V roce 1835 byla postavena na okraji lesa pod Čtyřmi palicemi milovská sklářská huť, kolem níž vznikla celá nová osada. Práce milovských sklářů se záhy proslavila a zdejší sklo se exportovalo do Evropy i do zámoří. Na konci 19. století už však huť bez blízkosti železnice neobstála v konkurenci severočeských skláren a v roce 1886 zanikla. Zbyla z ní jen zděná budova skelmistra.
Před zahájením rekonstrukce byla stavba ruinou. Zatékalo do ní, trhala se a praskala vlivem stáří a drsného podnebí Vysočiny. Při práci vycházeli architekti studia Cuboid Architekti z dochovaných původních plánů. Podle nich obnovili symetrickou kompozici stavby, inspirovali se při obnově fasády a doplnili zaniklou zvoničku.
Všechny dochované stavební prvky nechali obnovit zručnými místními řemeslníky a doplňovali je prvky soudobými. Díky velkorysosti klienta měli možnost vytvořit komplexní architektonické dílo od sanace stavby až po detailní návrh jednotlivých prvků interiéru.
Budova tak byla přestavěna na pohodlné obytné stavení, a protože její majitel je sběratel užitného skla, je součástí stavby i veřejná galerie jeho sbírky. V ní návštěvníky provází umělá inteligence.
Neuvěřitelné záchrany ohyzdných barabizen: mlýny, gotický dům i nádraží |
Budovu v přízemí rozděluje na dvě části síň, která propojuje jižní a severní průčelí. Východní část domu je obytná. Nachází se v ní obývací pokoj, prostorná kuchyň, sauna, ložnice a hygienické a provozní zázemí. V západní polovině přízemí, která původně sloužila hospodářským účelům, vznikla galerie skla a vinárna.
V podkroví jsou dva hostinské pokoje a prostorná půda sloužící k pořádání společenských akcí. Stávající klenuté sklepení je využité jako sklad a vinný sklep. Stavbu vytápí tepelné čerpadlo připojené ke geotermálním vrtům.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
