Autobus získal dřevěnou fasádu a plnohodnotné vybavení. Jedenáct metrů dlouhé vozidlo upravil své rodině na míru sám Jeremy. Interiér zařídila Mira věcmi z bleších trhů, bazarů a od příbuzných. Skromně, ale spokojeně - to je heslo rodiny, která si domov vybudovala vlastníma rukama.
Aby bydlení poskytovalo skutečný komfort, bylo nutné vyřešit především úložné prostory a nároky na život s dítětem. Jeremymu a Miře se podařilo vyplnit zásuvkami, policemi a skříňkami všechna hluchá místa, aniž by interiér autobusu vypadal zahlceně.
Jejich manželské lůžko o šířce 153 centimetrů obklopuje bíle lakovaná skříňka s osmi dlouhými zásuvkami a třemi mimořádně hlubokými šuplíky, do kterých lze ukládat sezónní věci a vybavení.
Na vršku skříně navíc vzniklo obytné pódium, kde může rodina odpočívat nebo připravit lůžko pro hosty. Přímo u vchodu do bytu je polstrovaná lavice, kde si lze vychutnat šálek čaje a pozorovat oheň. Vytápění autobusového domku totiž zajišťují stará americká kamna. Ty majitelé náhodou našli na zahradě a kupodivu se do interiéru perfektně vešla. V lavici se také skrývá malá pracovna: úložný prostor pro knihy, časopisy a notebook.
Vpravo od vchodu je plnohodnotná kuchyňská linka, která má vše potřebné, včetně praktického dvojitého dřezu a retro vanilkově žluté ledničky Frigidaire z roku 1959. Mira zde má také vystavené oblíbené nádobí, skleničky a mísy po prarodičích.
Vedle čtyřplotýnkového sporáku stojí barový pultík s židličkou pro dcerku, další rozkládací židle jsou složené za vchodovými dveřmi. Multifunkční se muselo stát více předmětů v celém bytě: police tak není jen obyčejnou poličkou, ale zároveň i židlí pro návštěvu nebo mobilními skládacími schůdky.
Malé prostory a s nimi spojená ohleduplnost nejen jednoho k druhému, ale i k přírodě, nejsou pro Jeremyho a Miru překážkou, neboť vyjadřují jejich životní postoj a náhled na svět.
Mira už několik let nekupuje potraviny v běžně dostupné síti supermarketů, ale chodí do koloniálů s váženými a sypanými surovinami. Díky tomu rodině významně poklesla produkce zbytečného odpadu. Podobné bezobalové obchody nyní vyrůstají také v Česku. Zákazník nepotřebuje pro těstoviny, müsli nebo čisticí prostředky tovární balení: buď si přinese rovnou vlastní nádoby, nebo si koupí papírové či látkové obaly.
V obydleném autobusu hraje prim masivní dřevo a majitelé si dali záležet na tom, odkud ho získali. Například lakovaná podlaha je z jedle douglasky, kterou Jeremy odkoupil ze staré stavby od místní demoliční firmy.
Podobných příběhů o tom, jak si mladé rodiny upravily starý školní autobus, se v poslední době objevuje čím dál víc, málokterá proměna je ale tak propracovaná a útulná. Klíčem k tomu, jak proměnit obydlený autobus o ploše 30 metrů čtverečních ve skutečný domov, je nezapomínat na doplňky a krásné věci ani tehdy, když je prostor doopravdy malý.
Vytápění autobusového domku zajišťují stará americká kamna.
Z kuchyňského okna je poetický výhled na přístav.
Mira jednoduše vyzdobila každý kout bytu: vystavila srdci milé předměty, nezanedbala textilní vybavení, na stěny rozvěsila obrázky a kresby, fotografie ze svatby, jako lustry slouží zdobné lampičky z bazaru nebo vlastnoručně vyrobené Tiffany technikou, která je v Americe velmi oblíbená. Dům-autobus navíc stojí na upravené a opečovávané zahradě a přestal být pojízdný. Pokud von Thompsonovi plánují výlet, mají připravený druhý, na cesty přestavěný školní bus.
Na dotazy, co budou dělat, až dcerka odroste postýlce, přibude sourozenec nebo je jednoduše omrzí tak malý prostor, mají von Thompsonovi připravenou odpověď. Hned proti vchodu je umístěno velké kruhové okno. Jeho funkcí není jen prosvětlovat prostor a ozvláštňovat interiér.
Jde o dřevěný panel, vsazený do těla autobusu, který lze kdykoliv vyjmout a na prostory busu napojit obytnou verandu nebo jakýkoliv další alternativní trakt. Jeremy do budoucna plánuje napojení nového prostoru vybudovaného z klasického lodního kontejneru.
V poslední části autobusu, mezi bývalou kabinou řidiče a dnešní kuchyní, je koupelna s toaletou. Přístrojová deska, volant i nástupní schůdky zůstaly dosud beze změny. Rodina prostor využívá jako odkládací komoru a občas si k volantu přijde zařádit malá Carys.
Odvaha při řešení vlastního bydlení se mladé manželské a tvůrčí dvojici zúročila také v práci. O jejich alternativním a přesto do detailu dotaženém bydlení natočily reportáže největší americké televize, zpráva se rozběhla do novin po celém světě.
Získali zakázky na designérské a nábytkářské práce na několik měsíců dopředu, připravují pro klienty návrhy a poskytují kreativní konzultace. O smršť zájmu se postarala Miřina sestra Leah, která fotografie domku jako první představila na svém maminkovském blogu a jejíž fotografie rodina při prezentaci svého privátního dílka stále používá.
