Horko, chlad, horko, chlad. Saunování je trochu jako kalit ocel. Ohřevem a prudkým zchlazením kovář zlepší pevnost nástrojů. Podobně může i člověk zvýšit odolnost svého těla. Musí však dodržet správný postup. Jinak naopak hrozí, že si uškodí.
Chodit do sauny je i společenská záležitost. Ale saunoví nadšenci nebo stydlivci si mohou teplovzdušnou lázeň dopřát i doma. Sauna se vejde i do bytu a náklady nemusí být nijak závratné. Je to však jako se vším: kupovat to nejlevnější se nemusí vyplatit. A příliš malá sauna neposkytne to, co by ideálně měla.
Finský odkaz
I když je saun více typů, ty finské mezi lidmi stále vedou. Také odborníci je doporučují. „Kvůli posilování imunity, možnosti individuálního nastavení teploty a používání esencí při polévání je stále nejoblíbenější klasická sauna, případně v takzvané bio podobě,“ říká Petr Kalivoda z firmy Dyntar.
Ve finské sauně topidlo ohřívá vzduch a ten pak člověka. Kamny na elektřinu či dřevo se vytápí na 65 až 110 stupňů. Občasným poléváním kamen se vytváří efekt parního nárazu. Dýchání teplého vzduchu má pozitivní vliv na horní cesty dýchací. Teplo následované ochlazením posiluje imunitu a otužuje tělo. Při použití vonných esencí se mohou přidat i relaxační a léčivé efekty aromaterapie.
Biosauna se vytápí na nižší teplotu, ale je v ní vyšší vlhkost. Buď se polévá topidlo, nebo jsou zde speciální kamna s parním vyvíječem. „Automatický výparník neustále vyrábí vlhkost podle přání zákazníka od 40 do 80 procent, teplota se pohybuje od 50 do 65 stupňů,“ popisuje Zdeněk Kolář z firmy finskasauna.cz. Do biosaun se často montují i reproduktory a barevné osvětlení.
V záři paprsků
Na finské sauny se dotahují infrakabiny. „Nemají takové zdravotní benefity, ale jsou snazší na elektrické zapojení, méně náročné na spotřebu a na údržbu,“ srovnává Zdeněk Kolář. Infrazářiče ohřívají přímo člověka, až poté vzduch, který je poměrně suchý. Teplota bývá asi 60 stupňů. „Využití je ideální před sportem nebo masáží, případně k prohřátí při chladu, bolestech kloubů či svalstva,“ vysvětluje Petr Kalivoda.
Pořídit se dají i kombinované sauny, které umožňují klasický ohřev střídat s infrazářiči. „Kombinované sauny nedoporučuji. Každá technologie je jiná a infrazářiče při vysoké teplotě a vlhkosti trpí,“ říká Zdeněk Kolář.
Méně často se instalují parní sauny, kde je nižší teplota než v té klasické, jen do 50 stupňů, zato vlhkost je tam 100 procent. Někdy se jim říká turecké lázně nebo hammamy a jsou nejdražší na pořízení i na údržbu. Na parní vyvíječ je nutné mít vedle sauny k dispozici další, dobře větranou místnost. Musí se řešit i přívod vody a odpadu i odvětrání do vzduchotechniky. Ceny parních kabin na klíč začínají na 400 tisících korun.
Všechny varianty saun se dají postavit na míru. Finské typy a infrakabiny se prodávají i v podobě typových výrobků. Ceny nejlevnějších začínají na 15-20 tisících korun. Kvalitní sauny na míru se pohybují asi od 100 tisíc korun výše, luxusní a designové stojí i 300 až 600 tisíc, někdy až milion korun. Infrakabiny stojí nejčastěji 15-30 tisíc korun, pro čtyři lidi zhruba 80 tisíc korun.
V sauně se z těla vypotí voda, která se následně pitím rychle doplní.
Horká lázeň v ložnici
Nejlepšími místy pro finskou saunu jsou koupelny, ložnice, chodby a sklepy. Sauna může být i samostatně na zahradě či v zahradní chatě. „Ideální je, když si člověk může v sauně lehnout, tedy je-li velikost asi 220 × 180 centimetrů,“ doporučuje Petr Kalivoda.
Většinou je třeba přívod na 400 voltů, někdy stačí i 230 voltů. Na podlahu je kvůli úklidu vhodná dlažba. Není třeba povolení, jen u venkovní sauny na zahradě bývá potřeba ohlášení stavebnímu úřadu. Pravidla jsou stejná pro sauny v novostavbě i při dodatečné instalaci ve starším domě.
Nejprve se má člověk omýt. V sauně se prohřeje, ochladí a lehne si či sedne v odpočívárně. „Saunování s dvěma až třemi cykly střídání tepla a chladu vychází provozně asi na 60 korun pro rodinu,“ počítá Petr Kalivoda. Potřebujete ručník, vědro s naběračkou na polévání, esence a masážní pomůcky.
Kabina v paneláku
V infrakabině se ležet nemusí. Pro jednoho tedy stačí i 90 × 90 cm, lépe ovšem 110 × 110 cm. Velikost vybírejte i podle toho, kolik lidí se bude ohřívat. „Dalším faktorem je počet, rozmístění a typ infračervených zářičů,“ vyjmenovává Ondřej Michal z Marimexu. „Zjednodušeně čím víc topidel, tím lepší a rovnoměrnější bude prohřátí osob v sauně,“ doplňuje Lucie Kinclová z Mountfieldu.
Největší sauna Na severu Norska za polárním kruhem je nově v provozu sauna, o které její tvůrci tvrdí, že je největším takovým veřejným zařízením na světě. Jmenuje se Agora (veřejné shromáždění) a vejde se do ní až 150 lidí. |
Keramické zářiče se rychle nahřejí, karbonové dlouho vydrží. Nejdražší jsou kabiny s infrazářiči s kompletním spektrem paprsků. „Tedy krátké, střední a dlouhé vlny. Prohřejí vás intenzivněji v kratší době a do větší hloubky,“ popisuje Petr Kalivoda.
Infrakabiny se nedají stavět venku, tam by dobře nefungovaly. V interiéru je lze instalovat do koupelny, ložnice, chodby či sklepa. Použitelné jsou též na chalupách. „Díky minimálním rozměrům je možné některé modely umístit i do malých panelákových bytů,“ říká Ondřej Michal. Vždy je však nutné mít na paměti, že kabina je dřevěná. „Je tedy důležité, aby její okolí bylo dobře větrané a nedržela se v něm vlhkost,“ radí Lucie Kinclová.
Postav si sám
Typové infrakabiny se prodávají rozložené na díly. Montáž se dá ve dvou lidech zvládnout asi za hodinu. Na instalaci není nutné žádné povolení. Jen musí být k dispozici elektrický přívod na 230 voltů s dostatečným příkonem, obvykle 1,15 - 2,1 kilowattu.
Po zapnutí kabiny je dobré počkat pět až deset minut, pak se můžete ohřívat podle intenzity zářičů od pěti do 45 minut, například třikrát týdně. Cyklus stačí jeden. „Následné ochlazení nemusí být tak prudké jako u finské sauny,“ říká Lucie Kinclová. Když se zpotíte, osprchujte se vlažnou vodou.
Provozní náklady jsou dvě až pět korun za jeden cyklus. Potřebujete ručník, případně masážní pomůcky. Do infrakabin se dají dokoupit i vonné lampy nebo lze vonné esence nakapat do misky s vodou. Používat infrakabiny se nedoporučuje lidem se srdečními chorobami či s kardiostimulátory, stejně jako lidem s horečkami nebo těhotným ženám.
Devět mýtů o saunování
Omyly vyvracejí Jiří Kouba, šéfredaktor časopisu Bazén & Sauna, a známý expert na saunování, lékař Antonín Mikolášek.
- Sauna je sezonní záležitost
Bohudík to není pravda, saunování by mělo být pravidelné minimálně jednou v týdnu. Letní večery jsou u nás chladné a saunování navíc i romantické. Kdo nevěří, ať si sám odpoví, proč i v létě jsou v provozu sauny ve Finsku a hammamy v Turecku, Egyptě, Maroku nebo Tunisku. Za tento mýtus pravděpodobně mohou sauny u koupališť mimo města, které bývaly v provozu od října do dubna, koupaliště samotná pak od května do září. - Sauna není vhodná pro děti
Nesmysl. Mýtus možná vychází z hygienického předpisu z roku 1977, který tvrdil, že společná sauna mužů a žen i rodičů a dětí se nepřipouští, a názoru, že by se děti do tří let neměly saunovat. Dnes se však saunují matky se svými kojenci i batolaty. V Česku je téměř 100 mateřských škol, které mají vlastní saunu, další děti z mateřských škol docházejí do veřejných saun. Děti jsou odolnější, a tudíž méně nemocné. Oblíbené je i saunování rodičů s dětmi. - Saunováním se hubne
Bohužel nikoliv. V sauně se z těla vypotí voda, která se následně pitím rychle doplní. Sauna je vhodná jako doplněk po sportovních aktivitách, jako regenerace. Dochází ovšem k vyplavování zplodin látkové výměny. - Teplo v prohřívárně lze využít k sušení prádla
Bohužel se to často v praxi stává. I po vypnutí topidla je uvnitř stále teplo, které svádí k dosušení prostěradel a osušek. S ohledem na možné množení choroboplodných zárodků a bakterií by se to dělat nemělo, ve veřejných saunách se to ani nesmí. Kvůli manipulací s prádlem u topidla několik saun dokonce vyhořelo. - Čím vyšší teplota, tím lépe
Jsou „hrdinové“, kteří se chlubí, při jak vysoké teplotě se tam či onde saunovali. Vždy hrozí nebezpečí přehřátí, úpalu. V prohřívárně je teplota parobolicky závislá na výšce. To znamená, že pokud regulace ukazuje 100 stupňů, těch 100 stupňů je ve výšce dvou metrů, kde je umístěno teplotní čidlo. Na spodní lavici může být kolem 50 stupňů. Záleží na půdorysu a mikroklimatu prohřívárny i s ohledem na typ topidla, přívod a odtah vzduchu. Někteří návštěvníci nedovoleně zvyšují teplotu cíleným ochlazením čidla uvnitř prohřívárny. Topidlo se pak přetápí. Ani Fin však do prohřívárny s teplotou vyšší než 100 stupňů nevstoupí. S ohledem na rozdělení teplot je při saunování lepší ležet než sedět. - Čím bude delší pobyt, tím lépe
V prohřívárně má být člověk tak dlouho, aby mu to bylo příjemné. Autonomní termoregulace však vždy upozorní, že je potřeba se ochladit. Jsou samozřejmě šprýmaři, kteří objeví nováčka a zkouší ho přemluvit: „Když nevydržíš 30 minut, jsi srab.“ Jsou známa úmrtí předržováním časového limitu prohřívání, zejména se zvýšenou vlhkostí vzduchu. Prohřívání se zpravidla opakuje během saunovacího cyklu dvakrát až třikrát po dobu 12 - 15 minut. - Infrakabina nahradí finskou saunu
Nenahradí, mnoho prodejců infrakabinu nahrazuje nesprávně slovem infrasauna. Infrakabina má na rozdíl od saunového topidla infrazářič, a tudíž jiný přestup tepla, k pocení dochází při 55 stupních. I proto není třeba důkladné ochlazení. V infrakabině se sedí. Přesto lze využít infrakabinu k prohřátí třeba před masáží u sportovců. Ortodoxní saunař se v infrakabině ohřívá, v sauně důkladně prohřívá. - Sauna je jen pro zdravé, zatěžuje srdce
Lidé s angínou a chřipkou do sauny opravdu nepatří, ale zkušení lidé dokážou využít saunu při začátku nachlazení či virózy. - Do sauny se může v plavkách
Nesmysl. Mokré plavky způsobují gynekologické potíže u žen a podle výzkumů z poslední doby i problémy mužům. Navíc se odpařováním vody z plavek podobně jako z dlouhých vlasů zvyšuje uvnitř vlhkost. Pak návštěvníci musí být v sauně déle, než se začnou potit.
Teplovzdušné lázněJak správně chápat pojem sauna a saunování: Sauna je slovo pro teplovzdušnou lázeň převzaté z Finska. Podle staleté definice Finů je to dům s lázní, pro kterou se vzduch ohřívá pecí. Sauna zahrnuje prohřívárnu, ochlazovnu, odpočívárnu a šatnu. Při saunování se lidé opakovaně prohřívají a potí a pak intenzivně ochlazují. Ochlazovna může být v interiéru i venku, ideálně s ochlazovacím bazénkem, často s ochlazovací kádí nebo vědrem, minimálně však s ochlazovací sprchou. Jeden saunovací cyklus, tedy doba návštěvy sauny, trvá zpravidla 90 až 120 minut. Saunové topidlo může být elektrické, nebo plynové. Je-li na dřevo či jiné pevné palivo, může mít přikládání zevnitř, nebo zvenku. Zdroj: Jiří Kouba - Bazén & Sauna, MUDr. Antonín Mikolášek |
