Extravagantní dům z vodárenské věže v losangeleské jižní Pasadeně s exteriérem z dřevěných tašek vznikl vlastně trochu náhodou. Když William Stanton s manželkou Ellen utíkali před zimou v Ohiu, uvědomili si, že vodárna na kupolovitém kopci nabízí nádherný výhled do okolí. Stavba už původnímu účelu nesloužila, a tak se zde usadili a žili zde až do své smrti ve dvacátých letech minulého století.
Sejít schodiště dolů lze docela dobře, horší je to s chůzí nahoru.
Dům z věže pro ně navrhl Frederick L. Roehrig, který 15 metrů vysokou stavbu rozdělil do čtyř podlaží. Přízemí tvoří obývací pokoj a ložnice, kuchyně, jídelna a koupelny se záchody se ocitly v prvním patře. Meditační místnost a kancelář jsou ve druhém, další ložnice a prádelna jsou nad nimi.
Obytná plocha vodárenské věže je 102 m2, průměr má necelých osm metrů a výšku patnáct metrů, kterou na vrcholu uzavírá střecha ve tvaru čarodějnického klobouku. Dům stojí na pozemku o rozloze 831 m2, jehož součástí je zahrada a patio s barbecue.
Trable s věží
Masivní dřevěné nosníky, které kdysi držely tuny vody, nahrazují svou šířkou izolaci stěn. Všechna patra jsou přístupná pouze úzkým klikatým schodištěm, které ovšem ukrývá i několik odměn za nelehké stoupání: patří k nim především balkony a výhledy do okolí z ptačí perspektivy.
Nábytek a spotřebiče musely být nastěhovány do vyšších pater systémem, který třeba v Amsterodamu funguje už po několik století. Majitel otevře okno, vysune z něj velký trám s kladkou, ukrytý v podlaze nejvyššího patra, a díky němu dokáže vytáhnout kamkoliv i velkou lednici, pračku anebo pohovku.
Jak se tady žije
Současná majitelka Joanna Simpsonová popisuje bydlení v neobvyklé nemovitosti jako jednu z velkých životních lekcí: „Je potřeba dokázat obětovat funkci pro formu. Patří k tomu i uvědomění si, co vlastně potřebuji k životu a pohodlí.“
Ke klidnému životu čtyřčlenné rodiny bylo podle ní nutné zvládnut hlavně umístění nábytku v kruhových místnostech a přizpůsobit se několikaposchoďovému bydlení.
„Je potřeba zvážit každý krok a nezapomínat plánovat dopředu tak, aby se co nejvíce omezily výstupy a sestupy,“ popisuje Joanna.
K minusům patří i nedostatek skříní a úložních prostor vůbec či problém s dekoracemi stěn. První dva problémy vyřešily skladovací prostory pod postelemi a především venkovní sklad mimo věž.
K dispozici má rodina také sklep s hliněnou podlahou a stropem s výškou tří metrů. Je přístupný z „propadliště“ v přízemí. Pro zařízení pořídila majitelka v obývacím pokoji půlkruhové gauče, zakřivené záclonové tyče a podobně upravené rámy obrazů. Jenže kvůli tomu vypadaly obrazy tmavé. K jejich osvětlení proto použila lustry a nejrůznější lampičky a bodová svítidla.
Kuchyňská linka „obíhá“ stěny věže.
Rez železných stěn a podlah vyřešila zbroušením, nátěrem barvami, tapetami a dřevěnými podlahami. „Takhle se bavíme a žijeme,“ říká s úsměvem Simpsonová a věří, že podobný názor z jejího neobvyklého domova si odnáší i její přátelé.
