Výjimečnost rodinné vily podtrhuje i to, že ji navrhl známý sochař Jaroslav Róna se svou ženou architektkou Lucií Rónovou pro rodinu milovníka knih a umění, teatrologa a vydavatele. Stavba je podle slov majitelů zároveň poctou uměleckému hnutí Tvrdohlaví a spřízněnému okruhu souborů Pražská 5, kde Jaroslav Róna působil.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.
„Jsem s hnutím názorově i generačně spřízněn a tato kompetence byla posílena i editorstvím celé řady publikací o něm. Snad proto padla volba na význačného reprezentanta této umělecké generace,“ podotýká docent Jan Dvořák.
Volba místa a tvaru
Oválná stavba z keramických tvárnic s cihelnými pásky a probarvenými omítkami je nepřehlédnutelná. Musíte ovšem vystoupat do kopce nad Radotínem, kde vzniká nová zástavba rodinných domů.
Pozemek o výměře 1 069 m2 s nádherným výhledem na protilehlé kopce bývalých keltských hradišť, na vrch Hradiště a Závistské oppidum nad bývalým soutokem Vltavy a Berounky, leží až na samém konci ulice.
Byl vybraný s největší pečlivostí a majitelé věří, že stavba probudí předválečné architektonické ambice Radotína (například budova sokolovny z roku 1932, měšťanská škola či přístav) a stane se dobrým příkladem originální architektury pro urbanisticko-architektonický kontext města, který v současné době příliš mnoho nenabízí.
Stavba jako symbol
V návrhu stavby vycházeli autoři z důvěrné znalosti místa a hledali kromě jiného i historické souvislosti a symboly. Sochař Jaroslav Róna s architektkou Lucií Rónovou hovoří o šnekovitém rozvinutí rotundového jádra a principu zaoblených tvarů, které vycházejí z organického ornamentu a z odstředivého pohybu dávného hrnčířského kruhu.
Zmiňují také barevnost a ušlechtilost pálené cihly korespondující s evokovanou tradicí. Přestože se projekt zdál být promyšlený do posledního detailu, místní stavební komisi vůbec neohromil: „Doporučujeme přehodnotit výraz domu s použitím tradičních tvarů a s dodržováním pravoúhlého systému zástavby dle podmínky č. 17 územního rozhodnutí…,“ stojí v jejím vyjádření. Majitelé pozemku a autoři návrhu se ovšem nevzdali a zhruba po třech letech konečně dosáhli svého (byli to přece „Tvrdohlaví“).
Základní kámen ojedinělé stavby byl položen v dubnu roku 2015, v základech domu najdete kromě jiného i zkamenělý amonit z Madagaskaru a kámen ze symbolického duchovního místa z hory Říp.
Ve středu obytné místnosti majestátně trůní masivní krb, jakýsi strážce Golem, který dává prostoru vznešenost. „Je milým společníkem našich debat,“ říká hostitel.
Objevování skulpturální architektury
Zatímco dříve plnila architektura spíše integrující roli uměleckých řemesel, v době moderních technologií a materiálů se nabízí daleko širší prostor pro její skulpturální podobu. Dům v Radotíně kráčí směrem, kde se snoubí starosvětská krása umění s moderními technologiemi a materiály, autoři návrhu čerpali z bohatých zkušeností se sochami ve veřejném prostoru.
Mohl by tak dokonce evokovat zarputilost sochaře Františka Bílka při jeho návrhu a stavbě vlastní vily na pražských Hradčanech. Analogii tvaru lze poté najít třeba u slavných italských vil s ústředním kruhovým sálem, který sahá přes několik poschodí a je otevřen do centrální kopule (například La Rotonda).
Na ochozu v patře, kde rovněž stěny obepínají knihovny z masivního dřeva, je možné vyhledat literaturu z mnoha oborů, hledět do zahrady, sklánět hlavu dolů či hledět vzhůru do klenby rotundy, která připomíná krásu a vznešenost románské architektury.
V případě radotínského domu tvoří eliptická rotunda s kopulí hlavní obytný prostor, do něhož se vchází prosklenými dveřmi ze zahrady nebo hlavním vchodem z jižní strany přes kuchyň s jídelnou. V samém srdci rotundy se rozprostírá masivní krb z omítnuté ohnivzdorné cihly s výrazným prahem z liberecké žuly a pohodlné posezení pro hosty.
Stěny obepínají knihovny z masivního dřeva, na ochozech v patře najdeme také sochy a obrazy, zejména z tvůrčí dílny skupiny Tvrdohlaví. Klenba nad knihovnou připomíná krásu románské architektury a její zaklenutí propouští malými otvory světlo do interiéru a láká k návštěvě střechy, jež skýtá nádherné výhledy do okolí. Jsou zde připraveny k zabudování solární panely a příslušenství pro letní posezení.
Pěkný výhled nabízejí i místnosti v patře a samozřejmě prostor na ochozu, kde je možné vyhledat literaturu z mnoha oborů, nebo jen tak hledět do zahrady, která se svými uměleckými artefakty postupně stává jakousi galerií v přírodě.
V patře je rovněž prostorná pracovna, ložnice a koupelna, v přízemí již zmíněná kuchyň s jídelnou, technické zázemí a velký obytný prostor. Prakticky ze všech pokojů lze vstoupit na terasu nebo balkony, do patra po dřevěném schodišti a na střechu po venkovním železném točitém schodišti.
Půdorys domu obsahuje jasně dané geometrické tvary, které jsou účelově propojené, a připomíná tak rozevřenou knihu. Rodinný dům v Radotíně je vlastně soukromou knihovnou a živou galerií zároveň, která se v čase proměňuje a nikdy nepostrádá tvůrčí atmosféru. Stálicí zřejmě zůstane pouze suterén s garáží.
Novou podobu naopak zcela jistě získá v nejbližší době střecha s půvabnou kopulí. „Má obrovský potenciál. Nabízí panoráma, které dává našemu domu křídla,“ dodávají na závěr návštěvy manželé Jan a Taťána Dvořákovi.
Zvláštností ochozu v patře je kromě krásných výhledů do zahrady a cenné knihovny také vyhřívané trubkové zábradlí.
Autoři návrhu hrubé stavbyAkad. malíř a sochař Jaroslav Róna a MgA. Lucie Rónová Jaroslav Róna patří mezi nejvýraznější české umělce. Je autorem mnoha soch (například pomník Franze Kafky) i sošek (hudební cena Anděl), divadelních her (Malý Nezbeda) i výtvarných řešení k filmu (Amerika) či knihám (díla F. Kafky, G. Orwella). Jeho zájem o architekturu dokládá i série takzvaných architektonů, prostorových vizí architektury z bronzu nebo pálené hlíny. Známé je též osazení dvou šestimetrových skleněných mozaik s názvem Den a noc na fasádě integrovaného domu v Praze-Nových Butovicích. O radotínském domě řekl: „Může být vnímán i jako dílčí echo odmítnutého konceptu Národní knihovny Jana Kaplického pro Letnou, jako pokus o alespoň malou schránku na knihy na jiné pražské vyvýšenině, když to nejde v centru, tak alespoň na vzdálené periferii…“ Lucie Rónová se věnuje architektuře již od dob ukončení studií v roce 2003. Radotínský dům byl však její (jak sama říká) „první skutečně velkou stavbou“. Kromě návrhu totiž připravovala i dokumentaci pro schvalovací proces a účastnila se všech jednání, která v závěru přivedla k happy endu. „Asi nejvíce přispěl k realizaci domu v původní podobě svým vyjádřením architekt David Vávra,“ dodává. |
Výjimečnost rodinné vily podtrhuje i to, že ji navrhl známý sochař Jaroslav Róna se svou ženou architektkou Lucií Rónovou pro rodinu milovníka knih a umění, teatrologa a vydavatele.
Technické údaje:Rodinný dům v Praze-Radotíně Základní charakteristika objektu: jednopatrový dům podsklepený Plocha pozemku: 1 069 m2 Užitná podlahová plocha: 303 m2 Konstrukční systém: nosné a dělicí stěny z keramických broušených bloků Porotherm Fasáda: obvodový plášť kontaktně zateplený minerální hmotou s povrchovou úpravou, probarvená omítka a obklad cihelnými pásky Výplně otvorů: dřevěná okna s izolačním trojsklem Podlahy: kombinace dlažeb a plovoucích laminátových podlah Vytápění a větrání: elektrokotel, podlahové topení, topná tělesa v atypickém trubkovém zábradlí ochozu galerie a krbová kamna, větrání přirozené Třída energetické náročnosti: B |
