Atmosféra, kterou tento dům v přirozené zahradě vytváří, se dá těžko popsat. Snad by se dalo říci důvěrná, silná až idylická. Domek stojí osamoceně v krajině holandského venkova a je neokázalým příkladem toho, jak s respektem využít předností krajiny. Do okolní zalesněné oblasti bez problémů zapadá.
Dřevostavba nahradila původní zahradní chatu, jejíž základy posloužily jako výchozí půdorys jednoduchého, archetypálního domku se sedlovou střechou, komínem a dřevěným obložením fasády ze západního červeného cedru.
Ze severní strany je fasáda domu zcela uzavřena vertikálně usazenými břidlicovými deskami. Druhá strana je otevřena do zeleně pohyblivými dřevěnými okenicemi, jejichž lamelami lze regulovat míru slunečního svitu i výhledu. V případě potřeby mohou být uzavřeny zcela.
Čelní stěna domu je osazena až po krokve průhledným sklem v robustním ocelovém rámu a nabízí ten nejlepší výhled. Sedlovou střechu a komín chrání povrch z břidlice, stěny pak fasáda z červeného cedru.
Přední část domu je používána jako společenská: kuchyně, obývák a jídelna v jednom. V zadní části je umístěna ložnice. Oba prostory lze oddělit posuvnou stěnou. Nad ložnicí je pak malé mezipatro pro další nocležníky nebo může sloužit jako úložný prostor.
Všechna účelová zařízení domu jako kuchyně, sporák, WC, sprcha, umyvadlo a několik skříní jsou zabudována do dubové stěny uzavřené fasády. Atypické židle pocházejí z návrhářské dílny proslulého francouzského designéra Philippa Starcka. Interiérovou zajímavostí jsou dveře těsně přiléhající k umyvadlu i sprše, prakticky koupelna ve skříni.
Majitelé žijí v obytné krajině
Idea domu pochází z tvůrčí dílny Zecc Architecten BV a interiérového designéra Roela van Norela, kteří rukou společnou dům zhmotnili. Nábytková originalita pak nese značku světoznámého designéra Philippe Starcka.
Výsledkem je bezprecedentně vysoká úroveň řemeslného zpracování stavby uvnitř i vně, která je do krajiny integrována natolik přirozeně, že téměř zastírá vlastní formu.
Obyvatelé domu si ani neuvědomují „zdi“, přes které jsou spojeni se zahradou. Oni obývají prostředí, žijí v obytné krajině, a to v kontextu tak širokém, jak to jen okolí dovoluje.
Podlahová plocha čtyřiceti čtverečních metrů je pro ně pouhým číslem, které na váze zisků a ztrát zcela postrádá význam. Takový dům nikdy na své hodnotě netratí, je nadčasový. A pocit z takového bydlení se nedá přepočítat na peníze.
Ostatně jak říká proslulý norský historik a teoretik architektury Christian Norbeg-Schulzt: „Architektura znamená zviditelňování genia loci a úlohou architekta je vytvářet místa naplněná významy a tak pomáhat člověku bydlet.“
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby.