A to vše bylo nutné neustále kontrolovat. „Uděláte náročnou přípravu, věnujete tomu týdny a nakonec člověk, který má beton při lití do formy vibrovat, neudělá, co je třeba, a celé úsilí je zmařeno,“ vysvětluje.
Hlavní podlaží je téměř celé otevřené – obsahuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyň oddělenou krátkou betonovou stěnou. Tento prostor je díky zasklené fasádě intenzivně propojený se zahradou. Za kuchyní je ještě WC a komora.
Všechny opěrné zdi na pozemku jsou vlastně zkušební vzorky, stejně stěny v suterénu. Následovaly zkušební panely na parcele, ba i testování na stavbách v okolí, celkově zrealizovali až 45 vzorků. Mnoho rozhodnutí však museli nakonec učinit na základě pocitu, protože precizní testování by trvalo roky, jen hledání nejlepší kombinace překližky na bednění a separačního oleje by vydalo na vědeckou práci.
Stavba trvala čtyři a půl roku. Jednak proto, že kvůli testům betonu postupovala zpočátku velmi pomalu, jednak proto, že každou zimu práce přerušili. Při nízkých teplotách se totiž nedá dosáhnout výsledku, jaký potřebovali.
Zvláštní oblouk je poznávacím znakem domu, který zjemnil jeho strohý výraz.
„Poslední rok jsem byl na stavbě pět hodin denně. Organizoval jsem práce, byl jsem stavbyvedoucí i stavební dozor,“ konstatuje majitel, který se navzdory překážkám nevzdal vysněné představy.
Zhmotněný sen
Koncept domu je opravdu minimalistický, je velmi prostý v dispozičním řešení, ve vzhledu a použitých materiálech, ale také v technologiích. Exteriéru i interiéru dominuje kombinace betonu, dřeva a skla. V domě nenajdete žádné supermoderní inteligentní technologie.
O příjemné klima se stará tepelné čerpadlo v kombinaci s podlahovým vytápěním a stropním chlazením. Přispívá k němu i betonová podstata domu a výrazné vodorovné slunolamy, které chrání před letním sluncem a zároveň dodávají domu trochu exotický vzhled.
Protože pozemek nebyl velký, dům se táhne do výšky. Ze čtyř podlaží však vnímáte většinou jen dvě: suterén se vstupem a garáží je totiž ze strany zahrady zapuštěn ve svažitém terénu, při pohledu od ulice je zas ukryt za betonovou zdí. Nejvyšší podlaží je „neviditelné“ díky odsazení, navíc je od zbytku domu odlišuje tmavý obklad.
Minimalistický interiér vyžaduje propracované detaily. Čistou formu, ale i praktičnost kuchyně podporuje motorické otevírání a zavírání dvířek.
První podlaží je téměř celé věnováno otevřenému dennímu prostoru, na který navazuje terasa a upravená japonská zahrada s bonsajemi a bambusy. O patro výš je noční zóna a zcela nahoře má majitel působivou pracovnu.
Při otázce, jak se zde rodince bydlí, nezaváhá ani na chvíli. „Tento dům všichni milujeme. Když přicházím z práce a vejdu do vstupního prostoru, kde mě obklopují betonové stěny, mám pocit pohody a toho pravého domova. Je to možná i tím, že jsem jeho plánováním a stavbou žil téměř deset let. Za ten čas jsem se seznámil s manželkou a narodily se nám dvě děti.“
A jestli by se po všech těch peripetiích pustil do podobného projektu znovu? „Stálo to za to a nic bych na domě neměnil, ale znovu bych to absolvovat nechtěl,“ zasměje se. A dodává: „Jsem rád, že jsme se s manželkou zcela shodli v názorech, a ona se ztotožnila s konceptem domu. Při stavbě byly totiž i těžké chvíle a ona pro mě byla velkou podporou.“
Vila AkasakaPlocha pozemku: 548 m2 Zastavěná plocha: 136 m2 Užitná plocha: 270 m2 Počet podlaží: 4 Lokalita: Bratislava |
V nejvyšším patře má pan domácí působivou pracovnu s výhledem na Dunaj a zvlněnou krajinu za ním. Právě tento výhled byl důvodem, proč tu Maroš začal stavět. K pracovně patří i střešní terasa a malá kuchyňka.
AutořiArchitektonický návrh: Ing. arch. Martin Hanták, Ateliér G17 Projekt: Ing. Marián Krajči Návrh interiéru: studio OOOOX Praha a majitelé |
