Zatímco na většině míst zeměkoule jsou dřevostavby vyústěním snahy o znovunastolení relativní rovnováhy mezi kulturním světem a přírodou, v rakouském Vorarlbersku jde o naprosto přirozený fenomén, který žije v symbióze s místní krajinou nepřetržitě po celá staletí.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
Tradiční způsob práce se dřevem v architektuře dodnes reprezentují stará hospodářská stavení i horské salašnické domky zvané Maisass. Vedle nich organicky prorůstá současná architektura kombinující dřevo s velkými prosklenými plochami a ocelovými konstrukcemi.
V dřevěném kabátě
Dvoupodlažní dům pro majitelku módního butiku Julii Behmannovou, šéfa grafického studia Björna Matta a jejich dvě malé dcerky vyrostl na svažitém pozemku sevřeném z jedné strany starou lípou a z druhé mohutným ořešákem. Díky daným dispozicím získal půdorys domu obdélníkový tvar a suterén byl částečně zapuštěný do svahu.
Dům poznáte už zdálky díky struktuře do kříže položených dřevěných latí, která je uplatněna na celé fasádě. „Neslouží jen jako praktická záležitost , tedy přirozená ochrana před nepřízní počasí,“ vysvětlují architekti ze studia Innauer Matt, „ale také jako pečlivě utkané šaty, které skrývají a odhalují zároveň.“
Dřevo vládne také v interiéru, na obložení stěn, vestavěném nábytku i podlahách. Převážně jde o smrk a jedli, které majitelé domu nechali vytěžit z nedalekého vlastního lesa.
Veřejné versus soukromé
Vzhledem ke svažitému terénu pozemku umístili architekti hlavní vstup do prvního podlaží, které je na úrovni ulice. Prostorná chodba přivádí návštěvníky ke schodišti, které ohraničuje z obou stran pás z rytmicky se střídajících fošen a volného prostoru.
Toto řešení opakuje geometrický řád fasády a zároveň díky pronikání přirozeného světla mezi fošnami vede další kroky návštěvníků do suterénu, do hlavní obytné části, nikoli do potemnělého prostoru, který je vyhrazený soukromému životu rodiny, jejich ložnicím, pracovnám a koupelnám.
Dům, který odhaluje i skrývá
Téměř celou přízemní část domu tvoří jedna velká obytná zóna, v níž Julia s Björnem a dětmi vaří, jí, hostí návštěvy, tráví společně volný čas a relaxují. Tento prostor je jen částečně rozdělený kamny na dřevo, které slouží k vytápění a ohřevu teplé vody.
Strategická jižní orientace této části domu čerpá z energie denního světla a zároveň z úžasného výhledu na pohoří Bregenzerwald a do údolí, který se otevírá za velkorysými prosklenými plochami. Bezprostřední spojení s krajinou si majitelé domu mohou užívat na krytých terasách, které jsou po obou stranách přízemí.
Protiváhu k světlým plochám ze smrkového dřeva vytvářejí monochromatické prvky: bílá výmalba, litinová krbová kamna, antracitová lesklá mozaika a pracovní deska z nerezavějící oceli.
Vzdušný čistý prostor vyvolává zdání absolutní otevřenosti. Navzdory tomu má však i svá tajemství, která mají zůstat očím běžných návštěvníků skryta za dřevěnou stěnou táhnoucí se po celé délce obytné části. Už samotná stěna s nikami a vestavěným nábytkem je využita jako úložný prostor pro věci, které rodina potřebuje ke každodennímu životu. Za ní je technická místnost, spíž a sklípek, jimž architekti vyhradili podzemní část suterénu.
Země zaslíbená architektuřeVorarlbersko, nejzápadnější spolková země Rakouska, zejména oblast mezi městy Bregenz a Feldkirch, se dnes považuje za oblast současné špičkové evropské architektury. Architekti, kteří zde tvoří, dokázali propojit moderní stavební technologie, krajinu i energetickou úspornost v ideálním poměru. Mít ve svém pracovním CV praxi v některém ze zdejších studií je pro architekta tím nejlepším doporučením. Kvalitě architektury prospívá i blízkost Švýcarska a jeho známých tvůrců, zejména Petera Zumthora. |
