Zatímco na většině míst zeměkoule jsou dřevostavby vyústěním snahy o znovunastolení relativní rovnováhy mezi kulturním světem a přírodou, v rakouském Vorarlbersku jde o naprosto přirozený fenomén, který žije v symbióze s místní krajinou nepřetržitě po celá staletí.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
Tradiční způsob práce se dřevem v architektuře dodnes reprezentují stará hospodářská stavení i horské salašnické domky zvané Maisass. Vedle nich organicky prorůstá současná architektura kombinující dřevo s velkými prosklenými plochami a ocelovými konstrukcemi.
V dřevěném kabátě
Dvoupodlažní dům pro majitelku módního butiku Julii Behmannovou, šéfa grafického studia Björna Matta a jejich dvě malé dcerky vyrostl na svažitém pozemku sevřeném z jedné strany starou lípou a z druhé mohutným ořešákem. Díky daným dispozicím získal půdorys domu obdélníkový tvar a suterén byl částečně zapuštěný do svahu.
Dům poznáte už zdálky díky struktuře do kříže položených dřevěných latí, která je uplatněna na celé fasádě. „Neslouží jen jako praktická záležitost , tedy přirozená ochrana před nepřízní počasí,“ vysvětlují architekti ze studia Innauer Matt, „ale také jako pečlivě utkané šaty, které skrývají a odhalují zároveň.“
Dřevo vládne také v interiéru, na obložení stěn, vestavěném nábytku i podlahách. Převážně jde o smrk a jedli, které majitelé domu nechali vytěžit z nedalekého vlastního lesa.
Veřejné versus soukromé
Fotogalerie |
Vzhledem ke svažitému terénu pozemku umístili architekti hlavní vstup do prvního podlaží, které je na úrovni ulice. Prostorná chodba přivádí návštěvníky ke schodišti, které ohraničuje z obou stran pás z rytmicky se střídajících fošen a volného prostoru.
Toto řešení opakuje geometrický řád fasády a zároveň díky pronikání přirozeného světla mezi fošnami vede další kroky návštěvníků do suterénu, do hlavní obytné části, nikoli do potemnělého prostoru, který je vyhrazený soukromému životu rodiny, jejich ložnicím, pracovnám a koupelnám.
Dům, který odhaluje i skrývá
Téměř celou přízemní část domu tvoří jedna velká obytná zóna, v níž Julia s Björnem a dětmi vaří, jí, hostí návštěvy, tráví společně volný čas a relaxují. Tento prostor je jen částečně rozdělený kamny na dřevo, které slouží k vytápění a ohřevu teplé vody.
Strategická jižní orientace této části domu čerpá z energie denního světla a zároveň z úžasného výhledu na pohoří Bregenzerwald a do údolí, který se otevírá za velkorysými prosklenými plochami. Bezprostřední spojení s krajinou si majitelé domu mohou užívat na krytých terasách, které jsou po obou stranách přízemí.
Protiváhu k světlým plochám ze smrkového dřeva vytvářejí monochromatické prvky: bílá výmalba, litinová krbová kamna, antracitová lesklá mozaika a pracovní deska z nerezavějící oceli.
Vzdušný čistý prostor vyvolává zdání absolutní otevřenosti. Navzdory tomu má však i svá tajemství, která mají zůstat očím běžných návštěvníků skryta za dřevěnou stěnou táhnoucí se po celé délce obytné části. Už samotná stěna s nikami a vestavěným nábytkem je využita jako úložný prostor pro věci, které rodina potřebuje ke každodennímu životu. Za ní je technická místnost, spíž a sklípek, jimž architekti vyhradili podzemní část suterénu.
Země zaslíbená architektuřeVorarlbersko, nejzápadnější spolková země Rakouska, zejména oblast mezi městy Bregenz a Feldkirch, se dnes považuje za oblast současné špičkové evropské architektury. Architekti, kteří zde tvoří, dokázali propojit moderní stavební technologie, krajinu i energetickou úspornost v ideálním poměru. Mít ve svém pracovním CV praxi v některém ze zdejších studií je pro architekta tím nejlepším doporučením. Kvalitě architektury prospívá i blízkost Švýcarska a jeho známých tvůrců, zejména Petera Zumthora. |
