Pár let žil Jiří ve městě, z toho dva roky v Praze. Dnes je pro něj důležitější klidné prostředí. Proto se přestěhoval na venkov, kde se také narodil, a postavil si dům.
Velké přesahy střechy kryjí dřevěnou terasu a přirozeně brání zejména v letních vedrech nežádoucímu přehřívání interiéru.
Místo v krajině na úpatí Beskyd nepodléhá pravidlům výstavby v CHKO, byť s chráněnou oblastí sousedí. „Bydlím pár kilometrů od obce, kde jsem se narodil. K parcele (takřka 6 000 m2), jejíž součástí je i les, jsem se dostal díky situaci, která vyplynula ze života. Známý mně jednou u sklenice dobrého pití povídá: ,Pojď, ukážu ti jeden pozemek.’ O půlnoci jsme se brodili potokem a došli po louce až sem,“ vzpomíná Jiří.
V domě o celkové užitné ploše 112 m2, navíc s venkovní terasou, bydlí dva a půl roku. S výsledkem a užíváním je spokojený a konstatuje: „Vše se povedlo. Přesto bych dnes pojal dům prostorově jednodušeji, dispozici míň klasicky, místnost po místnosti. Mám radost z přesahů střechy, jimž jsem se zpočátku bránil. Neubraly interiéru moc světla, navíc v létě i ve větších vedrech je díky nim a také konstrukci uvnitř příjemných 22 až 23 ºC. Je paradox, že se dnes všichni ženeme za trendovými věcmi, chceme, ať se domy líbí lidem. Přitom někdy vznikají nepraktické pomníky architektům. U svého domu jsem proto zvolil jiný přístup.“
Nejlíp pod modřínem
Na střeše je použit ý asfaltový šindel IKO Cambridge Xtreme 9,5°. Dům stojí na pozemku, kterým protéká potok, a součástí je i les. Majitel si pořídil i venkovní saunu.
„Radili mi, ať postavím dům z masivního dřeva. Na to jsem v té době neměl odvahu. Je v nás zakořeněná představa pohodlí a falešné kvality. Obával jsem se vzniku mezer a netěsností důsledkem přirozeného stárnutí dřeva. Dneska bych si takový dům dokázal představit, proces je jednodušší a jste v bezprostředním kontaktu s přírodním materiálem,“ vysvětluje Jiří, který pro novou dřevostavbu vybral kostru z lepených smrkových hranolů a fasádu z odolnější dřeviny, sibiřského modřínu. Dispozici skládal podle toho, co mu osobně vyhovuje a sedí.
Marcela (spolumajitelka jeho firmy) a přátelé ho inspirovali, pomáhali s detaily. Bez nich by podle něho dům takto nevypadal. Součástí hlavního obytného prostoru jsou kuchyň i jídelna. V přízemí je ještě umístěna ložnice, koupelna s toaletou, šatna či praktická technická místnost. Do podkroví se vešel pokoj, pracovna a sociální zázemí.
Majitel se pustil do stavění svépomocně: od začátku skládaní dřevěné konstrukce na základové desce uběhly zhruba čtyři měsíce včetně provedení veškerých rozvodů instalací, podlah, sádrokartonu. Pak zařizoval interiér.
Suchou cestou k vítězství
„Jednou mi zavolal sádrokartonář, zda může dům, na němž se podílel, přihlásit do architektonické soutěže. Souhlasil jsem, ačkoli jsem předtím o ní neslyšel,“ říká Jiří.
Kuchyňská linka vyrobená na zakázku, dvířka z jasanu. Nad pracovní deskou z materiálu TechniStone je obklad z italské keramičky Marca Corona. Stůl i tři židle jsou repasované. Dřevěná okna s trojsklem.
A pak ho v rámci letošního ročníku soutěže Rigips Trophy, pořádané jednou za dva roky, vybrala porota do Top 3 v kategorii Rodinné a bytové domy, která hodnotí budovy, při jejichž výstavbě byl použit sádrokarton.
Jeden z členů soutěžní poroty přibližuje: „Domu, který si jeho majitel sám vyprojektoval, se nedá nic vytknout. Kombinace dřeva a sádrokartonu v něm vytvářejí vyvážený hřejivý a útulný interiér. Skelet z dřevěných trámků je obložený sádrokartonovými deskami RigiStabil, které jsou díky své tvrdosti a vysoké pevnosti v ohybu ideální pro nosné i nenosné konstrukce dřevostaveb.“
Jiří se rozhodl pro takzvané suché podlahy, v tomto případě realizované opět s využitím výše zmiňovaných desek. „Suché podlahy oproti jiným typům podlah uděláte rychle a celkem snadno. Jak jejich označení napovídá, nevyžadují žádné mokré procesy, tudíž nemusíte čekat na jejich vysychání,“ upozorňuje ještě odborník z Rigipsu.
Gábina Partyšová si chválí vychytanou dřevostavbu se slaným bazénem |
Dřevo a ti druzí
„Poskládáte-li dobře dispozici, určí vám funkčnost celého interiéru. To je základ. Dále je podstatné zvolit materiály tak, abyste se v něm cítili dobře,“ upozorňuje Jiří Jadviszczok, který se návrhům a realizacím interiérů věnuje přes dvacet let v rámci svého studia ono je, a dodává: „Interiérům můžete určit krásu, ale ta je v každých očích jiná. Kolik lidí, tolik názorů. Podstatné je zachytit představu majitele, převést ji do hmoty. O to jsem se snažil i doma.“
Pohledové plochy uvnitř jsou provedené převážně z masivního jasanu, pár detailů je z lamina. Prozrazuje, proč ke dřevu přidal kontrastní prvky: „Vychází to z rovnováhy. Vše by mělo být tak akorát. Dřevěné plochy odlehčila jednoduchost – jednobarevné plochy, z materiálů plast.“
Na míru si Jiří navrhl kuchyň, pracovní deska hluboká sedmdesát centimetrů je podle něj ,štědřejší’ pro vaření i v běžně velké lince. Je vyrobená z TechniStone (materiálu na přírodní bázi). Stěny nad ní oživil obklad z italské keramičky Marca Corona.
Koupelna v přízemí: velkoformátová dlažba imitující kámen, obklad vany a deska pod umyvadlem z masivního jasanu vyrobili na zakázku truhláři.
V koupelně doplňuje jasan dlažba imitující kámen. Vestavěný nábytek a další vybavení vyrobily firmy, jejichž práci Jiří znal z realizací svého studia. Pokud jde o kusový nábytek, skládal starý s novým: dvě jídelní židle po babičce (thonetky z padesátých let) doplnil židlí podobného stáří přelakovanou nažluto.
„Čtvrtou do party je židle z IKEA. Všechny jsem je měl už dřív, bylo zbytečné kupovat jiné. Měl jsem schované i podnoží jídelního stolu, stačilo je přetřít do barvy a přidat jasanovou desku. Čalouněnou sedací soupravu s taburetem jsem pořídil v pražském obchodě Decoland,“ doplňuje závěrem majitel dřevostavby.
