V chalupě najdete světnici, kuchyň, ložnici a koupelnu se záchodem. V podkroví

V chalupě najdete světnici, kuchyň, ložnici a koupelnu se záchodem. V podkroví je jedna velká místnost. Úplně vzadu za obytnou částí je garáž. | foto: Jaroslav Hejzlar

Roubenku starou 300 let rekonstruovali svépomocí 10 let. Na jedničku!

  • 143
Alice a Slávek si zelenobílou roubenku dali v roce 1996 ke dvacátému výročí svatby. O žádný parádní dárek nešlo, protože chalupa se nacházela ve stavu "zbořit".

Manželé bydlí v Jičíně a tři sta let starou chalupu koupili v nedaleké vsi. "O chalupě jsem snila celý život. Se Slávkem a dcerami jsme bydleli v domku u manželových rodičů a vlastně neměli nic svého," vysvětluje Alice.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení

Když se dozvěděla od kamarádky o této roubence, neváhali, přestože stavení bylo na spadnutí. Čekala je špína, odpadky, hnojiště, myši, shnilé stěny pod slátanou střechou.

Rady, že by měli dům srovnat se zemí, nevyslyšeli. Rozhodli se pro postupnou rekonstrukci, která trvala následujících deset let.

Dlouhá rekonstrukce

První novou stavbou byl suchý záchod na zahradě. Pak se začalo z toho nejhoršího konce, ve chlévě. Působením močoviny se tady roubené stěny rozpadaly. Když se z chléva vyloupla ložnice, bylo nutné opravit střechu.

Další na řadě byla kuchyň a černá kuchyň s komínem, potom pokoj, koupelna a záchod. Jako poslední došlo i na garáž, kterou chalupáři postavili z kůlny na dřevo, a na "zobytnění" podkroví.

"Stavěli jsme tak, že jsme zhruba čtvrtinu chalupy podepřeli, staré zdivo zbourali, vykopali základy a postavili nové zdi," rekapituluje Slávek. Díky tomu, že rekonstrukce trvala tak dlouho, měli čas důkladně všechno promyslet.

Chalupářský interiér je zařízen nábytkem z masivu. V jednom koutě stojí stůl se židlemi, v dalším postel. A u stěn skříně a truhly.

Jejich cílem bylo zachovat vnější podobu stavby a původní půdorys. Jakmile pevně stanovili vnitřní dispozici, mohli přemýšlet, jak místnosti vytápět. Velkému obytnému prostoru, který tvoří předsíň, světnice a kuchyň, dominuje pec s otevřeným ohništěm, která vznikla v místě bývalé černé kuchyně.

Alternativním zdrojem tepla je elektrické topení pod podlahou. To zapínají, když vědí, že budou na chalupě delší dobu. Během krátkých pobytů stačí zatopit v kamínkách v podkrovním pokojíku.

Šikovnost má v sobě každý

Dnes se lze těšit pohledem na stavení v dobré kondici. Původní tady zůstal jen komín, část stropních trámů a většina střešní vazby. Zbytek chalupy prošel Slávkovi rukama. A to doslova. "Na řemeslníky a vlastně ani na nový materiál jsme neměli peníze," přiznává.

"Kupovali jsme pouze palubky, prkna na podlahu a dlažbu. Trámy jsem měl z bouraček, cihly od známých, tašky jsou z jednoho bouraného domu v Jičíně. Sám jsem je sundával a zase pokládal na střechu. I elektriku jsem dělal sám."

Velkou část podkrovní místnosti zabírá ležení, kde se vyspí šest lidí. Při příjemném povalování se tady dají hrát společenské hry.

Kde se všemu naučil? "Dvacet čtyři roků jsem učil počty a tělocvik na základce. Vztah k technice jsem získal na elektroprůmyslovce. Zručnost jsem měl, protože jsme v sedmdesátých letech s otcem stavěli barák. Pomáhal jsem mu nahazovat. A tehdy jsem si řekl: když dokážu nahazovat, tak zvládnu i zdít. Šikovnost má v sobě každej, jen ji musí objevit."

Také o šikovnosti Alice nemusíme ani chvilku pochybovat. Ve všech koutech je vidět, že chalupou žije. Vyšperkovala ji k dokonalosti. I to je důležité. Všechen ten krásný nábytek, který nakoupila v bazarech a pak repasovala, a spousta malých milých drobností přispívají k pohodě, kterou lze tady vnímat na každém kroku.