Majitelé chtěli původní stavbu nejdřív zrekonstruovat, ale brzy se ukázalo, že by to bylo finančně i technicky příliš náročné. Statek šel proto k zemi a na jeho místě vyrostla dřevostavba, stodola se postupně opravuje a zahrada vzniká přirozeně, bez ambice mít „učesanou satelitní zahrádku“, spíš naopak. Majitelé chtějí, aby prostor kolem domu působil živě, organicky a trochu divoce.
Ve volbě dřevostavby nehrály hlavní roli emoce, ale praktičnost. Rychlejší výstavba a finanční úspora byly silné argumenty. Přesto dnes dům působí velmi osobitě, hlavně díky výrazné fasádě z opalovaného sibiřského modřínu.
Investoři zvolili „krokodýlí kůži“, intenzivní tepelnou úpravu se zuhelnatělou vrstvou na povrchu bez kartáčování. V českém prostředí jde stále o poměrně netradiční řešení, které na sebe přirozeně strhává pozornost. Fasáda se navíc v čase proměňuje. Jinak stárne na slunci, jinak ve stínu.
 |
„Baví nás, jak na různých světových stranách různě zraje, jak je někde stále patrnější struktura dřeva, skoro jako kdyby byla prkna vykartáčovaná, a jinde se černá barva zase vůbec nemění. Návštěvy nám pořád dům „osahávají“ a ptají se, zda špiní. Ano, špiní, respektive špinil, zkrátka jako když sáhnete na uhlí. Ale jak jde čas, už to rozhodně není tak intenzivní,“ říkají majitelé.
Vedle estetiky hrála roli i praktičnost. Opalované dřevo je totiž odolnější vůči škůdcům a povětrnosti a v zásadě bezúdržbové. Drobné vrtochy materiálu se ale přece jen objevily. Na víc namáhané jihozápadní fasádě se některá prkna časem kroutí a občas „vyskočí“ z kotvení. Řešení je naštěstí jednoduché – žebřík, pár pohybů rukou a je zase hotovo.
Světlo, zahrada a velká okna
Obývací pokoj je orientovaný na jižní stranu a velká okna propojují interiér se zahradou. Původní sen o rohovém okně bez sloupku narazil na konstrukční limity, ale kompromisu majitelé nijak nelitují. Dům je i s rohovým sloupkem krásně prosvětlený a kontakt se zahradou zůstal zachovaný, což je přesně to, co majitelé chtěli.
Pocit otevřeného prostoru, světlo během celého dne a výhled do zeleně. Interiér kombinuje přírodní materiály s praktickými povrchy. V obýváku je dubová podlaha v teplém karamelovém odstínu, v kuchyni a na chodbě dlažba v dekoru přírodního kamene. Schodiště z modřínu s dubovým zábradlím dostalo nakonec vinylový povrch, aby ladilo s podlahou v patře. Celek působí civilně, ale útulně jako dům, kde se skutečně žije.
Dům zbourali, nový dodnes nestojí. Rodinu z Brna zachránilo netradiční řešení |
Komfort bez zbytečných technologií
Energetický koncept domu je postavený na dobré izolaci, velkých oknech se stíněním a tepelném čerpadle v kombinaci s podlahovým vytápěním. V létě pomáhají předokenní žaluzie držet v interiéru příjemnou teplotu okolo 25 °C. Letos majitelé poprvé vyzkoušeli i reverzibilní režim tepelného čerpadla pro mírné chlazení. „Zima od nohou není vůbec cítit, přitom se tímto způsobem daří teplotu srazit o další dva stupně,“ říkají spokojeně.
Na rozdíl od mnoha současných novostaveb majitelé nešli cestou nuceného větrání s rekuperací. Důvody byly praktické i estetické – investice navíc, zásahy do interiéru i fasády, a hlavně touha větrat klasicky. Majitelé mají rádi průvan, otevřená okna a dveře dokořán. S odstupem času ale přiznávají, že by dnes možná volili jinak.
„Měla jsem nedávno možnost strávit prodloužený víkend u kamarádky v domě s rekuperací a ten rozdíl tam je a není malý. Takže s trochou nadsázky říkám – ten další dům už rekuperaci mít bude,“ říká majitelka.
Dům, který dává smysl svým obyvatelům
Krbová kamna na dřevo neslouží jako hlavní zdroj tepla, ale spíš zdroj pohody. Zapalují se v sychravých podzimních dnech nebo na konci zimy, kdy už se všichni těší na jaro, ale večery jsou pořád chladné. Stejně jako zahrada i celý dům vznikal postupně, s ohledem na potřeby majitelů, jejich životní styl a vztah k místu. Výsledkem tak není dům z katalogu, ale domov s charakterem. Dřevostavba, která zapadla do staré zástavby, respektuje historii místa, ale zároveň nabízí současný komfort.
