Rekonstrukce historických budov samozřejmě neproběhla tak rychle, jako kdysi jejich stavba. Změnil se účel, stav budov byl hodně bezútěšný, složitá byla i příprava celé akce, musely se najít finanční prostředky, nutná byla spolupráce s památkáři. Originální Jurkovičovy stavby totiž představují chráněné kulturní památky.
„Naše akciová společnost je vlastníkem hned několika kulturních památek a s podobnými rekonstrukcemi máme bohaté zkušenosti, ale bez přehánění můžu říct, že tato stavba byla nejnáročnější ze všech. Od rozsahu a složitosti stavebních prací, množství restaurovaných prvků, komplikovaného hledání konečného architektonického řešení až po nastavení pravidel provozu expozice,“ vysvětluje Ing. Hana Felcmanová, ředitelka Slunečních lázní.
Celková investice na rekonstrukci areálu, který má sloužit k odpočinku lázeňských hostů i kulturním událostem či výstavám, přesáhla 150 milionů Kč, z toho přibližně 70 milionů tvoří dotace IROP. větší část však šla z prostředků společnosti Lázně Luhačovice a.s..
Precizní péče o celou akci přinesla ovšem výsledky: Sluneční lázně v Luhačovicích získaly prestižní ocenění Gloria musaealis v kategorii Muzejní počin roku, titul Stavba roku Zlínského kraje 2024 i Hlavní cenu Lázeňská inspirace 2025 za projekt obnovy Slunečních lázní.
Chaloupka jako z pohádky není z perníku, ale ze dřeva. Hosté ji milují |
Slavná historie začala mlýnem
Historie Slunečních lázní začala už roku 1710, když poddaný Mikuláš Sedlář získal od majitele panství Wolfganga Serényiho svolení k výstavbě mlýna. Mlýn postavený na úpatí hory Jestřábí poháněla voda z řeky Horní Olšavy a rodu Sedlářů patřil 150 let až do roku 1860, kdy jej odkoupili zpět tehdejší majitelé panství Serényiové.
Ti jej i s dalším majetkem vložili v roce 1902 do první lázeňské akciové společnosti založené MUDr. Františkem Veselým. Přestavbou mlýna na Vodoléčebný ústav byl pověřen právě architekt Dušan Jurkovič.
Soubor historických budov sloužil až do roku 2012 k vodoléčebným, slatinným a sirným léčebným procedurám. Areál však po dlouhých letech užívání už dožíval a nestačil technologických změnám, a tak jeho procedury postupně převzaly jiné lázeňské objekty. Nevyužívaný areál se po sto letech vyprázdnil a začal chátrat.
Skvělý architekt miloval dřevo. Požáry mu tak ničily jeho stavby |
Společnost Lázně Luhačovice a.s., majitel objektu, proto připravila projekt jeho obnovy ve spolupráci s Ing. arch. Petrem Všetečkou z ateliéru TRANSAT architekti.
Ten má na proměně areálu obrovský podíl: „Již při průzkumech zvažuji, v čem je síla stavby a k čemu má po obnově sloužit. Složitosti se u rekonstrukcí většinou objeví, to je přirozené. Důležité je, aby napomohly celkovému zjednodušení a čitelnosti místa i architektury. Zviditelnit znovu Jurkovičův rukopis bylo cílem, kterého jsem se při obnově snažil držet,“ vysvětluje architekt Všetečka.
Od lázní k odpočinku a muzejním akcím
V prvních úvahách se počítalo s moderním lázeňským a ubytovacím zařízením, nakonec se z hotelového komplexu přešlo na odpočinkový areál, s muzejní expozicí.
Rozsáhlá rekonstrukce proběhla v letech 2021 až 2024. Objekt Vodoléčebného ústavu od architekta Dušana Jurkoviče byl během obnovy zbavený mladších přestaveb a uveden převážně do původní podoby z roku 1902, doplnila jej však podzemní přístavba zázemí. V přízemí vznikla expozice vodoléčby a její historie.
„Snahou bylo se co nejvíce přiblížit originálu z dochovaných fotografií. Zachovaly se dva bazénky, které fungovaly jako ochlazovací, probíhaly v nich oplachy studenou vodou. Jsou zde vany, které sloužily k jednotlivým procedurám, i odpočinková lehátka. Areál byl výjimečný také tím, že se v něm léčilo říční a studniční vodou oproti ostatním procedurám v lázních, které využívaly vodu minerální,“ popisuje Hana Felcmanová.
Sama v hlavním městě. Jediná Jurkovičova stavba v Praze oslaví 110 let |
V průběhu příprav rekonstrukce se začaly objevovat artefakty i přímo pozůstatky z původních staveb. V chodbě navazující na expozici vodoléčby najdete třeba odkaz na původní mlýn, na jehož místě byl Vodoléčebný ústav postavený.
„Víme například, jak byl mlýn z roku 1710 velký a kudy tímto prostorem protékala voda z náhonu přes mlýnské kolo do strouhy,“ upozorňuje architekt Všetečka. Pro připomenutí proto nechal vytvořit investor symbolický potůček, a architekt zde použil i původní zdivo z mlýna, a to fasádní kameny, které na sobě mají nápisy, zřejmě z 1. poloviny 18. století.
Druhé podlaží Vodoléčebného ústavu původně tvořily obytné prostory. Šlo o sezonní bydlení, proto většina místností nebyla vytápěna. Tehdejší vybavení se však nedochovalo. Dnes bytové zařízení tvoří dva autentické soubory nábytku vytvořeného Dušanem Jurkovičem. Část expozice je věnována Leoši Janáčkovi, který v Luhačovicích rád a často pobýval.
Unikátní Jurkovičova rozhledna vznikla jen podle dochované kresby |
Inspirace Anglií
Dominantou interiéru Vodoléčebného ústavu je však bezesporu odpočívárna, jeden z nejpozoruhodnějších vnitřních prostorů luhačovických lázní. Převýšená hala s pohodlnými lavicemi svědčí o původním významu tohoto místa. Sloužila k setkávání se lázeňské společnosti.
Její architektonické provedení ukazuje na Jurkovičovu zálibu v britských „cottages“, což byly venkovské domy s dvoupodlažními obytnými halami lemovanými ochozy. Interiér je řešen velmi prostě a dominuje mu dvojice dřevěných sloupů, nesoucích trámový strop.
„Fascinovala mě Jurkovičova práce s hrázděním, které na objektu vodoléčby proměnil v jeden velký ornament. Věděl jsem, že léty poničený prostor odpočívárny patřil k jeho nejlepším interiérům, a proto bylo jeho obnovení výzvou,“ upřesňuje Petr Všetečka.
V barevném řešení převládá přiznané dřevo, doplněné lazurami a několika pestrými akcenty. „Zajímavostí je, že Jurkovič používal ve své době pouze lazury, které dávaly dřevu lehký barevný nádech. Při pozdějších úpravách se však používaly spíše výraznější krycí barvy. Spousta lidí tak vnímá jeho stavby barevnější, než ve skutečnosti byly,“ vysvětluje architekt Všetečka.
Obnovený Libušín je nejlepší dřevěnou stavbou roku, porazil domy i most |
Lázně jako skvělá filmová dekorace
V bezprostřední blízkosti Vodoléčebného ústavu byly vystavěny Jurkovičovy Říční a sluneční lázně. Říční lázně navazovaly na typologii dobových veřejných plováren. Tvořil je venkovní bazén, vstupní pavilon a dvě řady převlékacích kabin na jižní a východní straně bazénu.
Viděli jste je určitě v řadě filmů, včetně seriálu Četnické humoresky, ale i v jiných. Dnes se už v bazénu nevykoupete, je totiž napájený vodou z řeky Šťávnice přiváděnou do areálu bývalým mlýnským náhonem, jenže voda neodpovídá dnešním hygienickým požadavkům.
A tak místo bazénu vznikl půvabný biotop, kde je vody po kotníky a můžete se v něm místo plavání brouzdat po kamínkovém dnu.
Úžasné lázeňské domy najdete i na horách v blízkosti sjezdovek |
Skleník i muzeum
Poslední, severní stranu areálu zaujímají dva objekty. Prvním z nich je vstupní budova muzea s kavárnou, dříve lázeňská prádelna s kotelnou, nově propojená podzemním průchodem s Vodoléčebným ústavem. Druhým je monumentální stavba Slatinných a sirných lázní z let 1909 až 1941.
„Na těchto objektech jsem oceňoval kontextuální přístup v prostředí Jurkovičových staveb, ale necítil jsem se tolik vázán jejich původní podobou,“ říká Petr Všetečka.
Slatinné lázně poškodil zub času nejvíc, ale už od začátku byl vidět potenciál tohoto objektu. Jeho využití spočívá především jako prostoru pro konání společenských akcí, výstav či koncertů.
Stavebně je tento objekt, díky odstranění vnitřních nepůvodních konstrukcí, uzpůsobený fungovat jako skleník pro zimování teplomilných rostlin z lázeňského parku i technologický depozitář. Celý areál je bezbariérový a parkově upravený.
Vila architekta Jurkoviče opět láká návštěvníky. Je to secesní skvost |
Názor investora
„Naše společnost Lázně Luhačovice a.s. vznikla v roce 1992 a od té doby jsme si dali za úkol to, že chceme obnovovat původní statky, které nám tady zanechali naši předkové, a ty aby dále sloužily nejen komerčním účelům. Například hotel Jurkovičův dům jsme v roce 2002 přestavěli do původní podoby.
Celkově jsme za 33 let naší existence investovali zhruba 2,3 miliardy korun do celkové obnovy našich zařízení, a to nejen komerčních, ale i těch historických, které posouvají Luhačovice stále dál. Vyvrcholením této péče o veřejný prostor je v loňském roce otevřený areál Vodoléčebného ústavu a Slunečních lázní od Dušana Jurkoviče,“ říká Ing. Jiří Dědek, MBA, generální ředitel Lázní Luhačovice a.s.
O projektuProjekt: 06/2016 až 01/2020 Realizace: 03/2021 až 04/2024 Investor: Lázně Luhačovice a.s. Náklady: 153,45 mil. Kč, projekt vznikl s přispěním dotace z evropských fondů (Integrovaný regionální operační program) ve výši 70 milionů Zastavěná plocha: 1 664 m2 Obestavěný prostor: 13 995 m3 Autor: Ing. arch. Petr Všetečka, TRANSAT architekti Spolupráce: Karel Menšík, Silvie Jagošová, Robert Václavík, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek a Ondřej Černík (New Visit), Petr Daniel (STABIL), Miloš Zimula (ATEH lighting), Zdeněk Macháček (STUDIO 6.15.), Antonín Šimčík (BeePartner), Ludmila Loucká (Nadace Leoše Janáčka) Hlavní dodavatelé: Navláčil stavební firma, Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou, Tabernákl |
