Jedna z dominant města byla postavena v roce 1928 podle projektu Jana Vladimíra Hráského a architekta Františka Jandy. Na rozdíl od mnoha jiných vodárenských věží v republice počítali autoři od počátku s jejím využitím pro turistické a rekreační účely. Budova je významnou technickou a architektonickou památkou meziválečné architektury.
V roce 1977 přestal vodojem plnit svou funkci, tedy zásobovat části města pitnou vodou, a objekt začal chátrat. Věž byla opuštěná, zdevastovaná a veřejnosti nepřístupná. Ze spodní části se stala skládka, horní část pak sloužila jako gigantický holubník.
Po roce 1989 prodala vodohospodářská společnost nevyužívaný vodojem soukromníkovi, ten jej ovšem brzy opět prodal. Vedení města pochopilo, že jeden ze symbolů Kolína je možné zachránit, jen když se vrátí do jeho majetku.
Po dlouhých jednáních se městu v roce 2005 podařilo objekt získat a provést základní záchranné práce. O pět let později byl vodojem prohlášen za kulturní památku.
V letech 2014–2015 proběhla kompletní rekonstrukce, která rozvinula původní ideu autorů, tedy využít objekt pro turistické a rekreační účely.
Vodárna se veřejnosti otevřela v září 2015 jako rozhledna, sídlí tu i malé
informační centrum. Součástí třetího nadzemního podlaží je expozice zaměřená na Kolín jako industriální město.
Mezi třetím a čtvrtým nadzemním podlažím se v rámci vodárenské věže uchovávala voda. Návštěvníkům se odhalil dosud nepřístupný prostor, kde mají možnost prohlédnout si audiovizuální expozici zaměřenou na téma vody.
Nejvyšší podlaží slouží jako vyhlídkové panorama – popsány jsou cíle v okolí
a mezi okny visí obrazovky s videoprezentací o blízkých zajímavostech. Během Světového dne vody lze o víkendu 21.–22. března navštívit rozhlednu zdarma.
Zdařilé rekonstrukce jsou aktuálně k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
