Pozemek na kraji města v okrese Louny pořídili manželé Radek a Eva ve veřejné dražbě. Původně na něm plánovali postavit zděný rodinný dům, ale vlivem různých okolností bydlí v nové dřevostavbě.
Radek vysvětluje proč: „Přišel covid a ,mokrá’ výstavba šla cenově nahoru, byl nedostatek cihel. Parcela v této lokalitě byla vázaná i smluvní dohodou o dokončení stavby do čtyř let od pořízení. Situaci jsem se přizpůsobil změnou konstrukce. Dřevostavbám jsem předtím moc nevěřil, ale brzy jsem názor změnil.“
Takzvaná suchá výstavba, moderní systémy s použitím sádrokartonů, má své klady. Hrubá stavba trvala od prosince do února, v srpnu se dokončil interiér.
Připravený projekt domu o celkové ploše 175 m2 a s velkou terasou však nepřišel nazmar, stal se základem současného řešení. Z projektu bylo možné převzít i řadu stavebních prvků, plastová okna s izolačními trojskly, podlahové vytápění napojené na tepelné čerpadlo či klimatizaci.
Chtěli dům jako stodolu, dostali bungalov. Nechtěli černou, mají ji |
V dispozici 5+kk zůstal obývací pokoj s kuchyní a jídelním koutem, ložnice rodičů, dva dětské pokoje a pracovna/příležitostný pokoj pro hosty. Nechybí ani technická místnost s prostorem pro pračku a sušičku. Koupelna je sice jedna, ale s vanou a prostorným sprchovým koutem.
Jedno velké tajemství
Na začátku se manželé dohodli na nízkém bezbariérovém bungalovu, což Radek zdůvodňuje: „Nestavěli jsme ve dvaceti, časem můžou přijít problémy. Počítali jsme i s možností případného ubytování některého z našich rodičů. Do budoucna můžeme navíc dům rozšířit zobytněním půdy.“
Na realizaci dřevostavby vybral firmu Allstav. Její majitel práce řídil, dozoroval je i sám Radek. Na stavbu mohl kdykoliv zaskočit, rodina stále bydlela v nedalekém bytě. Vše proběhlo tak rychle a hladce, že se povedlo akci utajit. „Odehrálo se to v řádu měsíců. Shodou okolností jsem tehdy ve své firmě stavěl novou halu, vypadalo to, že řeším ji,“ usmívá se.
Eva se tak dozvěděla o hotovém domě náhodou od kolegů. Na otázku, jaká byla její první emoce, odpovídá: „Byla jsem mile překvapena. Domu zůstala původní dispozice, kterou jsem znala. Vlastně jsem tento krok Radkovi zpětně schválila. Technickým věcem nerozumím a moje pracovní doba neumožňuje být flexibilní a řešit věci podle aktuální potřeby. Stejně by to bylo na něm.“
V rukou profesionálky
„Během stavby jsem řešil interiér. Vzpomněl jsem si na architektku Simonu Kubáskovou z ateliéru atelierSimonAah, která nám kdysi navrhovala byt. Když jsme se z něj po patnácti letech stěhovali, jeho styl nezestárl. Na tuto nadčasovost jsem chtěl navázat i tady. Mít kvalitně zařízený domov, ale žádný extrémní luxus. Muselo zbýt na všechny místnosti i dobudování zahrady. Přestože se pracovně věnuji i zařizování interiérů obchodů, mám povědomí o materiálech a designu, bez její pomoci bych to nezvládl. Požádal jsem ji, aby se podívala i na dispozici, než návrh uzavřeme,“ říká Radek.
„Základem bylo vytvořit nekomplikovaný interiér snadný na údržbu, bez zbytečností navíc,“ navazuje na Radka architektka. Výsledkem společných konzultací majitele a architektky byly úpravy, které vylepšily vzhled domu i fungování dispozice. Nově je technická místnost přímo propojená s garáží, ložnice získala šatnu.
Simona pozitivně zasáhla i do exteriéru. Díky ní nezůstalo jen u bílé a tmavě šedé kombinace. Dřevěný obklad části fasády je efektním prvkem, který navíc příliš nenavýšil rozpočet.
Houslista Šporcl a Bára Kodetová si pořídili skvělý bungalov za Prahou |
Promyšlené rodinné bydlení
Radek s architektkou obešli řadu showroomů a „odseděli“ spoustu židlí. Vybírali i materiály včetně masivní podlahy. Zadáním byla totiž kombinace dřeva s bílou i neutrálními tóny a kontrastem antracitové.
„Měla jsem jasně vymezené požadavky (například ložnici připomínající kvalitní hotelový pokoj), rozpočet a následně volnou ruku. Kompletně jsem navrhla vestavný nábytek, což umožnilo plně využít prostor bez hluchých míst (pod stropem, v rozích apod.),“ vysvětluje Simona Kubásková.
Požadavky na kuchyňskou linku přibližují majitelé: „Chtěli jsme velkou kuchyň, kde bychom se ráno mohli všichni potkat. Proto jsme si přáli ostrůvek s barovým sezením.“
Architektka použila na nábytek kuchyňské linky desky Egger, originálně vyřešila i její přechod v nábytkovou stěnu. Eva chválí vzdušný prostor domu, zároveň soukromí pro každého člena rodiny, ale i úložné prostory.
Do návrhu se zapojila až ke konci. Upřesnila své požadavky na vnitřní vybavení skříní, kuchyně, pomáhala s výběrem pohovky. Cílem bylo, aby z ní bylo vidět do zahrady i na televizi, a aby, když přijde návštěva, komunikovala s prostorem jídelního stolu. Pohovku stejně jako manželskou postel vyrobili ve firmě Phase. Dcera vybírala ze tří variant tapet a zvítězila u ní lila barevnost pokoje. Syn se zapojil při volbě osvětlení.
V úžasném bungalovu se cítí jako na dovolené, i díky divoké zahradě |
Něco navíc
Architektka přispěla k příjemné atmosféře i dalším rozměrem, protože je zároveň výtvarnice, na míru vytvořila dva obrazy. Radek před lety při zařizování bytu zmínil přání mít doma ,Strom života’. Tenkrát však nápad spolu se Simonou nedotáhli do konce. Teď se to povedlo, v obývacím pokoji visí obě její díla.
„Obraz ,Strom života’ byl pro mě výzvou na závěr. Do návrhu a realizace jsem tak mohla přidat i něco osobního. V poměrně jednoduše vybaveném prostředí právě obraz na míru může být tím, co mu dodá originalitu. K interiéru jsem volila velikost plátna i barvy se záměrem harmonizovat prostor a vnést do něj pohodu a klid celé rodině,“ říká Simona Kubásková.
A dodává: „Pro majitele je zároveň určitým symbolem a jen oni vědí, co přesně znamená. Jde o akryl na plátně doplněný pravými krystaly křišťálů a citrínu. Ty mají konkrétní význam. Nicméně obrazy vytvářím intuitivně a většinou netuším, co vznikne. Jako doplněk k němu vznikl další s názvem ,Esence’, umístěný na protější stěně u jídelního stolu.“
