Najednou se tam totiž nastěhovala její nevlastní dcera se svým přítelem a ona proti tomu nemohla nic dělat. Jak je to možné?
Podle čeho se dědí
Dědictví se řídí zákonem nebo závětí, případně jejich kombinací. Žádné další důvody občanský zákoník nepřipouští. "K dědění ze zákona dochází, jestliže zůstavitel platnou závěť," říká advokát Svatopluk Jedlička. "Pokud je v závěti zahrnuta jen část dědictví, řídí se ve zbývajících případech zákonem," upřesňuje.
Existuje-li však závěť, má přednost před zákonem. A platí také, že později napsaná závěť ruší tu předchozí. Manžel paní Liškové v závěti sice určil ji, svou druhou ženu, a jejich společného syna jako jediné dva dědice, ale neuvědomil si, že ze zákona jsou takzvanými neopomenutelnými dědici všechny děti, tedy i z prvního manželství. Ty mají na své dědictví nárok, i když nejsou v závěti uvedeny.
A tohoto práva využila již dospělá dcera pana Lišky z prvního manželství. Z domu jí patří pouze jedna šestnáctina, přesto jí nikdo nemohl zakázat se nastěhovat. "Obecně totiž platí, že nezletilý potomek musí dostat vždy celý podíl, který mu náleží podle zákona, zletilý potom aspoň polovinu tohoto podílu," říká Jindřich Procházka z notářské kanceláře JUDr. Aleny Skoupé. Kdyby tedy byla dcera pana Lišky nezletilá, náležela by jí podle zákona jedna osmina domu.
Závěť nejlépe u notáře
Závěť může být napsaná celá vlastnoručně, s datem a podpisem. "Pokud není psána vlastní rukou, musí být podepsána ještě dvěma svědky," doplňuje Procházka. Nejjistější variantou je sepsat závěť u notáře. A není třeba se bát ceny. "Činí devět set korun za sepsání a sto padesát korun za zapsání do Centrálního registru závětí, který vede notářská komora," vysvětluje Procházka. Originál zůstává u notáře. V závěti jsou určeni dědicové, případně jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Pokud nejsou stanoveny, má každý stejný díl.
Dědictví ze zákona
Pro dědění ze zákona jsou dědicové rozděleni do čtyř skupin. "Nejdříve jsou k dědickému řízení povolány všechny děti zemřelého, a to bez ohledu na to, zda se narodily v manželství, či mimo ně. Do první skupiny dále patří manželka zůstavitele," vysvětlil Svatopluk Jedlička.
Rovným dílem se o dědictví podělí manželka a děti. Dědicové druhé skupiny dostanou slovo, když zůstavitel neměl potomky nebo ti už nežijí a nejsou tu vnuci ani pravnuci. "Pak dědí opět jeden z manželů, dále rodiče zemřelého nebo ti, kteří s ním žili ve společné domácnosti. Podíly na dědictví jsou i zde stejné, výjimkou je pouze manželka.
Ta musí dostat aspoň polovinu dědictví," upozorňuje Jedlička. Nedědí-li ani manželka, ani rodiče, přichází na řadu třetí skupina, sourozenci. Pokud ani ti neexistují, jsou povoláni prarodiče, případně jejich děti, tedy čtvrtá skupina.
Dědictví i s dluhy
Do dědictví však spadají i dluhy. Může se tedy stát, že někdo zdědí chatu za 300 000 korun a současně půlmilionový dluh. Pak existuje víc možností. "Dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy do výše ceny nabytého dědictví. V případě předluženého dědictví mají dědici dále možnost se dohodnout s věřiteli, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů," říká Procházka. "Poslední možností je potom odmítnutí dědictví jako celku."
Odmítnout pouze část dědictví, tu nepříjemnou, nelze. Existují však případy, kdy zůstavitel některého z potomků vydědil. Musí to učinit písemně, platí zde stejná pravidla jako u závěti. Důvody vydědění jsou čtyři: dítě mu neposkytlo potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří či jiném závažném případě; neprojevuje opravdový zájem o rodiče; bylo odsouzeno nejméně na rok nepodmíněně; trvale vede nezřízený život. Takový potomek nemůže dědit.
Jak dědické řízení probíhá
Když někdo zemře, matrika uvědomí soud v místě trvalého bydliště zemřelého, popřípadě tam, kde měl poslední pobyt. Soud určí notáře, který provede dědické řízení. Jako první probíhá předběžné šetření. "V rámci toho notář zjistí, jací dědicové přicházejí v úvahu, a zajistí co nejpřesnější přehled o majetku a dluzích," objasňuje Procházka. Při tom pomáhají i dědicové, třeba tím, že přinesou výpis z katastru.
Nejlepší je dohoda
Následuje projednání dědictví, k němuž jsou předvoláni všichni dědicové. Pokud je pouze jeden dědic, je situace jasná. Jeho dědictví potvrdí soud a pak už s ním může nakládat. Je-li však dědiců více, doporučují notáři, aby se dědicové snažili dohodnout. V tomto případě notář sepíše dohodu, kterou schvaluje soud. V případě, že se dědicové nedomluví, rozdělí dědictví notář a soud ho schválí podle dědických podílů. Proti tomu se lze odvolat. Bez dohody mohou nastat velmi složité situace.
Pak totiž vznikne spoluvlastnictví, přičemž každý z dědiců má ideální podíl. Například budou-li tři dědicové, připadne každému ideální třetina domu nebo bytu ve vlastnictví. Takže pak má každý třetinu chodby, třetinu kuchyně a podobně. A taky se tam teoreticky mohou všichni tři nastěhovat včetně svých rodin, ale v praxi to nebývá časté.
V takové situaci, když se dědicové nemohou dohodnout, je možné obrátit se na soud, který spoluvlastnictví zruší a provede vypořádání. Soud potom rozhodne ve prospěch jednoho z dědiců a ten musí ostatní vyplatit, v nejhorším případě, nechce-li ji nikdo, se musí nemovitost prodat a peníze se rozdělí. V případě Liškových se nakonec podařilo dospět k dohodě - paní Lišková vyplatila nevlastní dceru. Dědické řízení může trvat dlouho a po celou dobu lze s majetkem nakládat jen se souhlasem soudu.
Notáři se musí zaplatit
Ať se to dědicům líbí či nelíbí, za provedení dědického řízení se musí platit. Výši částky stanovuje notářský tarif. Obecně lze říci, že se určuje procentuálně z celkové ceny dědictví.
DĚDICTVÍ
Poplatky notářům:
* za sepsání závěti - 900 korun
* za vklad do Centrálního registru závětí - 150 korun
* za provedení dědického řízení - poplatek stanoví notářský tarif, a to procentuálně z celkové ceny dědictví
Dědická daň:
* výši stanoví zákon o dani dědické, a to podle druhu zděděného majetku, bydliště zůstavitele, vztahu dědice k zůstaviteli a hodnoty zděděného majetku
