„Před časem jsme si řekli, že nám začíná být v rušné přelidněné Praze těsno, že bychom ji vyměnili za klidnější místo, kde se můžeme věnovat i sami sobě. Na druhou stranu jsme chtěli zůstat poblíž ní, máme tu práci, větší část rodiny a přátele,“ prozrazuje důvody stěhování Lukáš.
Přiznává, že rozhodnutí nepřineslo jen těšení se na novou životní etapu. Doprovázely je i obavy, jak si na odlišný styl života zvyknou a jak budou zcela jinak fungovat. Z dnešního pohledu to oba považují za nejlepší volbu a litují, že z nedostatku finančních prostředků to nemohli udělat o dost dřív. Aktivní hledání pozemku jim zabralo dva roky.
„Objížděli jsme celou Prahu-západ. Na místech, kde se nám líbilo, jsme se ptali po parcele pošťaček, v hospodách, strkali vzkazy do zámků branek. Hodiny strávené na realitních serverech nepočítáme. Nakonec jsme se domluvili na prohlídce pozemku, který zůstal na webu realitky pro velký zájem jen tři hodiny!“ popisuje Lukáš.
Byl poloviční, než si pár představoval, cena skoro dvojnásobná. „Přesto jsme jej okamžitě vzali. Věděli, jsme, že na něm dokážeme postavit dům odpovídající našim požadavkům, i to, že vzhledem k rostoucím cenám budeme část realizovat svépomocí,“ doplňuje Lukáš.
Dřevo forever!
Majitelé se sami pustili do základové desky. Potom, co stavební firma dokončila stavbu, pokračovali: zvládli přípojky, dlažby, koupelny, podlahy, terénní úpravy, vybudování čističky i plotu včetně brány.
Příprava a realizace stavby byly podle nich jedním velkým dobrodružstvím. Začínali v době, kdy vrcholil covid, pak přišla válka na Ukrajině. Kromě zdražení stavebního materiálu zažili i jeho nedostupnost. Přesto se za rok od prvního kopnutí stěhovali.
Vsadili totiž na „rychlý“ stavební systém, kvalitní prováděcí firmu a v neposlední řadě na architekta, který uměl naslouchat. Spokojeni byli i s přístupem stavebního úřadu, který je procesem úspěšně provedl. Výstavbu urychlil materiál, konkrétně nosná konstrukce z dřevěných panelů.
„Od začátku jsme uvažovali o dřevostavbě. Dřevo je pro nás symbolem udržitelnosti, ekologie, možná i elegance a krásy. Líbí se nám jeho vzdušnost a přirozená struktura, kterou si ponechává ve všech historických stavebních slozích až po současnost. Dřevo moderní bylo, je a bude! Není-li si někdo jistý, jestli stavět z klasických materiálů, nebo ze dřeva, doporučuji v dřevostavbě přespat,“ dodává Lukáš.
Dřevostavbu si sám navrhl a postavil. V soutěži se dostal mezi tři nejlepší |
V borovém plášti
CLT panel (anglicky cross-laminated timber) neboli křížem vrstvené dřevo je konstrukční prvek vyráběný z masivního řeziva. U nás se panely používají hlavně ke stavbě rodinných domů, ve světě se z nich běžně budují vícepatrové bytovky či administrativní budovy.
„K jejich výhodám patří zejména kvalita, pohledové využití panelů v interiéru, lepší tepelná akumulace, částečně rychlost výstavby. Cena to však bohužel není,“ připomíná většinu kladů autor návrhu domu architekt Marek Pavlas z ateliéru MP-Archi.
Lukáš prozrazuje, jak vybrali prováděcí firmu i architekta: „Od studií stavební průmyslovky se kamarádím s Jaroslavem Peroutkou, spolumajitelem firmy 3AE. Tím, že jsme zvolili CLT panely, doporučili nám architekta Pavlase, kterého s firmou pojí rovněž osobní i pracovní vazby, navíc o těchto konstrukcích přednáší na ČVUT.“
Manželé si předem sepsali hrubou představu o budoucím domě, přidali pár řádek o sobě. Přáli si prosvětlený interiér, dvě koupelny i pracovnu. Architekt si pak prohlédl pozemek, prošel se po okolí. Už při druhé schůzce majitelům představil studii. Kromě jedné malé změny s umístěním toalety bylo podle jejich slov vše na první dobrou. Do požadavku použít co nejvíce organických materiálů se trefila i fasáda z finské (tepelně ošetřené) borovice Thermowood.
„Pokud si berete architekta, aby realizoval a zhmotnil vaše sny, měli byste ho nechat pracovat a do jeho tvůrčího procesu nezasahovat. V danou chvíli je pro vás stěžejní postavou, která tomu na rozdíl od vás rozumí,“ je přesvědčený Lukáš.
Jednoduše udržitelně
„Novostavba navržená pro čtyřčlennou rodinu (zatím tu bydlí tříčlenná) ve starší chatové kolonii byla zkolaudovaná v souladu s územním plánem k trvalému bydlení. Limitem byla velikost zastavěné a zpevněné plochy daná koeficientem o zaplnění pozemku. Výškové rozdíly mírně svažitého pozemku vyřešily kamenné zídky. Regulativy nepožadovaly sedlovou střechu, volil jsem pultovou s plechovou krytinou,“ popisuje architekt Marek Pavlas.
Na otázku, co majitelé neplánovali, a co je potěšilo, se shodují na terase, na níž rádi odpočívají na lehátku a grilují. Původně měla být od okolí odcloněná zdí, ale nakonec jí ponechali vzdušnost pouze s oporou dřevěných sloupků. Gabiony naplněné kusy žuly přirozeně oddělují zahradu od domu a zároveň přirozeně filtrují vodu přitékající po svahu. Manželé sami zařizovali interiér, vybírali osvětlení i vybavení koupelen.
„S nábytkem na míru nám pomohl Kateřinin otec Milan Kaplan, je majitelem truhlářství. Přišlo nám tudíž nesmyslné vybavovat dům nábytkem z obchodních řetězců. Při plánování rozpočtu jsme si oddělili dostatek peněz na zakázkovou výrobu. Kromě jídelních židlí a sedací soupravy je každý kus originál. Kvůli stavbě jsme museli na pozemku pokácet několik dubů. Jejich dřevo se vrátilo dovnitř v nové podobě: jako manželská postel a rámy zrcadel. Po dokončení hrubé stavby zbylo dost výřezů z CLT panelů. S pomocí různých nákližků a šikovného truhláře se staly součástí nábytku v dětském pokoji. Zužitkovali jsme, co jsme mohli,“ konstatuje spokojeně Lukáš.