Rekonstrukce starého činžovního domu na Žižkově s typickým uspořádáním vnitrobloku s pavlačemi začala už v roce 2014. Až neuvěřitelnou proměnou prošly společné prostory, chybět nemohl ani nový prosklený výtah. Všech čtyřicet bytů pak má jedno společné: promyšlenou dispozici a použití kvalitních materiálů a stavebních prvků, jejichž zpracování je na nebývale vysoké úrovni.
„Do procesu realizace mě Lukáš Uxa, majitel domu, přizval na začátku roku 2019. Byl to intenzivní proces kompletní úpravy dispozice všech bytů, včetně ujasnění střešní nástavby s přidáním teras, které původně v projektu nebyly,“ popisuje architektka Pánková.
Jejím úkolem bylo vytvořit „směs“ bytů s různými dispozicemi a velikostmi, vznikly tak interiéry od 26 m2 až po 88 m2 s terasou 16 m2. „Projekt stavebních úprav s návrhem dispozic bytů byl současně promýšlený s interiéry,“ upozorňuje Veronika Pánková.
Tři roky práce
Celý proces výstavby až po kompletní zařízení bytů trval víc než tři roky. Každému detailu v domě byla věnována spousta pozornosti, protože majitel trval na tom, aby byly kvalitně řemeslně zpracované a zachovávaly historickou estetiku domu.
Výměnou tak prošla všechna dřevěná okna, která byla nově vyrobena na míru v laku jednotném se vstupními dveřmi bytů. Pavlače doplnilo zasklení. „Aby sklo rušilo co nejméně, je řešeno bezrámově, rovněž detaily větracích kulatých okének jsou navrženy tak, aby byly v ploše skla co nejméně nápadné,“ upozorňuje architektka Pánková.
Společné prostory dostaly novou historizující dlažbu, středové schodiště zůstalo ve svém původním materiálu, žule. Dlažba společných prostor byla vybraná v malém formátu, v sérii, která umožnila použít bordury a vnitřní ornamenty. Každý prostor v domě má své originální kladení dlažby, které odpovídá jeho šířce a hloubce.
Dlažbu použila architektka Pánková i do vstupu, který ústí do atria domu. Otevřený vnitřní prostor je nově vydlážděný betonovou dlažbou, u jednoho ze spodních bytů byla v rámci atria vytvořena terasa. Terasy bytů mají povrch z prken z dřeviny merbau.
Různé povrchy v atriu pak odděluje středový zahloubený květník, od počátku určený pro výsadbu vzrostlejšího stromu. Betonové květináče jsou osázeny travinami. Celý prostor doplňuje atypická celobetonová lavička Presbeton a osvětlení v podobě zemních opálových koulí.
Neopomněly se ani detaily jako poštovní schránky, částečně vyrobené na míru, které mají mosazná horní víka pro sjednocení s orientačním systémem v domě, rovněž vyrobeným v mosazi. Stejný materiál byl použitý na bytové zvonky a kování dveří i oken.
Interiéry, které se neopakují
„Interiéry bytů byly od počátku návrhu řešeny velmi individuálně. Každému bytu jsme připravili výkresy elektroinstalací tak, aby standard odpovídal dnešním potřebám. Veškerý nábytek byl rozkreslený a vyrobený na míru,“ vypočítá Veronika Pánková.
Jako jednotící prvek bytů použila shodné materiály včetně nových dubových parket, až na drobné odchylky je autorka i barevně sjednotila. Veškerý nábytek kombinuje čtyři základní materiály: foliovaná béžová dvířka s frézovanými drážkami na kuchyni, dýhovaný dubový povrch, matné lamino v bílé nebo černé barvě a speciální lamino Cleaf Emotion s tkanou strukturou v šedobéžové barvě.
Pracovní desky kuchyní jsou z kompaktního černého laminátu s černým jádrem o tloušťce 10 mm, desky umyvadlových skříněk naopak z bílého kompaktního laminátu s černým jádrem. Všechny úchytky v domě vybrala Veronika Pánková u firmy Viefe.
Jako velmi výrazný prvek interiérů fungují černé, kovové, celoprosklené dveře mezi chodbami a hlavními obytnými prostory. Zádveří bytů je ve většině případů bez denního osvětlení, a tak se tyto dveře vybraly jak z estetických důvodů, tak kvůli prosvětlení vstupních chodeb.
Do koupelen byly zvoleny keramické obklady s dekorem mramoru ve dvou formátech: dlaždice 20 × 60 cm v bílém mramoru s šedým žíháním, menší hexagonové obklady pak v šedém povrchu s bílým žíháním, oboje od firmy Archtiles. Baterie jsou od společnosti Hansgrohe.
„Sprchové kouty jsem nechala vyrobit na míru, aby se eliminovaly nevzhledné detaily průmyslově vyráběných sprchových koutů, kde není nouze o plastové těsnění, které má velmi malou životnost,“ upozorňuje architektka Pánková.
Ta dbala také na to, aby i solitérní prvky použité v interiérech využívaly plně daný prostor, proto jsou třeba všechny sedačky vyrobené na míru. Některé nabízejí i rozkládací funkci s možností trvalého spaní.
„Na závěr musím pochválit řemeslníky ze společnosti Louer. Bez takto šikovných lidí by se náročná rekonstrukce i s nástavbou střechy nepodařila provést v tak krátkém čase a v takové kvalitě provedení. Vždy je to pro mě radost, přijít na stavbu a vidět, že řemeslníci drží domluvené detaily, umí bezchybně číst výkresy a v případě nejasností volají o radu, než aby něco udělali jinak, než je záměrem návrhu. Na stavbách takový přístup není pravidlem,“ dodává Veronika Pánková.