I sériové krby mají své výhody
Prefabrikovaný krb?! Pohoršení není na místě. Možná nebude tak architektonicky skvělý jako ten individuálně postavený, vkusné už dnes ale sehnat lze. Navíc máme jistotu, pokud jde o bezpečnost.
Sériově vyráběné krby jsou totiž odzkoušené a mají certifikát, že výrobek splňuje bezpečnostní normy a je ze zdravotně nezávadných materiálů. Při koupi ho určitě chtějte vidět.
Dalším plusem je praktičnost, například při rychlosti výstavby. "Hotový nebo prefabrikovaný krb sestavíte během pár hodin," říká František Vácha, který si takový krb na svoji zahradu pořídil před dvěma roky. "Navíc, když jsme změnili uspořádání zahrady, snadno jsme ho přemístili na nové místo."
Jak vypadá
Prefabrikované krby totiž připomínají stavebnici. Skládají se z podstavce, který je hodně těžký, protože zajišťuje stabilitu celé sestavy. Přímo v něm je místo pro skladování pár polínek dřeva.
Nad něj se umístí pracovní deska a také ohniště. To kvůli pohodlné obsluze, abyste se nemuseli ohýbat. Popelník u ohniště jde jednoduše vyndat. Jednoduchá je tudíž i údržba takového krbu.
Obložení ohniště je stejně jako u individuálních krbů šamotové. Nad ohništěm je grilovací mřížka, která je výškově nastavitelná. Regulovat lze i hoření, a to díky klapkám u ohniště, které "usměrňují" přívod vzduchu.
"Větší pracovní deska je praktičtější," popisuje ze zkušenosti Štefan Koutný, který má zahradní krb již několik let a v létě griluje každý víkend, pokud je hezké počasí.
"Pak se vám na ni totiž vejde všechno potřebné náčiní pro grilování, misky s masem i další věci." Posledním dílem je komín se stříškou, která zabraňuje odlétání jisker a zatékání dešťové vody.
Z čeho se vyrábí
A z jakých materiálů se vyrábí? Přírodní kámen ani cihly, které jsou obvyklé pro individuálně stavěné krby, to nejsou. Pro výrobu prefabrikovaných zahradních krbů se používá beton a kov, buď jedno nebo druhé, anebo nakombinované.
Kov je o něco lehčí než beton, a tudíž umožňuje snadnější montáž i případnou demontáž a přesunutí jinam. Ale pozor, musí jít o kov odolný proti korozi. To si při koupi ověřte.
Klasice se ale více blíží krby betonové. Technologie jsou dnes totiž již na takové úrovni, že díky probarvení připomínají třeba přírodní kámen. Na komín nebo alespoň lapač kouře se používá kov. "Nejčastěji to bývá měď, speciální ocel nebo nerez," říká kominík Vojtěch Vítek.
Čím v krbu zatopit
Nabízí se také několik druhů paliva - dřevěné uhlí nebo brikety a samozřejmě dřevo. Hořící polena vytvoří bezpochyby nejlepší atmosféru. Než jimi v zahradním krbu zatopíte, zjistěte si, jaké palivo doporučuje výrobce.
Použijete-li jiné, než je uvedeno v návodu, může to výrobce považovat za porušení záručních podmínek. Při nákupu se tedy zajímejte i o tento detail.
Při topení dřevem ale není jedno, jaké použijete. "V prvé řadě musí být dobře vyschlé," radí Koutný. "Měkká dřeva by měla schnout alespoň jeden rok, tvrdá tři roky."
Dřeva s vysokým obsahem pryskyřic raději vynechejte úplně. Při hoření uvolňují karcinogenní látky. A zapomeňte také na shnilé dřevo nebo v podstatě odpad, například překližky či lakovaná dřeva.
Kam ho umístit
Krb máte vybraný. Teď zbývá dořešit, kam ho na zahradě postavíte. Ideální je klidné zákoutí v blízkosti domu či chaty s dobrým přístupem.
Okolo by měl být dostatečný prostor s vhodným povrchem - beton, dlažba, ploché kameny. Naopak tráva příliš dobrým řešením není.
Vedle krbu totiž přijde umístit posezení. Místo by mělo být také v závětří. To může být buď někde u zdi nebo u plotu, anebo si ho můžete vytvořit vysazením několika keřů či jehličnanů.
