Vraťme se o zhruba 130 let zpátky. V pařížské kavárně pod Montmartrem sedí dva zarostlí muži, dva malíři. Jeden z nich je malého vzrůstu, druhý má košili zacákanou od barev.
Ten trpaslík bájí o půvabném městě Arles na francouzském jihu, kde z nedaleka voní moře. Paříž je jiná, život se točí mezi absintem, prostitutkami a horečnatým malováním, poslední třetina 19. století začíná sázet nové umělecké směry hustěji než makovice na opium. Zatímco tam dole na jihu čas jen líně plyne. A ty barvy. Malíř touží po klidu.
Henri Toulouse-Lautrec je v oné kavárně dobrý našeptávač. A Vincent van Gogh vyslyší volání dálek. Odjíždí do Arles, kde se nechá pohltit tamními barvami. Jsou mocné. Žlutá a modrá kvetou nejen na jeho obrazech. Žije ve žlutém domě. Jeho teplé, syté stěny vyzařují takovou energii, že van Gogh během svého patnáctiměsíčního pobytu v Arles ve tvůrčím vytržení namaluje stovku obrazů. O klidu, po němž toužil v Paříži, si může nechat jen zdát. Je oslněn barvami.
Desítky žlutých odstínů otiskl do svých slavných Slunečnic. Obraz vznikl celkem ve čtyřech verzích, žlutá dominuje všem. S těmi květy začal van Gogh právě ve žlutém domě. Venku během srpnového víkendu v roce 1888 vál tak silný mistrál, že se dalo malovat jen uvnitř.
Jenomže žlutá všude kolem je čím dál sytější, naléhavější, její tiché volání se mění v kvílení. Ta barva umí člověka dovést k šílenství. Pokud k němu má sklony. Vincent van Gogh ty sklony měl.
Ze žlutého domu v Arles ho odvezli do nedalekého blázince poté, co si uřízl vlastní ucho. Později se v těžké depresi postřelil, zemřel v pouhých sedmatřiceti letech. Ne každý vnímá barvy tak intenzivně jako nejproslulejší nizozemský malíř historie. Přesto na nás působí, ať si to připouštíme, nebo ne.
Za vším hledej světlo
Už Carl Gustav Jung, známý psychoterapeut, který se zabýval schizofrenickými stavy, vnímal sílu barev. Tvrdil, že extroverti se raději obklopují teplou zářivou červenou, žlutou či oranžovou, zatímco introverti dávají přednost chladným barvám.
A připouštěl, že to může být i naopak, že život mezi teplými, zářivými odstíny může člověka naladit k akci a výkonu, zatímco ty chladné zklidňují nebo mohou dokonce tlumit nervy. Jenomže barvy nejsou žádná alchymie, i když to tak může vypadat. Jen fyzika.
Vraťme se na moment do školních lavic, když je právě září. Barva je vlastností světla. Vzpomínáte na barvy duhy? Přesně ty světlo obsahuje. Říká se jim spektrum. Předměty kolem nás světlo různě pohlcují a odrážejí, tím je pak daná jejich barva. Další krok k rozpoznání barvy už musí udělat naše oči a mozek: světlo projde rohovkou a duhovkou až na sítnici, kde rostou tyčinky a čípky. A právě čípky jsou zodpovědné za naše barevné vidění.
Ne každý člověk vidí barvy stejně. Nejde jen o zostřené vnímání umělců. Vědci z odborného časopisu Biology of Sex Differences publikovali studii, v níž potvrzují, že muži a ženy vnímají barvy odlišně. „Muži vidí, pravděpodobně kvůli vyšší hladině testosteronu, spíš chladnější barvy, dalo by se říct, že vidí modřeji,“ uvádí studie.
Liší se i to, jak barvy vnímají lidé a jak zvířata. Většina zvířat má čípky citlivé jen na dvě barvy, vidí podobně jako barvoslepý člověk. Proč? Vzhledem k tomu, že primáti, tedy i člověk, se na určitém stupni svého vývoje začali specializovat na sběr plodů, potřebovali vidět, zda je dotyčná bobule zralá.
Zatímco utíkající králík může být klidně puntíkovaný, na jeho jedlost to nemá žádný vliv, sebrat zelenou malinu znamená trpět hlady, nemluvě o tom, že zelená malina mezi zelenými listy se hledá hůře než malina červená.
Třeba psi červenou od zelené nerozeznají. Pokud koupíte psovi červenou hračku a položíte ji na zelený trávník, kontrast neuvidí. Zvolte fialovou či černobílou. Naopak plazi dokážou vnímat čtyři základní barvy a vidí i ultrafialově, aby mohli lovit v noci a zaměřit svoji kořist podobně jako termokamera.
Naše oko pracuje se třemi základními barvami označenými jako RGB, tedy red (červená), green (zelená) a blue (modrá). Z nich umějí čípky namíchat další odstíny.
Vincent van Gogh vyslyšel volání dálek a odjel do Arles, kde se nechá pohltit tamními barvami.
Šamanské indigo
Van Gogh se teď asi v hrobě chytá z hlavu: barvocitlivost čípků v oku je jedna věc, ale jak chcete z červené, zelené a modré vykouzlit moji nádhernou žlutou?!
Místo základních barev tedy malíři používají barvy primární: modrou, žlutou a červenou. Jejich kombinacemi vytvářejí další: červená a žlutá dá oranžovou , modrá a žlutá zelenou, červená a modrá fialovou.
Van Goghovi předchůdci mají v historii obrovský podíl na získávání barev z přírody. Dnes jsme zvyklí používat barvy uměle vyrobené, ale ještě před pár sty let byli naši předkové odkázáni na to, co našli venku.
Žlutou získávali z cibulových slupek. V momentě, kdy z Orientu doputovalo koření, si k nám našla cestu i přímá žlutá díky kurkumě. Odvar z vratiče či zlatobýlu dokáže obarvit na zelenou, hnědou kdysi malíři získávali ze slupek vlašských ořechů.
Vypreparovat rumělku z cinabaritu bylo sice složité, přesto to šlo. Ale třeba slavné indigo se obstarávalo o poznání hůře: stejnojmenná rostlina se dala původně nalézt jen v afrických tropech. Její listy nechali barvíři zkvasit, čímž vznikl žlutý indoxyl. Teprve jeho oxidací, smícháním s louhem a sušením dostali indigo. Není tedy divu, že drahá modrá barva byla v historii výsadou králů, poddaní ji třeba na oděvu téměř neměli.
I kobaltová modř byla nesmírně vzácná a drahá. Vincent van Gogh jí v jednom svém období zcela propadl. V jeho chudobě ho netrápil jen hlad, častěji to byla touha po modři, kterou si nemohl dovolit.
Žlutá a hnědá podzimu může podněcovat tvořivost.
Barevný podzim
O barvách věděl své třeba i Johann Wolfgang Goethe: „Velcí a známí básníci byli přede mnou a budou i po mně. Ale že jsem ve svém století jediný poznal pravou podstatu barev, na tom si zakládám.“
Kdyby tak Goethe tušil, že ještě další dvě století po něm budou lidé, kteří léčí druhé za pomoci barevných impulzů, považováni víceméně za šarlatány. Říká se jim koloroterapeuti a tvrdí, že léčbu některých nemocí lze podpořit barevnou léčbou.
Jak? Nemocný orgán se „ostřeluje“ příslušným barevným paprskem. Červený paprsek prý pomáhá při akutní zácpě či při problémech s menstruací, oranžový napravuje nemocné průdušky, modrý snižuje krevní tlak. Někdy si však vystačíme bez paprsků, stačí se léčivou barvou jen obklopit. Každý nepochybně už někdy zažil pocit harmonie uprostřed zeleného lesa.
Barvy mohou ovlivnit i to, jak se cítíme během jednotlivých ročních období. Zimní útlum nevězí jen v absenci světla, se světlem ubývá i odstínů kolem. Naopak žlutá a hnědá podzimu může podněcovat tvořivost, jarní zelená v kombinaci s modrou oblohou zase naplňuje zimou zkormoucenou duši novou nadějí a klidem.
Nyní nastává podzim, doba, kdy se zelená promění ve žlutou, oranžovou, červenou a hnědou. Místo toho, abychom se trápili blížící se šedivou zimou, nastavme tváře pestrým podzimním barvám.
Jak na nás působí? „Oranžová na rozdíl od červené pomáhá uvést emoce na správnou kolej a dosáhnout nad sebou kontrolu. Buddhističtí mnichové z těchto důvodů nosí oranžová roucha,“ vysvětluje Maria Hulkeová, odbornice na koloroterapii. Žlutá zahřívá. A podporuje učení, když se to s ní nepřežene. Někteří koloroterapeuti doporučují vymalovat třídy ve školách teple žlutou barvou.
Hnědá je barvou hlíny a dodává lidem pocit „pevné půdy pod nohama“. Zkrátka teplé podzimní odstíny dodávají organismu energii. Žlutý dům už dnes nestojí, při náletech na Arles na konci války ho bomby srovnaly se zemí. Žluté odstíny však na van Goghových obrazech zůstaly.
Zkuste si přes zimu udělat malý vangoghovský experiment: kupte si do bytu něco zářivě žlutého, vymalujte žlutě, pořiďte si reprodukci Slunečnic. Zima se tak třeba bude zdát kratší a teplejší.
Barevná Indie. Během svátku jara nazvaného Hólí po sobě lidé v Indii metají barevným práškem.
Barvy a jazyk
Všechny kultury na světě rozeznávají barvy, jenomže každá má jiný počet těch základních. Primitivnější kultury mají názvy jen pro černou, bílou a červenou, což souvisí zřejmě s vnímáním nebezpečí v přírodě. Červená (krev) vždycky signalizuje problém.
Kultura je úzce provázaná s jazykem a čeština rozeznává, podobně jako třeba němčina, 11 základních barev: černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou, modrou, hnědou, šedou, oranžovou, růžovou a fialovou.
Taková ruština jich zná dvanáct, má totiž světle a tmavě modrou: goluboj a sinij. Angličané mají ve svém jazyce hned třináct základních barev, když rozeznávají purple (fialová) od lilac (světle fialová) a také tyrkysovou (podobně, jako je v ruštině birjuzovyj).
Barvy kolem nás
Bytové designéry a jejich doporučení ohledně barev bereme vážně, přestože vycházejí z podobného základu jako léčitelé, kteří doporučují lidem léčení barvami. Jak působí barvy v bytě na naši psychiku?
Červená podporuje chuť k jídlu, pokud chcete zhubnout, vymalujte si jídelnu či kuchyň raději modře. Jestli máte temperamentní dítě, červenou ze zařízení jeho pokoje vynechte, špatně by se soustředilo na domácí úkoly a nemohlo by usnout.
Žlutá podporuje tvořivost. Vymalujte si kancelář žlutě, zvýší to vaše pracovní nasazení. Zelená zklidňuje podrážděné oči. Pokud tedy máte doma čtecí křeslo, vymalujte kout, v němž stojí, nazeleno.
Modrá harmonizuje. Jestli máte problémy s usínáním, vymalujte si ložnici namodro, popřípadě nechte večer svítit lampičku s modrou žárovkou.
Máte doma meditační koutek nebo třeba zařizujete místnost pro jógová setkání či thajské masáže? Vymalujte fialovou.
Význam barev
- Červená
Krev, nebezpečí, zranění, bolest, život a smrt. Barva ostražitosti, akce, dynamiky, vybuzení, energie. Bůh války Mars byl vznětlivý, proléval krev, ale dokázal i vášnivě milovat. V Indii je symbolem čistoty panenství, v Číně barvou, která vládne nad životem a smrtí, v Africe je červená čarodějnou barvou. V křesťanské kultuře je barvou krve prolité za vyšší cíle, ostatně Ježíšovo mučednické roucho bývá často zobrazeno jako červené. - Žlutá
Barva radosti a povzbuzení, úroda, blahobyt, bohatství, bezstarostnost. V Číně symbolizuje císařskou moc, společně s červenou je i na vlajce. Jde o barvu, kterou lidské oko vnímá nejintenzivněji, proto se používá v kombinaci s černou tam, kde může hrozit nebezpečí. - Zelená
Uklidňuje, chrání. Barva přírody, naděje, rovnováhy. Nachází se uprostřed spektra, takže vyvažuje a harmonizuje - ne nadarmo se lidem ve stresu radí odejít do lesa a dívat se do zelené. Doporučuje se i jako odpočinková barva při poruchách zraku. - Modrá
Rozum, ochrana, spolehlivost, mír, klid, bezpečí. Barva s největším přesahem k božstvu, odpradávna souvisí se vzduchem, nebem, všehomírem. Světle modrá vyjadřuje také klid a mravní bezúhonnost - používala se jako oblečení pro Pannu Marii. - Fialová
Spojuje modrý klid a červenou akci, je jednou z nejvýše ceněných barev v duchovních sférách. Už kněžská roucha byla mimo bílou a zlatou také fialová . Barva meditace, osvícení, probuzení, srdečnosti. - Bílá
Barva nevinnosti, dokonalosti, přechodu mezi jednotlivými stadii, třeba od chlapce k muži, nevěsty zase mají bílé šaty právě kvůli přechodovému rituálu od dívky k ženě. - Černá
Barva symbolizující koloběh, konec, chaos, nebytí. Bez černé by nevynikly ostatní barvy.
