Budoucí domov si Zdeněk s Kristýnou hledali na „venkovských toulkách“. Našli hned několik zajímavých lokalit, kde by se jim líbilo. Nebránili se ani rekonstrukci staršího stavení. Po škole totiž zůstali několik let kvůli práci v Praze a bydleli ve sdíleném bytě nedaleko centra. Když před čtyřmi lety čekali první dítě, bylo to podle nich impulsem pro splnění si snu o vlastním bydlení, nejlépe v kraji, odkud oba pocházejí. Syn se jim už narodil v Jindřichově Hradci.
Dům z cihel má zcela jednoduchý tvar se sedlovou střechou.
„Od začátku jsme chtěli žít na venkově. Mám rád jeho drobné měřítko a rozmanitost. Mojí (nyní naší) oblíbenou zábavou jsou procházky vesnicemi. Je to navíc skvělý zdroj inspirace, oceníte jednotlivé stavební detaily, nacházíte důkazy lidové tvořivosti. V tomto je pro mě vesnice atraktivnější než město. Sháněli jsme hezké místo, chtěli mít zahradu, na níž bychom pěstovali ovoce a zeleninu, a kde by si děti mohly hrát třeba v domečku na stromě,“ vysvětluje Zdeněk.
A dodává: „Vtipné je, že jsme nic z těchto míst nevybrali, protože manželka mezitím od prarodičů zdědila zahradu na pomezí Jižních Čech a Vysočiny. Malé město se sice velikostí vymykalo výběru, ale při první návštěvě jsem věděl, že je to přesně ono, že se tu mísí to nejlepší z obou, z města i vesnice.“
Architektovi se osvědčila podpora projektantů
Dnes už čtyřčlenné rodině ušetřilo náklady na dům pár podstatných věcí, vlastní pozemek a autorský projekt, zároveň svépomocná výstavba. „Hodně nám pomohla rodina, kamarádi. Na složitější činnosti jsme přizvali místní řemeslníky, pokaždé z blízkého okolí, žádná doprava přes polovinu republiky,“ říká Zdeněk.
A připomíná: „Až na pár výjimek jsem byl na stavbě v montérkách pokaždé, pokud se něco dělo. Postupně jsem si troufl i na náročnější práce, což je pro architekta nedocenitelná zkušenost. Stavba trvala krátce přes dva roky a zvládli jsme ji bez náročnějších technologií. Na druhou stranu v domě máme opravdu jen to, co potřebujeme.“
Když manželé vybírali lokalitu, uvažovali o dřevostavbě. Tady vyhrál jednoznačně zděný dům, byl vhodnější i pro svépomocné stavění. Na konstrukci nešetřili, nosná část totiž podle majitele musí přežít minimálně několik generací. Rozhodl se proto pro výrobky tradičního českého výrobce, obvodové zdivo z cihel Heluz.
 |
Díky kompletní nabídce výrobce mohl architekt bez problému „sáhnout“ i pro materiály se stejnou značkou na další konstrukce, příčky, nadedveřní a nadokenní překlady či v něm vybrat keramické vložky Heluz Miako použité v konstrukci kerambetonových stropů.
„Materiál jsem si vybral na základě fungující podpory projektantům, která se mi několikrát osvědčila, a to i během realizace. Pokud jsem se na firmu obrátil s dotazem, přišlo brzy kvalitní vyjádření, kromě toho návrh ověřený výpočtem. S výrobky mám dobrou zkušenost a rád je v projektech používám,“ objasňuje architekt.
K vlastnímu domu ještě prozrazuje: „Obešli jsme se bez nákladných technologií vytápění. Máme elektrokotel, jímž občas zavlažíme. Většinu roku ale topíme v obyčejných litinových kamnech. V mrazech za odpoledne vyhřejí dům. To je dané kompaktním tvarem domu, jeho orientací, v neposlední řadě výbornou akumulační schopností cihel. Do budoucna tepelné čerpadlo ani neplánujeme.“
Jako by tu stál odjakživa...
Kamenný „kráter“ představuje atraktivní detail zahrady.
Polosamota se vzrostlými stromy, na které bychom na nové parcele čekali celý život, tak popisují manželé jejich pozemek. Se zahradou mají velké plány, ale charakter jí do budoucna ponechají přírodní. Rádi by docílili toho, aby je zahrada takřka celoročně zásobovala vlastnoručně vypěstovanými potravinami.
Za největší úspěch Zdeněk považuje, že se mu povedlo usadit rodinný dům na poměrně složitý pozemek tvarem připomínající trychtýř. Stavba působí, že je s ním srostlá, zároveň plně využívá jeho výhod a doplňuje jej.
„Z patra máme nádherné výhledy na kamenolom, kopec Brčík, táhlou louku či kostel. V létě je doma příjemně chladno díky stínu vzrostlých stromů. Když na zimu opadají, do oken hřeje zimní slunce. Regulativy nastavené územním plánem byly adekvátní a na výslednou podobu domu neměly vliv. Novostavba využívá prvky současné architektury, nicméně jsem hlídal, aby zapadla do měřítka okolní zástavby. Největším oceněním je, jde-li někdo okolo a dům okomentuje slovy: jako by tu stál odjakživa,“ zmiňuje spokojený majitel a autor návrhu vycházejícího z lidové architektury.
Manželka v roli klienta
Dům je navržený jako tradiční venkovský troj-trakt. Dovnitř se vstupuje střední částí, v níž jsou umístěné schodiště a provozní místnosti. Do dvou bočních architekt navrhl ty obytné. „Lidový’ troj-trakt má zkrátka všestranné výhody. Už samotné nosné zdivo totiž jednotlivé trakty/zóny akusticky odizoluje. V rámci každého traktu jsem si proto mohl dovolit jen obyčejné příčky o tloušťce 11,5 centimetrů. Místnosti s podobným provozem tudíž nebylo nutné mezi sebou navíc odhlučňovat,“ vysvětluje architekt.
Židle TON koupili manželé z vyřazeného interiéru končící kavárny.
A pokračuje: „Nízký rozpočet na interiér jsem bral jako výzvu. Upřednostnili jsme atypické výrobky z kvalitních materiálů před masovou produkcí. Někdy jsme recyklovali, třeba židle TON jsme koupili z vyřazeného interiéru kavárny,“ říká Zdeněk, který rozkresloval zařízení včetně kuchyňské linky vyrobené v truhlářství Holoubek nábytek.
Řešení konzultoval s manželkou od fáze studie a s úsměvem vysvětluje: „Bral jsem ji jako klienta. Rozdělení rolí fungovalo, architekt totiž potřebuje mantinely.“ Kristýna si přála oddělenou obytnou kuchyň. Varianta, která sice nezapadá do současného trendu otevřených obývacích pokojů, ale rodina tím získala dvě místa pro společný život.
Oblíbenou je také terasa poskládaná ze smrkových prken (při stavbě používaných jako bednění či lešení). Povrch stačilo obrousit a několikrát natřít směsí dřevního téru a fermeže. Překvapivě třetím rokem prkna odolávají dešti, slunci, sněhu a vypadají, jako v momentě, když je smontovali.
„Doma jsme nechtěli zůstat jen u bílé a šedé, proto jsme sáhli po šik mentolové na dveřích. Výrazným prvkem je určitě i dlažba s květinovým dekorem probíhající v ploše bez přerušení. Připomíná nám louku, kterou jsme domem zabrali,“ uzavírají spokojeně majitelé.
Výrazným prvkem je dlažba s květinovým dekorem probíhající celým domem.
O projektu
|
